Nová dobrodružství Medvídka Pú

Bohužel patřím ke generaci nezasažené knižní předlohou. Jak mě pak mělo zaujmout něco absolutně bez děje, napětí a dobrodružství? Íáček s napichovacím ocasem opravdu nezachrání příběhy typu "prasátko šlo na výlet, ale skončilo u medvídka Pú, který musel zbaštit hrnec medu". Seriál, který mě jako malého vůbec neoslovil, ale třeba se ta poetika některým dětem (nejen jejich rodičům) líbit bude. Mimochodem, jeden kreslený Pú pochází i z Ruska a jeho dobrodružství mají oproti těmto neskutečnou šťávu. (18.09.2005)

Není to jen uměřená animace, humor, něha, fantazie. Je to i zachycení jisté podoby dětského světa, která se stává stále víc anachronismem. Kolik dětí zažívá dnes taková velká dobrodružství s obyčejnými "plyšáky" (Hlídání dětí je dřina)? V neposlední řadě je přímo ohromující, jak hluboká podobenství se v příbězích ukrývají. Tak např.: O přátelství (všechny díly), o osobnosti či integritě (Pruhy), o protivnících (Velká medová loupež), o dospívání a opuštění rodného hnízda (Chyť ji a nepusť) atd.  Krása. Krása! Krása!! (28.01.2023)

Medvídka Pů mám ráda v původní knižní podobě od A. A. Milneho, ale tohle je totální zpotvořenina, ta animace je příšerná!!! V tomhle seriálu je Pů jen obézní nesympatický ňouma, a to ani nemluvím o uťáplém ukníkaném Prasátku a Ijáčkovi, kterému trčí ze zadku hřebík. Taky mě hodně štvalo, že matce Kryštůfka Robina byly vidět ve všech záběrech jenom nohy. Samozřejmě, že to je vedlejší postava, ale to jako nemá ksicht nebo co?! Jak se někomu tohle může líbit, nepochopím. (26.05.2006)

Knížku považuju za naprosto dokonalou a v "dospělém" věku mě baví přibližně stejně jako v dětství, ale ani disneyovské animované zpracování nezatracuju, většinou to byla slušná, místy i patřičně potrhlá zábava a seriálový formát narozdíl od filmů neskýtal prostor k většímu zabředávání do bahna sentimentu. A speciální hvězdičku si zaslouží dokonalý český dabing. "Jsem Amorek, bůžek lásky!" (25.03.2008)

Velmi násilně poučné (sova, králík, Kryštůfek), velmi toporně vtipné (Pú) a jen díky dvěma postavám s občas solidním dílem. Věčně rozjuchaný Tygr a hlavně geniální Ijáček měli za to, že jsem kdysi tenhle patvar sledoval celkem často. Scénáristům totiž chyběla odvaha. Občas se odhodlali k zajímavější zápletce než obvykle, ale ta většinou skončila buď tak nevinně, až zničila celý díl nebo natolik zvláštně (ve stylu příhod v knižní předloze), že další podobné už u Disneyho projít nemohly. (05.07.2005)