Co dál, doktore?

Trochu mi to připomínalo francouzskou komedii s americkými herci. Honička v autě byla až příliš dlouhá, dala mi se o půlku zkrátit. Nejlepší scéna pro mě byla požár a u soudu a také zpěv Barbry. Herci celkem ušli až na Madeline Kahn, moc ukřičená, protivná postava. V tom filmu se mi naprosto příčila, ale film má svůj vtip a občas i šmrnc. (12.04.2013)

V prvej polovici sa mi zdalo, že je to celé príliš chaotické a bláznivé, ale potom prišla druhá polovica s bláznivou naháňačkou a tá prvá polovica sa mi zdala celkom pokojná. Najlepšou scénou je pre mňa určite sklo a rebrík na ceste. Kostkovaný kufřík vytvoril komédiu, ktorá má správne tempo, stupňovanie a vyvrcholenie na súde, takže som spokojný. Na dokonalého Funèsovho Oscara tomu chýba dokonale bláznivý hlavný hrdina, ale aj O'Neal a Barbra neboli zlí a s jej výzorom v mladom veku nemám žiadny problém, jednoducho je pekná aj s tým nosom. (11.11.2018)

Dál se budeme honit po San Franciscu (tam se ujíždí mafiánům opravdu úžasně), necháme manželku zešílet, rozbijeme pár skel, poničíme nábytek v hotelu a budeme se různě proplétat mezi životy našich i ostatních. A že to nestačí? Ale ano, doktore, úplně to stačí, protože tohle (a hlavně, hlavně závěrečná scéna nebo vlastně ne, ta v jídelně nebo ne, já prostě nevím!) dělá film krásnější a krásnější! (16.08.2011)

„Mám pro vás vzkaz od zaměstnanců hotelu.“ „Jak zní?“ „Sbohem.“ „Ach to je milé.“ „Oceňovali bychom kdybyste se odstěhoval.“ „Kdy?“ „Včera.“ „Hm, tak brzy?“ Už jako malému se mi ten film hodně líbil. Po mnoha letech to není výjimkou. Ty scény a dialogy které se zde odehrají jsou nezapomenutelné. Zasloužených 5*. (22.07.2013)

"Proboha, nezabíjejte mě, jsem napůl Ital!" Čtyři zavazadla stejného zevnějšku a různého obsahu. Jejich čtyři majitelé, sledující zcela odlišné cíle, a několik lidí, kteří sledují cíle ještě odlišnější, leč ve všech případech se zmíněnými zavazadly související. Teď si ty čtyři lidi, jejich čtyři zavazadla i všechny ostatní aktéry zkuste představit v jediném hotelu, ba co víc, v jediné hotelové chodbě, kde bude téměř čtyřicet minut filmu docházet k náhodným záměnám jednotlivých zavazadel. Geniální věci jsou prosté. Bogdanovich zákonitosti screwballových komedií neinovuje, staví z obdobných materiálů jako mnoho let zpět například (a především) Hawks Leopardí ženu, nanejvýš si díky rozpočtu může dovolit řezat zatáčky vyšší rychlostí. Se stejným respektem čerpá z němých a kreslených grotesek, jimiž v závěru dává najevo nevážnost celého počinu (Bugs Bunny). Krom neustálých záměn, mezi nimiž beztak brzy ztratíte přehled, slouží jako motor pohánějící humorné situace rozkošná Barbra Streisand. Ztřeštěnost bez omezení. 90% (05.10.2008)