Režie:
Richard LinklaterScénář:
Richard LinklaterKamera:
Shane F. KellyHrají:
Milo Coy, Jack Black, Lee Eddy, Bill Wise, Natalie L'Amoreaux, Josh Wiggins, Jessica Brynn Cohen, Sam Chipman, Danielle Guilbot, Zachary Levi, Glen Powell (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Muž vypráví příběh sebe jako desetiletého chlapce v Houstonu roku 1969. Nostalgické vzpomínky se prolínají s neuvěřitelným povídáním o cestě na Měsíc. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (73)
Tyhle nostalgické filmy mi začínají připadat jako velké klišé, protože jednak jich je v poslední době hodně a taky jsou si podobné jak vejce vejci. Ať už šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky nebo devadesátky, vždycky autoři vzpomínají na svoje dětství, vždycky to mají plné odkazů na tehdejší kultovní díla, u kterých nutně musí i ostatní, kteří v té době žili, stejně nostalgicky vzpomínat, vždycky je ta doba prezentována jako bezstarostná a nejlepší na světě, skoro vždycky to je jen sled scén či slepenec vykradených zápletek z jiných filmů a seriálů (což platí hlavně o Stranger Things)... Opravdu málokterý takový současný film se to snaží využít v něco víc a ačkoli jsem u Linklatera doufal, že Apollo 10 1/2 bude jeden z těch výjimečných případů, tak jsem se bohužel mýlil a dostal jsem obyčejný nostalgický film splňující do puntíku vše výše vypsané. Což o to, dětství to mohlo být hezké a doba příjemná (když teda byl člověk dítě), ale na mě se to nijak zvlášť nepřeneslo a přišlo mi to víceméně průměrné, až na pár scén. Kdyby aspoň ta fiktivní cesta na Měsíc byla víc zapojena do celkového kontextu a nepůsobila jako nějaký jiný příběh, asi bych byl značně spokojenější, protože o cestě na Měsíc jsem snil jako děcko taky a kdybych čirou náhodou měl možnost letět do vesmíru, hned bych ji využil i teď. Jenže takhle to ze svojí největší možné přednosti kvůli nepropracovanosti udělalo tu nejnudnější a nejmíň zajímavou část. Škoda. 3* ()
Nádherné nostalgické vzpomínky autora na bezstarostné dětství v Texasu šedesátých let, které se organicky a s hravou dětskou naivitou prolíná s historickým letem Apolla 11 na Měsíc. Celý tento úžasný koktejl obepíná nádherná atypická animace, jež celý výsledný dojem ještě o řádný stupínek umocňuje. Pokud jste tedy fanoušky NASA a pilotovaných letů na Měsíc programu Apollo, tento delikátní filmový kousek byste určitě neměli minout. Opravdu to totiž stojí za to. Výborná práce! (Netflix) „We built the lunar module a little too small.” ()
Příjemné animované vzpomínání na americké předměstí Hustonu v době vesmírného závodu, které je obohaceno klukovskou představivostí, jež se propsala do jeho vyprávění jako dospělého. Apollo 10 1/2 v tomto ohledu nepřekvapí, nezklame a nenadchne. Ikdyž jsem se první půlku dobře bavil, časem to přejde do stereotypnosti, která nic nenabízí, krom tohoto vyprávění. Asi jsem v menšině, ale Linklater mě prostě jeho sentimentalitou nebaví. Cítil jsem to u Chlapectví a cítím to tady. Prostě je to fajn nápad, ale ve výsledku až moc prázdný produkt. K tomu nejsem vyloženě fanda této animace, která je sice líbivá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento hybrid mezi hraným a animovaným filmem je tak trochu k hovnu. Protože to eliminuje nejzajímavější prvky animace i kamery. 5/10 ()
Osobně jsem se ještě nesetkal s filmem od Richarda Linklatera, který by byl vysloveně špatný nebo bez nápadu. Nápad je vlastně i to, co jeho filmy tak povyšuje. A stejně tak si za svůj nápad zaslouží pozornost i tento animovaný kousek. Už jenom to, že je animovaný mluví originalitou samo za sebe. Animace je navíc překrásná. Stejně tak úžasný je ale i námět. Richard Linklater tu autobiograficky vypráví příběh svého dětství na konci 60. let v oblasti Houstonu. Příběh o tom, jak jeho dětství neskutečně ovlivnila NASA, JFK a jejich nadšení dobít Měsíc. Tehdejší děti měli skvělé hrdiny na rozdíl od dětí dnešních, jejichž hrdinové jsou nejen za hranicí vkusu, ale i lidské snesitelnosti. Richard ale své vyprávění pojal tak jako hezky, po vzoru českého Vyprávěj. Sype tu jednu informaci za druhou a ukazuje, jaké krásné dětství tehdejší děti v Americe měla. Na to byla opravdu radost koukat a kdyby to udržel do konce, asi bych zvolil i pětihvězdičkový příděl. Aby ale filmu i něco navíc přidal, narouboval na svoje vyprávění i příběh jeho alter-ega, které se vypravilo vesmírnou lodí na Měsíc. Taková asi představa každého kluka v té době. To se pak trošku násilně prolíná s tím vyprávěním o dané době a úplně mi to pospolu nesedí. To samotné vyprávění bylo lepší a vůbec bych se nedivil, kdyby jednou v budoucnu odkazovalo na tehdejší dobu jak dnešní filmy pro pamětníky. ()
Dva samostatně stojící "projekty" násilně přes koleno naroubované do jednoho rotoskopického celovečeráku rozděleného kvůli tomu na dvě poloviny. Jedno je echt mrtě zevrubné nostalgicky-autobiografické povídání (jde o nonstop monolog) o tom, jaké bylo vyrůstání na předměstí Houstonu poblíž NASA v pozdních šedesátkách; doba, rodina, sousedé, výrobky, seriály, jídlo, hudba, Vietnam... A to desítky a desítky minut během nich neběží děj, nerozvíjejí se témata, postavy a nejde o nic jiného než představit okolnosti. Je to autorova podcastová stať "à la seriál Báječná léta" s nadbytečným, byť stylovým, obrazem. Poté je tu však i Linklaterovo chlapecké alter ego s bujnou představivostí, které během letu Apolla 11 popustí uzdu fantazii "co kdyby se lunární modul omylem naprojektoval a vyrobil o něco menší, že zachránit NASU před mezinárodním faux pas můžu jedině já při letu do vesmíru pro přípravu půdy pro Apollo 11". Každá z těch částí je sama za sebe vydařená, ale náladou, žánrem i "vo co gou" působí spíše jako dvě povídky; jedna "Jak se žilo" a druhá "Jak (ne)funguje dětská paměť". Výtečné, ale nesoudržné. ()
Galerie (29)
Photo © Netflix
Reklama