Pan Vok odchází

Jedna hvězdička za oblíbeného Martina Růžka v roli posledního Rožmberka a ta druhá za kladnou zmínku mého také oblíbeného (ač zde by spíše bylo adekvátní užítí slova milovaného) Záviše z Falkenštejna a kritiku jeho nečestného zajetí na Pražském hradě českým králem Václavem II. (přičemž pohnutý osud téhož okouzlujícího českého šlechtice týž režisér Steklý tak ráčil sprasit (či snad zprasit?) ve Hře o královnu). Jen tak mimochodem, když jsme loni byli na výstavě o Rožmbercích, pořádané u příležitosti 400 let od úmrtí právě Petra Voka, tak jsme až žasly (my holky), jak mu moc byl Růžek podobný. (28.05.2012)

Tady nejde o to, jak si pan Vok užívá, lidičky. Tady jde o to, jak se srovnává se životem zvolna se chýlícím ke konci mílovými kroky. I když to není tak rozpustilý, zábavný nebo hýřičský jako první díl, je to podle mě mnohem hlubší. Taková ta melancholie starýho člověka, kterej po životě prožitým způsobem, jakej si na začátku vybral a vždy považoval za nejlepší, ale dnes vidí, že nic horšího není, protože po něm nic nezbyde, ta melancholie je krásná a smutná a přímo z tohoto snímku sálající. Myslím, že Kopecký by tuhle roli ani hrát nemohl, protože z něj vždycky, až do smrti v každé roli ta energie přímo zářila, ale pan Vok je unaven, starý, nemocný a zklamaný a zničený životem. Co ho dříve bavilo a bylo důvodem jeho života, to mu dnes jen bouří nitro a rozviřuje bolestivé vzpomínky. Ví, že brzy umře a kromě několika pikantních historek nic nezůstane jako upomínka, žádný dům, strom ani syn. A Martin Růžek ho hraje opravdu dobře, ne jako do konce života hýřícího "vilného" staříka, ale jako trosku zvolna se smiřující s osudem nicky, jakou jsme vlastně my všichni. (29.04.2006)

Jako dítě jsem ho měl rád právě pro tu melancholičnost. I když i tenhle film je na tom s historickou věrností hodně bledě. Natočit příběh o "odcházení" stárnoucího velmože je sice fajn, ale to si Karel Steklý musel vybrat právě Petra Voka z Rožmberka? Muže, který byl vším jiným než jen rezignovaným starcem? Člověkem, který do poslední chvilky svého života velmi aktivně ovlivňoval politiku celé střední Evropy? Mužem, který vybudoval nejdokonalejší zpravodajskou síť široko daleko? Velmožem, na jehož dvoře se setkávali a vedli neformální jednání diplomaté z celé Evropy? Jestli tím pan režisér vážně neco dokázal, pak svojí naprostou ignoranci. Tohle je námět na historické drama par excellence a ne na rozmarnou komedii. Samozřejmě můžete natočit třeba komedii o Janu Husovi v němž bude vymetat jednu ložnici za druhou, vylíčit J.A.Komenského jako zhýralého opilce, nebo naopak předvést Jana Lucemburského jako vášnivého asketického kazatele uchvacujícího svým kázáním davy městské chudiny... To všechno můžete a bude to ve svém poměru k historické pravdě zhruba stejně pravdivé jako "Odcházející" "Pan Vok". Naskýtá se pouze otázka: "Proč?" K čemu tahle historická fikce? Proč někdo tak hrubě znásilňuje reálie o jedné konkrétní historické postavě? Protože je to zábavné? (IMHO moc není) Protože tím chce něco podstatného sdělit? (Hm, a to nešlo vybrat si někoho vhodnějšího?) Protože natočit další taškařici na už jednou provařené téma se přímo nabízelo? (Bingo, takhle to "asi" bylo) Svaté právo filmařů neříkat pravdu se tak najednou scvrkává v pouhou pohodlnost a honbu za předem jistým úspěchem... (08.10.2006)

S tímto filmem jsou dvě potíže. Tou první je, že divák očekává stejnou legraci jako od prvního dílu. Jenže s tímto záměrem rozhodně točen nebyl. A tou druhou je nesmyslné srovnávání Miloše Kopeckého s Martinem Růžkem. Tak jako by těžko fungoval první díl, kdyby hrál hlavní roli Martin Růžek, tak stejně obtížně představitelné je představit si tento film s Kopeckým místo Růžka. Právě výkon Martina Růžka podtrhuje nostalgickou náladu tohoto filmu. Tyto dvě věci by měl mít člověk na zřeteli, než začne tento film hodnotit, aby nebyl nespravedlivý. Pravdou však je, že i když člověk to srovnávání pustí z hlavy, přesto film úplně nefunguje. Těžko říci, čím to je. Zda se to autorovi rozpadlo pod rukama, nebo se melancholie a komediální prvky vzájemně ruší, či se na tom podepsala změna hereckých představitelů. Každopádně v divákovi asi zůstává ta atmosféra, kterou chtěli tvůrci vytvořit, ale zároveň i pocit, že se to úplně nepovedlo. (15.11.2021)

Ušetřím si práci s hodnocením, protože monolog mi ho asi psal přímo z mozku. Jen to napsal daleko líp, než bych to asi zvládl sám. Důvod, proč tomuto velice dobře udělanému filmu, ať už jde o herecké výkony, scénář či kameru nedám vyšší hodnocení je ten, že se pořád nemůžu srovnat s tím, jak naprosto šablonovitě je Vok i císař, zobrazován. Jeden jako vilný požitkář, druhý jako pomatený monarcha. Naštěstí to není tak nesnesitelné jako v Císařově pekaři, tady to do značné míry otupuje ta melancholie blížícího se konce života, ale i tak je to vůči těmto dvěma velikánům naší historie skoro zločin. (07.11.2008)