Pan Vok odchází

Jedna hvězdička za oblíbeného Martina Růžka v roli posledního Rožmberka a ta druhá za kladnou zmínku mého také oblíbeného (ač zde by spíše bylo adekvátní užítí slova milovaného) Záviše z Falkenštejna a kritiku jeho nečestného zajetí na Pražském hradě českým králem Václavem II. (přičemž pohnutý osud téhož okouzlujícího českého šlechtice týž režisér Steklý tak ráčil sprasit (či snad zprasit?) ve Hře o královnu). Jen tak mimochodem, když jsme loni byli na výstavě o Rožmbercích, pořádané u příležitosti 400 let od úmrtí právě Petra Voka, tak jsme až žasly (my holky), jak mu moc byl Růžek podobný. (28.05.2012)

Průšvih toho filmu je casting. Nevím, co vedlo tvůrce oné změně snad všech herců, tedy krom sluhy Vaška Sloupa. Nejen, že postavy fyzicky vypadají, ale samozřejmě mají i jiný přednes. A tak je tu změna nejen v hlavní roli Petra, ale i jeho bratra Viléma či císaře Rudolfa. I když všichni jsou to skvělí herci, tak jako bych se díval na jiné postavy. Je to jako jít do divadla kompletně změněnou alternaci po půlce představení. Sice je tento film o smutném stáří pana Voka, a nevím zda autoři chtěli ukázat onu proměnu nejen v chování, ale infyzickou, nebo jim jeden herec odmítl nebo byl zakázán - Landovský? A tak se rozhodli, že změní všechny.... Nevím. Jedno vím ale jistě. Petr Vok pro mě odešel s Kopeckým. Stejně jako správně unuděný životem císař v podání Landovského odešel s Landovským. (10.05.2020)

Také souhlasím s tím, co napsal monolog, ale také souhlasím s tím, že je to velká nuda. Je to asi tím, že film postrádá nějaké ústřední téma, skáče ze scény do scény a téměř nedává smysl. Divák se snaží s někým ztotožnit, ale příběh netečně proklouzává prsty a ani Růžek, ani ostatní to nedokážou zachránit. I když vím, co tím chtěl básník říci, přesto se ptám: Co tím chtěl básník říci? (02.01.2011)

Tady nejde o to, jak si pan Vok užívá, lidičky. Tady jde o to, jak se srovnává se životem zvolna se chýlícím ke konci mílovými kroky. I když to není tak rozpustilý, zábavný nebo hýřičský jako první díl, je to podle mě mnohem hlubší. Taková ta melancholie starýho člověka, kterej po životě prožitým způsobem, jakej si na začátku vybral a vždy považoval za nejlepší, ale dnes vidí, že nic horšího není, protože po něm nic nezbyde, ta melancholie je krásná a smutná a přímo z tohoto snímku sálající. Myslím, že Kopecký by tuhle roli ani hrát nemohl, protože z něj vždycky, až do smrti v každé roli ta energie přímo zářila, ale pan Vok je unaven, starý, nemocný a zklamaný a zničený životem. Co ho dříve bavilo a bylo důvodem jeho života, to mu dnes jen bouří nitro a rozviřuje bolestivé vzpomínky. Ví, že brzy umře a kromě několika pikantních historek nic nezůstane jako upomínka, žádný dům, strom ani syn. A Martin Růžek ho hraje opravdu dobře, ne jako do konce života hýřícího "vilného" staříka, ale jako trosku zvolna se smiřující s osudem nicky, jakou jsme vlastně my všichni. (29.04.2006)

S tímto filmem jsou dvě potíže. Tou první je, že divák očekává stejnou legraci jako od prvního dílu. Jenže s tímto záměrem rozhodně točen nebyl. A tou druhou je nesmyslné srovnávání Miloše Kopeckého s Martinem Růžkem. Tak jako by těžko fungoval první díl, kdyby hrál hlavní roli Martin Růžek, tak stejně obtížně představitelné je představit si tento film s Kopeckým místo Růžka. Právě výkon Martina Růžka podtrhuje nostalgickou náladu tohoto filmu. Tyto dvě věci by měl mít člověk na zřeteli, než začne tento film hodnotit, aby nebyl nespravedlivý. Pravdou však je, že i když člověk to srovnávání pustí z hlavy, přesto film úplně nefunguje. Těžko říci, čím to je. Zda se to autorovi rozpadlo pod rukama, nebo se melancholie a komediální prvky vzájemně ruší, či se na tom podepsala změna hereckých představitelů. Každopádně v divákovi asi zůstává ta atmosféra, kterou chtěli tvůrci vytvořit, ale zároveň i pocit, že se to úplně nepovedlo. (15.11.2021)