Pan Vok odchází

Samozrejme, že aj mne sa viac páčil prvý diel. Je veľmi ťažko porovnávať pána Voka ( Kopecký - Růžek ), každý je iný. Ale mňa zaujalo pár monológov, ktoré na dobu vzniku boli dobré : "bez pasu cez hranice - chodiť ako sa mu zachce?" alebo " já bych rači knihu přání a sťížností". Nepáčil sa mi záver filmu, akoby nevedeli čo s tým , tak to rýchlo ukončili. Ja dávam 50%. (01.12.2008)

Také souhlasím s tím, co napsal monolog, ale také souhlasím s tím, že je to velká nuda. Je to asi tím, že film postrádá nějaké ústřední téma, skáče ze scény do scény a téměř nedává smysl. Divák se snaží s někým ztotožnit, ale příběh netečně proklouzává prsty a ani Růžek, ani ostatní to nedokážou zachránit. I když vím, co tím chtěl básník říci, přesto se ptám: Co tím chtěl básník říci? (02.01.2011)

Hodně nevyrovnaný film, kde je sice nádherná kamera, reálie a hudba, ale to je tak všechno. Děj to prakticky nemá (PRO TOHO, KDO FILM NEVIDĚL, TAK SPOILER: stárnoucí muž nemá potomka, upne se k bláznivému mladíkovi, že by mohl být jeho levobočkem, kluk umře, Vok začne sám jezdit po vlastech českých, umře KONEC SPOILERU), skáče se z jednoho tématu na druhé, někdy jsou tam díry v ději až děsivé. Chvíli se to tváří jako taškařice, pak to zvážní do naprosto nepřehledných mocenských půtek, pak je to o stárnutí, celou dobu se o ženách převážně jen mluví (i když dvě holky kozy ukážou), církev je samozřejmě zlo, některé postavy se sem tam objeví, aby hnedle zmizely a buď už se neobjeví vůbec, nebo až delší čas, vše ale nepodstatně pro to, co se děje. Třeba přepadení paní hraběnky skončí tím, že se válí v trávě s básníkem? Wtf? Nebo soutěž v prdech s ohněm jako v Tankovém praporu? Chybí tomu i nějaká soudržnost co se atmosféry týče, nebo jakéhokoliv tahu na branku. O postavě samotného Voka vlastně nevím, co si myslet - je to taškář?, muž znavený životem?, konspirátor? Nic z toho nepřevažuje a není jasné. Ale člověk se aspoň dozví některé ojedinělé a dílčí historické reálie. (11.12.2021)

Nemyslím, že kritika na adresu Martina Růžka a jeho ztvárnění role pana Voka je zde do takové míry oprávněná. Pravda je, že Růžek není Kopecký a jablko není hruška. Je otázka, do jaké míry je vhodné představovat stárnoucího (zdůrazňuji "stárnoucího") pana Voka jako humorem oplývajícího milovníka tak, jak ho (ještě mladého) trefně a nádherně herecky ztvárnil M. Kopecký ve Svatbách pana Voka. To by spíš mohli posoudit dnešní historikové znalí skutečných faktů o Petru Vokovi a ne běžní neznalí diváci. Jisté je ale jedno. Každý, kdo svůj mladý život prožije přebujarým a nevázaným způsobem pak na stará kolena dochází na to, co mu mládí nenapovědělo. Totiž na to, že život není jen to pozlátko a zábava, ale především zodpovědnost a všechno to, co se na ni váže. Takový člověk obvykle při všech těch svých známých z mládí zůstává na stáří sám a opuštěn. A na to dochází ve svém stáří i pan Petr Vok z Rožmberka. /Možná bylo chybou uvádět u tohoto titulu označení komedie. Zklamaná očekávání diváka pak vyvolávají neoprávněnou kritiku. Ale jiný žánr, kam tento film zařadit mě nenapadá./ (odkaz na komentář Monolog) (01.11.2008)

Tady nejde o to, jak si pan Vok užívá, lidičky. Tady jde o to, jak se srovnává se životem zvolna se chýlícím ke konci mílovými kroky. I když to není tak rozpustilý, zábavný nebo hýřičský jako první díl, je to podle mě mnohem hlubší. Taková ta melancholie starýho člověka, kterej po životě prožitým způsobem, jakej si na začátku vybral a vždy považoval za nejlepší, ale dnes vidí, že nic horšího není, protože po něm nic nezbyde, ta melancholie je krásná a smutná a přímo z tohoto snímku sálající. Myslím, že Kopecký by tuhle roli ani hrát nemohl, protože z něj vždycky, až do smrti v každé roli ta energie přímo zářila, ale pan Vok je unaven, starý, nemocný a zklamaný a zničený životem. Co ho dříve bavilo a bylo důvodem jeho života, to mu dnes jen bouří nitro a rozviřuje bolestivé vzpomínky. Ví, že brzy umře a kromě několika pikantních historek nic nezůstane jako upomínka, žádný dům, strom ani syn. A Martin Růžek ho hraje opravdu dobře, ne jako do konce života hýřícího "vilného" staříka, ale jako trosku zvolna se smiřující s osudem nicky, jakou jsme vlastně my všichni. (29.04.2006)