Faust
Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Petr Čepek, Jan Kraus, Vladimír Kudla, Antonín Zacpal, Pavel Marek, Viktorie Knotková, Jaroslava Zelenková, František Polata, Petr Meissel, Josef Fiala (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiální text distributora)
Recenze (124)
Další neskutečně originální celovečerní snímek Jana Švankmajera. To je prostě nářez, pecka a bomba!!! Všemu vévodí geniální Petr Čepek v hlavní roli, kterej i namluvil všechny loutky a to je taková sada, že je obrovská škoda tohoto talentovaného herce, že nás tak brzy opustil. Chvíli po natáčení zemřel ve věku necelých 54 let. Za svůj výkon dostal posmrtně cenu Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Říká se, že kdo hraje Fausta, tak do roka zemře. Je to zvláštní pocit, když i během natáčení se jeden ze spolupracovníků pomátl a doma se potom oběsil. Každopádně film má svoji neotřelou atmosféru a velice těžko se popisuje, tohle se prostě musí vidět. Všechny ty rekvizity, loutky, texty, postavy a postavičky (výborné roličky Jana Krause a Vladimíra Kudly) jsou prostě jasným originálním rukopisem génia pana Jana Švankmajera! U mě je to fakt neskutečně nadanej a inteligentní tvůrce, který nemá u nás, ale i ve světě obdoby!!! Film jsem viděl po delší době a už se těším, až si ho pustím znova a znova. A mimochodem, při závěrečné scéně mě hodně zamrazilo!! Pekelnej film!!! ()
No, tohle je celkem překvapení a snad nejlepší Švankmajer, s jakým jsem měl tu čest. A lepší už asi v rámci celovečeráků nebude, zbývá mi už jenom Otesánek. Každopádně, Lekce Faust funguje dokonale. Je zajímavě propojená i s vedlejšími postavami, má to typické Švankmajerové bizarnosti, kterých tu není málo (kde jinde uvidíte loutku kašpárka sedět na záchodě?), promyšlené je to i příběhem, obrazy fungují taky dokonale, Čepek pak v nějakých scénách působí fakt jako démon a to k tomu ani nepotřebuje rohy, stačí ho jenom dobře nasvítit. Dokonce mě to ani nenudilo. Navíc, celé se to naprosto vymyká všem ostatním českým filmům, protože něco takového fakt natočí jenom Švankmajer. Tady se mu to ale poprvé povedlo dotáhnout k dokonalosti. A každá scéna tu sama něco říká, každá na něco odkazuje a nedá se to za jedno zhlédnutí pobrat všechno. Fakt, tohle je hodně povedený film. Sám jsem nečekal, že by se mi tak líbil. A líbí se mi, že to celé není o zlu, ale o tom, že člověk má svobodnou volbu, jestli se obrátí k dobru nebo ke zlu. Vlastně jsme hlavními hrdiny našich vlastních životů (filmů) a je jen na nás, jestli budeme ti kladní, nebo ti záporní. 5* ()
Tento Švankmajerův film jsem už sice viděl asi 6 let zpátky, ale v ne zrovna nejlepších podmínkách na školní hodině mezi studentkami, které pravidelně komentovaly, jaký je to nesmysl, a hlasitě si řešily i jiné věci. Dnes jsem si konečně tuto kreativní nálož fantazie se směsicí výtvarného, divadelního a filmového umění vychutnal nerušeně a líbila se mi ještě víc než tenkrát. Až nepříjemně bizarní a depresivní začátek záhy vystřídalo okouzlení nad přenesením do jiného světa v doprovodu divadelního kašpaře, loutek a malovaných kulis. Jestli bylo pro mě Prokletí domu Hajnů důvodem, proč nenávidět Petra Čepka, Lekce Faust je pak důvodem, proč Petra Čepka zároveň obdivovat a zůstat jeho herectvím fascinován. Čepek tady předvedl neskutečně zajímavý výkon, kdy sám tahne dlouhé pasáže zcela beze slov, převtěluje se do vícera podob a rolí a také různě pozměněným hlasem namlouvá hromadu loutek! Ze strany pana režiséra mě zase fascinovala řada surrealistických přechodů z prostředí do prostředí včetně divadla, nečekaně vtipné nápady i hlody některých loutek („Já jsem to asi spletl. Já, co jsem měl křiknout pan Luké, já na něj řekl piluké!“ :D). Už jen scéna z hospody s vývrtkou si zaslouží hvězdičku navíc – i pro samotný nápad a vtip, ale rovněž za to, do jaké úplně odlišné atmosféry dokáže vhodit už jen hudebním doprovodem na akordeon. Když se zdálo, že se mi takto neotřelá podívaná časem může omrzet, začal jsem v pozvolna rozvíjeném příběhu vnímat hlubší odkazy nejen na klasický faustovský motiv „zaprodání duše Ďáblu“, ale také myšlenky o manipulaci lidské i společenské (což skvěle podtrhují mj. záběry na ovládání loutek či nasazování loutkovského nářadí na člověka) či později i pozitivnější verzi vztahu pána a sluhy spočívající v možné ochraně a jistotě... OK, Švankmajerovy krátké experimenty 60. let mě nikdy moc nebraly, ale Lekce Faust je pro mě vedle Alenky a Otesánka další mistrův velký film, kde svůj styl rozpracovaný v celovečerním formátu a zasazený do (polo)hraného filmu pro mě dotáhl k dokonalosti. [90%] ()
Švankmajer dokáže pointu svého Fausta shrnout do krátkého odstavečku textu. To je jen ukázka toho, že coby surrealista je dost nedůsledný. Pochybuji, že by Lynch nebo Bunuel podobně snadno shrnuli vlastní slavná díla - ať už protože by nechtěli, nebo protože by nemohli. Neříkám, že mi to nějak vadí. Zvlášť ne u Lekce Faust, která nepochybně má hloubku. I když ta hloubka není surrealistická a stejnou hloubku by mohl mít i klasický film - všechny ty hrátky speciálních efektů jsou jen oživení. Ale určitě nápadité a zajímavé oživení. ()
Galerie (11)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (18)
- Natáčelo se i v zámeckém parku v Lysé nad Labem a v zřícenině kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích. (M.B)
- Ve své sarkastické úvaze o manipulaci nevycházel autor z výkladů faustovského mýtu, ale přímo ze samotných textů na klasické téma, především z tradiční loutkové hry, z díla J. W. Goetha Faust (1831) a z dramatu anglického dramatika Christophera Marlowa Tragický příběh doktora Fausta (1601). (charlosina)
- Petr Čepek namluvil všechny loutky, které se ve filmu vyskytují. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)
Tvorbu Jana Švankmajera divák pozná pravděpodobně velmi snadno. Výtvarník, animátor i filmový režisér a scenárista. To vše jde k tomuhle specifickému umělci přiřadit. Velkou dobu autor krátkých filmů jako Jídlo nebo Konec stalinismu v Čechách časem vytvořil i filmy celovečerní. Po jeho celovečerním debutu Něco v Alenky poté v roce 1994 následoval snímek Lekce Faust, kde byl Petr Čepek tak skvělý, že za svůj výkon získal Českého lva. Jen je smutné, že se předání ceny nedožil a ve věku 54 let v roce 1994 zemřel pár dní před premiérou filmu. Lekce Faust je inspirována mýtem o Faustovi, vědci, který podepsal smlouvu s ďáblem. U tvorby scénáře poté Švankmajer čerpal z různých zdrojů: Divadelní hry Johanna Wolfganga Goetheho i opery Charlese Gounoda. Klasický mýtus poté obohatil moderním zasazením a především svým vizuálním stylem. Lekce Faust tak kombinuje hraný film se stop motion animací, loutkami i pixilací. Vznikla neskutečně osobitá, funkčně děsivá a především očividně surrealistická záležitost, která udělá dost slušný obrázek o svém tvůrci. Lekce Faust je právem brána jako jeden z nejvýjimečnějších českých filmů od pádu komunizmu. A to nejen díky naprosto skvělému Petru Čepkovi, kdy především jeho hlasový projev v několika rolích má tu neskutečnou sílu. Je ukázkou toho, že jde vzít nějakou dávno mnohokrát zpracovanou legendu a přesto díky specifickému podání vytvořit zcela výjimečnou záležitost. Správná mrazivost během sledování filmu nejde jen z tak trošku správně nepříjemného vizuálu, ale především i díky neskutečně silnému zvukovému zpracování, kdy se zvukem pracuje takovým způsobem, že může husinu nahnat téměř prakticky druhý zvuk. A nejen, že Lekce Faust bere základ ze své předlohy, ale ještě navíc ho zasahuje do moderního světa a přidává mu téma navíc - manipulace a též to, že v té manipulaci člověk není pravděpodobně sám. A hned po jeho pádu může nastoupit další nešťastník, kterému se nevyhne podobný osud. Lekce Faust střídá herce i loutky, stop motion animaci i pixely a přesto v tom funguje jistá konzistence. Švankmajer totiž vzal předlohovou legendu o Faustovi a základní kameny povídky převedl do svého specifického podání. Náhodný kolemjdoucí se v podstatě stává loutkou ve hře, kde se má stát novým Faustem. Skrze neskutečně propracované vizuální podání dohromady vzniká skutečně přitažlivá záležitost, která je navíc do jisté míry zároveň skutečně tak trochu děsivá a dokáže snadno navnadit pocit, že hlavní myšlenku přeci jen podařilo divákovi dodat. Po druhém zhlédnutí se dá do jisté míry pochybovat nad tím, že Lekce Faust po prvním vidění ztrácí tu úplnou výjimečnost, která by filmu zůstala i po několika dalších zhlédnutích. I přes hodinu a půl možná tempo není úplně nejideálnějším. A to využití loutek je chvílemi až příliš zvláštní. Přesto byste ovšem skutečně nejspíše našli jen málo tak výjimečných českých filmů za posledních 30 let a to především díky práci samotného Švankmajera. Petr Čepek sice svět českého filmu opustil ve věku 54 let, v rámci Lekce Faust se ovšem rozloučil tím nejlepším způsobem...... () (méně) (více)