Dva lidi v ZOO

Jak na tento film koukám, tak koukám, nikdy jsem nepochopila co ním chtěl básník říci :) Viděla jsem ho poprvé jako dítě a nedokoukala do konce, protože mně absolutně nebavil, viděla jsem jej jako dospělá a zatnula jsem všechny zuby, abych ho konečně zkoukla do konce a pocity úplně stejné - NUDA. Nesmyslný děj, nesmyslné dialogy, pokus o humor s nulovým výsledkem, chaos, skákání od jednoho ke druhému, prostě o ničem. Vzbudil ve mně akorát lítost k těm zvířatům, které kvůli tomuto snímku zbytečně vystavovali stresu, kterého mají i bez natáčení v ZOO celkem dost. (08.05.2018)

Tak tento počin má na svědomí Marie Poledňáková? No, to mi teda poklesla čelist. Nějak jsem nezaznamenala, že by ve výčtu jejich jinak úžasných filmů tento byl jmenován. Zvířata a děti jsou vděčným tématem k natočení filmu.Taky se s nimi dá užít spousta legrace nebo spousta malérů. Námět není vůbec špatný. Dalo se z toho vytřískat mnohem víc. Promarněný potenciál. (17.09.2020)

S velrybou ci polepsovnou sa to pochopitelne zrovnavat neda ani v najmensom ale jedno sa Polednakovej upriet neda- vedela navodit pohodovu rodinnu atmosferu. Zamerne pisem vedela, pretoze to co predvadza v dnesnej dobe je na zaplakanie. Pribehova zlozka filmu je vcelku priemerna a nema ambicie stat sa oblubenou ceskou klasikou. Napriek tomu, ze je to viac-menej film na jedno pozretie to bolo prijemne stravenych 90 minut. 65% (02.07.2009)

Aniz bych vedel, kdo to reziroval, tak za chvili mi to bylo jasne. Podivny sestrih nahodnych scenek odhali rukopis autorky. Kdeze jeji starsi snimku jsou. Dneska nedokaze dat dohromady film s dejem. Podivna zapletka, zadny vtip, nelogicnost postav, mrtve dialogy...dve hvezdy ze se dceri libila ta zvirata ve filmu. (23.12.2012)

Nenucená přirozenost a vzletný nadhled rodinných vztahů, velké přednosti předchozích filmů Marie Poledňáková, dostali v tomto díle pořádnou facku. Na druhou stranu vtip víceméně funguje a sympatická je snaha o sdělení vlastního názoru na nekompetentnost a defraudační podstatu společenských špiček. I převod vnitřních pocitů beznaděje při naplňování vznešené myšlenky zoologa Josefa Vágnera je v souladu s lidským uchopením autorčiných filmových prací. Když se k tomu připočítají vděčné obrázky roztomilých zvířátek, výsledkem je příjemný filmeček, který sice nedosahuje kvalit předchozích režisérčiných výtvorů, ale nemůže ani nikoho urazit. Ústředním bodem příběhu jsou chlapecká dvojčata Martin (Martin Morávek) a Honza (Jan Morávek) uprostřed ústecké zoologické zahrady. A začíná jejich seznamování s chodem i zkostnatělostí oblíbeného cíle rodinných výletů. Vesele, smutně, rezignovaně i odhodlaně a s věčným plamínkem naděje. Hlavní mužskou postavou je veterinář, duchovní autorita zahrady a dědeček neposedných dvojčat Montelík alias Monty (dobrý Miroslav Macháček) se svým bojem s větrným mlýnem a zodpovědností ke svěřené fauně. Hlavní ženskou postavou je Montyho manželka Josefína (sympatická Jiřina Jirásková) s vyčerpaností z nestandardních poměrů v zahradě. Z dalších rolí: prosící maminka dvojčat (Kateřina Macháčková), snažící se idealistická ošetřovatelka Emilka (Marta Sládečková s hlasem Zlaty Adamovské), přátelští a svědomití ošetřovatelé Jára (příjemný Jan Hartl), Simon (Ladislav Mrkvička) a Evžen (Zdeněk Srstka), statná ošetřovatelka a lupička pštrosích vajec Burdová (Helena Růžičková), neschopný ředitel zoologické zahrady (Petr Kostka), zkorumpovaná hlavní zooložka (Jana Štěpánková), či Josefínina kamarádka a pošťačka Růžena (Zdena Hadrbolcová). Film neuráží, ale může se na něj s lehkým srdcem zapomenout. (24.11.2016)