Dealer

Intenzivní exkurze současným dánským podsvětím ve společnosti podřadného "teplákového" drogového dealera, který musí po jednom nepovedeném kšeftu vyřešit v krátké době jeden zatraceně velký průšvih. Překvapivě sebevědomě působící mix zemité gangsterky, sociálního dramatu a thrilleru, který vyniká neobyčejně sugestivní syrovou a drsnou atmosférou, vypjatými scénami a strhujícím tempem a gradací. A taky skvělými hereckými výkony v čele s "mladými" budoucími skandinávskými hvězdami Kimem Bodniou a Madsem Mikkelsenem. Debut jako řemen! 85 % (24.11.2020)

Najdu si dva narkomany na Václaváku a budu je točit týden v kuse. Na to bych se nedíval ani za nic. Samozřejmě dánské superhvězdy Bodnia a Mikkelsen dodají potřebnou dávku autentičnosti a hereckého umu, ale výsledek je pro mě stejný - nuda, nuda, hnus a zbytečný film. Nepochopil jsem význam a přínos celého počinu a nevím, zda vůbec najdu sílu dát šanci dalším dílům. Dánsko mě poprvé zklamalo, nemyslel jsem si, že by k něčemu takovému mohlo vůbec někdy dojít. (20.09.2023)

Intenzivní sedmidenní spirála na dno koncipovaná jako výprava do žánrového světa, během které nic nejde podle plánu - v rovině žánru i děje – strhne svou bezprostředností, kterou vytváří dokumentárně stylizovaná kamera sledující postavy zpravidla v těsné blízkosti. Vizuální nekašírovanost umožňuje, aby hrstka sekvencí, které by v klasicky pojaté žánrovce byly předními atrakcemi (zbití zrádného kumpána, zabití feťáka apod.), splývala s ostatním děním do jednolitého záznamu anabáze dánského dealera. (03.04.2011)

Vynikající rozjezd série! První Refnův celovečerák a výtečně zpracovaný. Už z principu, že se o film postaral pan Refn, jsem od toho čekal hodně a taky se tak stalo. Neobvyklý příběh zaměřený do temné hloubky podsvětí drogových dealerů a nenávisti... Kim Bodnia na mě působil skvěle. Příběh se vyvíjí poměrně rychle a s ničím se nesere.. Hlavní postavy mi bylo dost líto, je vidět, že pan Kim Bodnia to dost prožil.. (26.08.2016)

Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního mostra. (26.10.2010)