Balada pro banditu

Balada pro banditu mě úplně uhranula, v nejlepším smyslu slova. 🤯 Fantastická hudba, výborný texty, skvělej mladej Donutil a krásnej příběh. Balada má úplně všechno, co od "malýho českýho muzikálu" chceš, krom toho všeho je i ohromně nápaditá. Nestává se mi, abych viděl jeden film za den dvakrát (naposledy se okamžité reprízy po první projekci dočkal asi Kill Bill), ale příběh Nikoly Šuhaje jsem si musel pustit znova. Tohle bude pro mě těžká srdcovka, mám dojem... (11.02.2021)

Dokonalost sama. Nejlepsi muzikal vubec. Sklanim svuj hrbet pred vsemi, co se ucastnili vyroby. Tohle me zaujalo uz kdyz jsem byla male dite a myslim, ze to je co rict, kdyz neco takovehleho dostane i dite. Divam se na to casto. Pisnicky jsem si jako mala nahravala do kazetaku polozeneho vedle televize a poslouchala jsem je pred usinanim. Krasne pisnicky a skvele zfilmovano. Super. (17.10.2012)

Trampská kolektívno-táborákovo-guľášová kultúra a k tomu hudba ala Zelenáči ma nikdy neoslovovali. Muzikál divadla Husa na provázku prevedený do filmu ale stavia práve na tomto. Zrúcanina starého hradu, na ktorom sa koná divadelný potlach, country skupina hrá pesničky k tragickému príbehu lásky, samotní herci majú (mimo spevu) len krátke výstupy medzi spústou pesničiek. Našťastie nejde len o priamočiaro jednoduchý film. Premiešanie divadla v exteriéroch so zasnenými filmovými scénami, vyfarbené zábery krajiny zaliatej svetlom zapadajúceho slnka, zapojenie divákov do deja a spoľahlivé herecké výkony patria k pozitívam, zaraďujúci film k priemerným muzikálovým filmovým adaptáciám. (17.03.2005)

Tahle filmová ozvěna doslova kultovního divadelního představení Divadla na provázku je právě tím trampským a folkovým muzikál evropského formátu, který mohl udělat naši normalizační kinematografii originální a osobitou... Tak mystifikační kvazi world music, která předběhla a předznamenala pozdější světové dění... Tenhle podivuhodně muzikálový (ale vlastně i obecně filmový) experiment je doveden k dokonalosti a jeho nadčasovost a genialita se nenaplňuje ani tak ve skvělé hudbě Miloše Štědroně a krásných (pseudo)folklórních textech Milana Uhdeho, čistě divadelní jednotě místa, času a děje, narativně mýtickém rámci a usazení celé adaptace, či alespoň pro mě úchvatných hereckých a pěveckých výkonech všech zúčastněných (zvláště pak dua Donutil-Bittová), ale především ve srovnání se záplavou soudobých muzikálových (promiňte mi to slovo) ,,sraček"... (03.07.2007)

Úspěšně zakonzervovaná nálada doby; kdo se někdy nechal okouzlit „kotlíkářským“ viděním světa, tomu se tady intenzivně připomene jeho prostá emocionální síla. Střídání divadelní a filmové stylizace, možná ještě o kousek dotaženější než v JCSS, pozvedá jednoduchoučký příběh na symbolickou rovinu; mýtický úvod, čarodějnické scény s uhrančivou Blankou Rudovou(?), milostná obraznost, Polívkův slizoun hostinský nemají chybu. Muzika se zavrtá do uší a nevyleze, i když do lidové prostoty má daleko – když si člověk ty písničky zkusí zazpívat s kytarou, zjistí, že nejdou vůbec pěvecky ani muzikantsky „po srsti“, jsou samý rytmický a melodický naschvál a vyžadují víc než slušný rozsah. O to větší poklona zejména Donutilovi, jehož ve všech pozdějších polohách, ať hereckých nebo lidově bavičských, srdečně nemusím. Jen škoda, že film-představení neudrží vysoko nasazenou laťku celou dobu, po opravdu silném úvodu ztratí ve střední zbojnické části dech hlavně souhra choreografie s kamerou a magie se do velké míry vytratí. Vidět to naživo Na provázku, to musel být zážitek opravdu mimořádný. (28.12.2012)