Jestřáb kontra Hrdlička

Film o lidské krutosti a hamižnosti. Jaroslava Marvana jsem v záporné roli snad nikdy neviděl, takže jsem byl hodně překvapen. Hamižného "bankéře" Jestřába zahrál na výbornou. František Smolík hraje pana Hrdličku, který nezvládá těžkou situaci té doby a prodává svou duši ďáblu a to Jestřábovi, od kterého si vícekrát půjčuje za velké úroky. Rodina Hrdličkových žila na Supovském zámku a byli bohatí. Pan Hrdlička ale přichází o práci a rodina se musí uskromnit, manželce se ale bojí přiznat, že jsou chudí a tak si půjčuje peníze od pana Jestřába. Nezvládá ale splácet vypůjčené peníze, natož velké úroky. Tím začíná případ Jestřáb kontra Hrdlička, který odstartuje řadu nešťastných událostí. Knihu Svatopluka Čecha jsem nečetl, jen její obsah kdesi na internetu a tak vím, že konec je ve filmové podobě dost zkrácen a je od té knižní trochu odlišný. I tak ale film ukazuje rozdíly mezi lidmi dokonale a stejně tak ukazuje jejich dobré i zlé vlastnosti. Jde přesně o ten druh černobílého poválečného filmu, který s přehledem strčí do kapsy dnešní filmová dramata. Jsem rád, že mi tenhle film neunikl (protože do dnešního dne jsem o něm vůbec nevěděl) a 100% ho řadím mezi nejlepší staré české filmy. (01.01.2012)

Klasický příběh dravce Jestřába, který přivede na mizinu (za přispění klientovy rodiny) slušného až ušlápnutého úředníčka Hrdličku. Čech úmyslně pojmenoval oba muže podle ptačích charakteristik. I dnes vedle nás Hrdličků žije nespočet tvrdých, bezohledných, zkrátka ÚSPĚŠNÝCH Jestřábů, kteří jsou dnes vyvyšováni do nebes. V roce 1953, kdy byl film uveden do kin, jsme se domnívali, že čas Jestřáíbů je překonán... Skvělá záporná role Marvanova, který tu zaskočil za Jiřího Plachého, který mezitím vyskočil z okna... A velmi dobře volená role pro Františka Smolíka, který sám o sobě měl velmi dobrácké vzezření i chování. (06.01.2021)

Pro mě dost nevěrohodně napsané postavy: pan Hrdlička je tak neuvěřitelně naivní až hloupý, že lze těžko uvěřit, že by takový člověk měl kdy něco společného s financemi. Opakovaně se nechává tahat za nos stejnými lidmi. Manželka a jedna dcera jsou bezcitné bestie, zatímco druhá dcera je z nějakého neznámého důvodu učiněný anděl. Bezcitný Jestřáb má u sebe malého syna, který se však jeví jako naprosto v pořádku, nijak nedotčen otcovou povahou. Prostě taková jedna velká podivnost. (31.10.2017)

Stejnojmenná novela Svatopluka Čecha není pouhý sociální dokument doby, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale kruté, téměř existenciální drama. Osobní i společenský pád kdysi váženého panského správce je prostřednictvím filmové kamery o to naléhavější, jsou-li důsledky tohoto nevyhnutelného okamžiku odhaleny v nepřizpůsobivosti, marnivosti a nepochopení těch, kteří hleděli příliš vysoko, aby nakonec padli až na úplné dno lidské společnosti. I kdyby byly z filmu vystříhány všechny vedlejší scény, dialogy mezi Františkem Smolíkem a Jaroslavem Marvanem dávají tušit, že střet mezi snovým a trpkým světem zkroušeného Hrdličky, neschopného přežít v reálném prostředí bez cizích peněz, a věcným, chladnokrevným světem Jestřába, hluchého k jakékoliv lidskosti, je jedním z těch hereckých koncertů, který i po letech vzbuzuje mimořádnou pozornost a obdiv. (17.07.2019)

Sice mám dojem, že kdyby se režisérské práce ujali Václav Krška, Jiří Krejčík nebo Jiří Weiss, výsledek by byl přesvědčivější, ale i tak jde o slušnou adaptaci, v níž mě nejvíce baví Pivcova role bohémského šlechtice Romanova a Fabiánové snobská (i když šlechtického původu) manželka slabocha Hrdličky. Okouzlující je erotizující scéna před pokusem o znásilnění, kde Vlasta Fialová opět ukazuje svoji tělesnost, bezchybné jsou pro mě hlavně scény bálů (a pak baletní vystoupení v salonu Supovského) a karbanových doupat. Dobová kritičnost vůči světu jestřábího kapitalismu myslím zas až tak moc nezastárla (pomineme-li vizionářský závěr), podobné praktiky stále žijí či znovu ožívají. Přesto lituji, že si roli lichváře nezahrál Jiří Plachý místo Jaroslava Marvana. (02.04.2010)