Le Juge et l'assassin
Režie:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrají:
Philippe Noiret, Michel Galabru, Isabelle Huppert, Jean-Claude Brialy, Yves Robert, Gérard Jugnot, Christine Pascal, Jean-Roger Caussimon (více)Obsahy(2)
Ambiciózní venkovský soudce pátrá na sklonku 19. století po sériovém vrahovi mladých žen. V jeho hledáčku se ocitne psychicky nemocný tulák, který má vojenskou minulost... Vysloužilý voják Joseph Bouvier požádá krásnou Louisu o ruku. Ta ho však odmítne. Nešťastný Bouvier vidí jediné řešení z této situace, zastřelí Louisu a poté i sebe. Vražda a sebevražda mu však nevyjde, Louise i on přežije. Z vojenské nemocnice odjíždí Bouvier do sanatoria pro duševně choré, neboť se z něho stal anarchista a stoupenec socialismu, jeho myšlení je nelogické a často se odvolává na Boží vůli nebo chorou mysl. Když je propuštěn i z tohoto zařízení, toulá se po Francii. Jako vysloužilý voják vždy někde dostane polévku a trochu jídla. Při svých cestách Bouvier nezapomíná stále psát dopisy Louise. Zároveň se však pomatený Bouvier dopouští brutálního vraždění na mladých dívkách a chlapcích. Sérii těchto vražd začíná vyšetřovat soudce Rousseau, který věří, že tento případ objasní. Rád by si totiž na případu Bouviera kariérně polepšil. Když je Bouvier při svém posledním přepadení zadržen místními občany, je předán soudci Rousseauovi. Ten si je zcela jist, že Bouvier je onen brutální vrah. Bohužel mu však chybí důkazy, aby ho mohl obvinit ze všech vražd. Rousseau začne pomalu hrát s Bouvierem psychologickou hru, při které se mu Bouvier nejenže přizná, sdělí mu detaily všech případů, ale dokonce se i ochotně nechává fotografovat do novin. Rousseau musí postupovat velmi opatrně, je si vědom, že pokud by byl Bouvier odborníky uznán za blázna, nemůže být za své činy trestně stíhán... (TV Prima)
(více)Recenze (50)
Pozoruhodné dílko, vidět Michela Galabru jako vyšinutého tuláka, to opravdu překvapí. Z druhé strany Philippe Noiret, ambiciózní soudce a přitom také vnitřně pokřivený. Závěrečný oslí můstek, kdy jsem se najednou přehoupl do oblasti řešení sociálních otázek konce 19. století, práce dětí, střílení do protestujících... mě poněkud vykolejil, myslím, že to byla zbytečná a přílišná odbočka. Nicméně pokud chcete mezi filmem a jeho závěrem najít souvislost, tak se Vám to při troše snahy podaří. Pozoruhodný film, pozoruhodný... ()
Netradiční detektivka - a o to lépe, o to lepší. Nevyhnutelný střet dvou zřetelně sado-masochisticky vyšinutých jedinců z opačných polokoulí zákona je dotykovým bodem, od něhož se vše ostatní rozplývá do pozadí (včetně problematického sociálního kontextu). Nejen Galabru, ale i Noiret (nezapomeňme na ředitele Taverniera), hrají svůj duel více než přesvědčivě. Na zdánlivě lehkou otázku, kdo z obou je opravdovější a upřímnější, odpovídá v závěru zkušený advokát Villedieu (Jean-Claude Brialy - nejlepší z vedlejších rolí) ()
Má to skvělou atmosféru, herci se můžou přetrhnout a přes svou zdlouhavost si film udržuje stálou dávku napětí a zajímavosti. Všechno se obrací v prach a popel v neuvěřitelně hloupém kotrmelci v posledních vteřinách, kdy jsem měl pocit, že se v závěru snad přetrhl film a omylem k němu někdo přilepil posledních pár metrů z něčeho, co zyblo z něčeho jiného. ()
Michela Galabru už jsem parkrát viděl hrát dobře, ale to co předved tady, tak to klobouk dolů mistře. No spíše než o obsahu je tenhle film o hlavních postavách, právě jejich jednání, jejich dialogy a jejich motivace k jednání umí vybudit jak pozornost, tak emoce. Závěrečná scéna sice byla silná, ale podle mého zbytečná, celej film houpla do sociálního světla. Chápu, že Frantíci maj vždy co říct a neradi mluví s cukrovvým přízvukem, ale tak stačilo vložit nějakou tu větu do úst soudce nebo scénu s vrahem a finále by bylo necukrovaný a ještě zůstalo našitý na odvyprávěný příběh. ()
Před herectvím Michela Calabru se hluboce klaním. obrovský herecký koncert psychopatického masového vraha na základě skutečné události ve Francii kolem roku 1890. Philippe Noiret, ten ambiciozní soudce, ten byl taktéž výborný.Skvěle vykreslená sociální a politická situace ve Francii. Viděno s dabingem, taktéž špičkovým. Mohu doporučit. ()
Galerie (49)
Zajímavosti (2)
- Film byl inspirován osudem francouzského sériového vraha a nekrofila Josepha Vachera, kterému se přezdívalo „francouzský rozparovač“. Joseph Vacher zabil celkem dvanáct lidí – v roce 1884 znásilnil a uškrtil desetiletého chlapce a mezi lety 1894–1897 zabil dalších jedenáct lidí – jednu dospělou ženu, pět dívek a pět dospívajících chlapců. Těchto jedenáct obětí Joseph Vacher vždy napadl zezadu a poté podřízl, vykuchal a znásilnil. Joseph Vacher není mimo území Francie moc známý, protože jeho zločiny zastínil jiný, nechvalně proslulý vrah Jack Rozparovač. (Rollo_Tomasi)
- Ve filmu se vrah jmenuje Joseph Bouvier, skutečný vrah se jmenoval Vacher. Ve francouzštině znamenají slova Bouvier a Vacher to samé – pastevec, pastýř. (Rollo_Tomasi)
Reklama