Il nido del ragno
The Spider Labyrinth
Režie:
Gianfranco GiagniScénář:
Tonino CerviKamera:
Sebastiano CelesteHudba:
Franco PiersantiHrají:
William Berger, Stéphane Audran, Arnaldo Dell'Acqua, Margareta von Krauss, Bill Bolender, Claudia MuziiObsahy(1)
Profesor Whitmore se vydává do Budapešti, kde chce najít profesora Rotha, se kterým ztratil kontakt. Roth zde pracoval na překladu tajemných náboženských textů. Po příjezdu začíná Whitmore pomalu rozplétat děsivé tajemství, při kterém mu začíná jít i o vlastní život. (Chupacabre)
Recenze (20)
The Spider Labyrinth z italské produkce se z úvodních scén může tvářit nezáživně, ale jeho rafinované vrstvení mysteriózních prvků vás postupně na konci zavede do zákoutích, které by vás zpočátku asi nenapadly. Když už padla ta Itálie, tak film koketuje s několika giallo prvky. Ať už jde o detektivní zápletku, lehkou hru s nasvícením a barevnou stylizací, tak i detailní krvavé taškařice. Rozhodně neočekávejte ťapkání vražedných pavoučích monster! Pavouk se tu pouze pojí s jakousi podivnou sektou o které se ví jen pramálo. Do toho bizarní pokoukáníčko v závěru hodné správné "osmdesátkové atmošky" a když mávnete rukou nad některými ne tolik zdařilými efekty, tak se jedná o skvělou a povedenou podívanou pro milovníka těhletěch starších klenotů. ()
Je sice fakt, že tohle dílko citelně zestárlo, na působivosti mu to však paradoxně přidává. Tady jde totiž o atmosféru, a ta je zde skoro lahůdková, místy až s nádechem Lovecrafta. Opuštěné noční ulice, trochu mlhy a deště, osamělý hrdina a podivné obyvatelstvo, skrývající hrozivé tajemství. Když si pak připočtete záporáka s ksichtem ohavné dagonovité ženštiny, několik zajímavých mordů, jeskyni s mrtvolami a samozřejmě závěr, v němž dojde na oldschoolové animatronické loutky (to vše zabaleno v pestrých giallo barvičkách), vyjde vám Pavoučí labyrint. Pro fandy starších hororů rozhodně dobrá volba. ()
Atmosferický mysteriozní příběh dává vzpomenout (jak je zde připomenuto) nejen Argentovu trilogii o Matkách. Argentovy oblíbené barvy - červená a modrá, oběť potácející se bílým látkovým labyrintem a následně malující krvavé obrazce i pokřivená perspektiva (profesor vychází z domu a nakloněný obraz kamery je jakousi předzvěstí hrůzných událostí, které budou následovat) a smysl pro detail. Temná hudba (Franco Piersanti ) mi připomínala Jerryho Goldsmitha a jeho Vetřelce... Podle názvu by člověk čekal invazi osminohých potvor, ale tvůrci připravili pro diváka něco onačejšího. Starověké božstvo, jehož kult není mrtvý, jak si mnozí mysleli. Mechanické efekty působí možná trochu úsměvně, ale pořád věrohodněji než digitální. Profesor se chvílemi choval jako blb, celkovému vyznění snímku to naštěstí příliš neuškodilo. ()
Aj napriek tomu, že niektoré trikové efekty sú z pohľadu dnešného diváka už dosť zastaralé a úsmevné, snímok má však iné prednosti. Disponuje veľmi dobrou mysterióznou atmosférou a zaujímavým rozpletaním záhady okolo starovekej náboženskej sekty. Fanúšikovia staršej hororovej školy si rozhodne prídu na svoje. Atmosféra a napätie na konci filmu pekne vygradovali, čo celkový dojem ešte vylepšilo. Ja som spokojný, zaslúžený nadpriemer. 70/100 ()
Takto som bol prekvapený naposledy pri Society, keď to teda v závere prišlo (nepozerať galériu! tu ani tam). Nechutné, slizké, atmosferické, a skrátka must see. Zabudnutý klenot žánru ()
Obskurní horor z italských luhů a hájů, tedy nic neobvyklého. Pomalu se rozvíjející příběh nabere grády zjevením vražedné a vřískající čarodějnice Stéphane Audran, tady klobouk dolů za masku, bál jsem se jí víc než Jamamby v podání Jaroslavy Adamové, a to už je co říct ! 'Kvitují i lehké pošimrání v podbřišku v podobě odhaleného kožíšku Paoly Rinaldo, ale nejvíc mne asi v tomto vůbec ne neoriginálním počinu rozsekalo finále, trikově sice příšerné, nápadem však grandiozně nechutné. Odcházím tedy spokojen. ()
To je jak Jáma a kyvadlo, akorát že shit. ()
Rovněž k tomu filmu jsem přišel jako slepý k houslím. Při hledání jiného filmu jsem narazil na odkaz, který mě k němu nasměroval a po letmém přečtení popisku děje, jsem jej prostě musel vidět. Mám rád starou italskou školu, takže jsem se s chutí nechal vtáhnout do velice poutavého příběhu s mysteriózní zápletkou. Zprvu to sice mělo pomalejší tempo, ale atmosféra se brzy dostala do správného rytmu a ponurý příběh nám postupně začal vydávat svá tajemství. Tonino Cervi potřeboval, aby se co možná nejvíc lidí chytlo na „lep“ jeho pavučiny (chápejte scénáře) a tak nechával diváka docela dlouho v nejistotě, cože to vlastně sleduje. Je to giallo, nebo není? Vražd tu bylo docela dost. Ovšem nečekejte žádnou brutalitu. I tady totiž tvůrci vsadili především na hru s diváckou představivostí a naservírovali jim vše opět v dosti mysteriózním podání, kdy největší (a zároveň i nejlepší) práci odvedla jak kamera a střih, tak i hudební doprovod Franca Piersantiho. Houstnoucí míra napětí je pak korunována skvělým finále. Zde si přijdou na své především milovníci béčkových efektů. 70% ()
Pozoruhodný taliansky kúsok. Sprvoti som si myslel, že pôjde o neskoré giallo, postupne sa však z toho vykryštalizoval zaujímavý okultný horor, v ktorom nechýbajú hrôzu naháňajúce momenty či drastické mordy a celé to ukážkovo vyvrcholí do dramatického finále s menšou, z pohľadu súčasného diváka už trochu zubom času nahlodanou monstroidnou vložkou. ()
V této nepříliš známé záležitosti tvůrci úspěšně absorbovaly prvky z nesmrtelných Argentových Matek a nakroutily pozvolna se rozjíždějící atmosférickou podívanou s pěkným vizuálem , sympatickým hrdinou a znepokojivým prostředím. V druhé půli filmy nabere obrátky a hrdinovo pátrání po tajemství pavoučího kultu vypukne naplno. Závěr je dobře vygradovaný a nechává vzpomenout na jednu scénu z Carpiho Věci. Podařený italský hororový flák , který zaslouží více pozornosti. ()
Pripraviť diváka na hororovú jazdu ( ktorou v závere snímok je ) takmer hodinovým rapotaním a navodzovaním rádoby tajomnej atmosféry ( tak najprv by sa tvorcovia museli poučiť v čom je ten fígeľ ), je týmto spôsobom, hlavne pre fanúšika, podraz. Minimálne hodinová nuda a skvelý záver za viac ako viac hviezdičiek. ()
Pri sledovaní Pavúčieho labyrintu, ktorý je ladený hororovejšie, sa mi veľmi pripomenula Krátka noc sklenených paneniek (1971). Podobnosť vidím v atmosfére a príbehu. Tak ako Aldo Lado využil energiu magickej Prahy, v The Spider Labyrith má Budapešť svojho génia loci a zvláštnu atmosféru, ktorá je síce v úzadí, ale neustále presakuje na povrch. Starý profesor, ktorý objavil náboženskú sektu, zomrie, ale to na čom je obesený nepripomína povraz, visia z toho cáry pavučiny. Netreba sa však obávať sektárskych kázní, vo filme sa skôr pracuje s tajomstvom aj v jeho závere ostane ešte veľa otázok nezodpovedaných. Vizuálne efekty a masky sú pôsobivé. Také desivé tesáky, ako mali "pavúči ľudia" som videl asi len v Leptirici. Erotiky je tu tiež pomerne dosť a navyše obsahuje závan smrti. Drsné mordy nie sú natoľko desivé, ako manipulácia s mŕtvolami. Príbeh má priamy ťah až do konca, zbytočne nebrzí, ani neodbočuje. Bol som spokojný. ()
Misterz a Bloody 13 spomenuli vo svojich komentároch,že fanúšikovia starých filmov budú spokojný a mňa už dlhšiu dobu bavia práve staršie filmy a tak som dúfal že títo dvaja páni budú mať pravdu.Ale tento krát s nimi nemôžem súhlasiť,lebo som čakal pavučiu inváziu a toto je skôr detektívka.Dialógy sú tu dvojzmyselné a tomu komu sú adresované tak ich určite nepochopí.Vizuál je pekný ako pri gialle a kamera bola veľmi slušná.Čakal som že film bude sršať pavúkmi a tak poster filmu dobre odrbaval.Lebo toto je hlavne detektívny príbeh po stopách pavúčej sekty.Mam rád detektívku,mam rád giallo ale toto ma vôbec nechytilo.Ten koniec po trikovej stránke bol strašný. ()
Zo začiatku bol pavúčí labyrint celkom solídny film, ktorý sa ale ani z ďaleka nepodobal hororu (keď nepočítam soundtrack v pozadí). Keď sa niečo začalo diať, už sa na to ani poriadne nedalo pozerať a tvorcovia to riadne spackali. Vraždy boli vyzobrazené hrozne, zvukár si pohral so zvukom, asi nám divákom chcel odpíliť uši a maska vyzerala smiešne. Herci mi boli nesympatickí, keď nepočítam hlavného hrdinu, na ktorého sa ešte dalo pozerať. Posledná polhodina mi prišla ako večnosť, celé to bolo nudné, s nudnými a blbými dialogmi a nekvalitnými, srandovnými vraždami. Každú minútu som si pretačal čas, či už náhodou film nekončí, bohužial. Fakta, ktoré sa na konci vyjasnili, som tušil celú dobu pozerania a skúsenejší divák určite taktiež. Som sklamaný, aj keď už pred pozretím som vedel, že to nebude ono. Prvá polovica filmu bola dobrá aj keď sa nič nedialo, keď sa už niečo začalo diať, vyzeralo to príšerne, ale posledných cca 15-20 minút mi prišlo už naozaj priblbích. Všetko mi zrazu prišlo už len prefláknuté, smiešne a scénaristicky amatérske. Dokonca som si aj chvíľu myslel, že to je na silu robený film. Aj keď priznávam, tento film sa mi hodnotí veľmi ťažko. Za niečo by som dal 3, za niečo 2 a za niečo 1. Mal som to veľmi zmiešané a zlepené, najviac som rozmýšľal nad dvoma, no nakoniec som sa rozhodol len na jednu hviezdu.Ten, čo čakal horor s hrôzostrašnými, chlpatými pavúkmi bude sklamaný. 30% ()
Tak tento film je naozaj hidden gem. Ako by ste zmiešali Argentovu Suspiriu a Inferno, pridali štipku gialla v podobe čiernych rukavíc, obalili to príbehom od Lovecrafta a zasadili to do čarokrásnej a mysterióznej Budapešti. K tomu krásna symfonická hudba, Argentovské farby a samozrejme fenomenálne Stivalletiho efekty. Pre fanúšikov talianskeho hororu alebo spomínaných ingrediencií povinnosť. ()
Jasně, z dnešního pohledu to chce asi i trochu toho nadhledu, ale třeba takový Argento v té době „děsil“ už leda tak hlasitou metalovou muzikou, tohle je prostě hezký a uvěřitelný tajemný příběh, zkrátka pohoda. ()
Vskutku pozoruhodný počin, nakrútení v časoch, kedy sa príliš mysteriózne horory nenosili a kiná ovládali hororové komédie. Spider Labyrinth si našťastie udržuje vážnosť a napínavosť do samého konca a znalcov talianskej školy poteší mnohými odkazmi na staršie štýly či rukopisy slávnych režisérov. A tak tu máme gore triky a hororové scény ako z mnohých Fulciho filmov, divoko farebne nasvietené interiéry ako z gotických hororov Mária Bavu a scenár rozsiahleho spiknutia tajného spolku ako v starších veľmi podobných filmoch: Ladovom http://www.csfd.cz/film/39469-corta-notte-delle-bambole-di-vetro-la/ či Barilliho Perfume of the Lady in Black (1973) alebo The House with Laughing Windows (1976). Vo všetkých prípadoch sa v paranoickej atmosfére hlavný hrdina prepadáva stále viac do spárov tajnej nebezpečnej sekty. Veľmi dobre sú tu využité exteriéry Budapešti, plnej skľučujúco prázdnych ulíc a kvalitu filmu korunujú slušné herecké výkony. Krvavé scény prichádzajú až v druhej polovici ale vďaka skvelej práci všetkých zúčastnených je film kompaktný, vyvážený a drží si výbornú atmosféru od začiatku do samého konca. Samotný záver síce nie je až taký prekvapivý, ale jeho logičnosť poteší... ()
Il Nido del Ragno je dalsi dovod, preco mam rad taliansku kinematografiu. Slusny horor z roku 1988 /vtedy vysla aj Orfiniho Mamba/. Prva polka filmu ma dost pomale tempo a divak sam nevie, co ho vlastne caka. ZaplatlKali vsak druha polka uz jede vo vychodenych hororovych slapaljach- vrazdy tu boli, ale nejde o brutalitu, ale skor o mysterioznu atmosferu a reziser Gianfranco Giagni sympaticky postavil film na hre s divakovou predstavivostou a fantaziou. Sympaticke, velmi. Zaver je spravne hrororovo masakrozny. Dalsi dovod, preco si vsimat stare talianske horory, maju totiz stale co ponuknut. 60 % ()
Dosť slušné, troj a štvorhviezdičkové hodnotenia na taký neznámy taliansky šmejd nie sú zlé lákadlo pre milovníka klasického trashu. Hrdina sa vydáva do Budapešti aby našiel nejakého profesora a narazí pri tom na pavúčí kult ovládajúci mesto. Teda od maďarov by som čakal skôr kult megavtáka Turula chrliaceho mletú červenú papriku, ale pavúci sú samozrejme strašidelnejšie. Väčšinu času je to taká tá mysteriózna detektívka kde sa pomaly odhaľuje čarodejnícky komplot a popri tom sa dejú nejaké nadprirodzené kulehy. Nie je to zlé, ale ani zvlášť dobre spracované, miestami neveľmi logické a niektoré prvky sú skôr groteskné, ako tá zabijácka bosorka wrestlerka s ksichtom ala spackaná plastická operácia. Podobne pôsobí aj naháňačka pomedzi prestieradlá čo sú z nejakého dôvodu akurát všade natiahnuté. Čo stojí za zmienku je finále s hnusným deckom čo sa mení na pavúčie monštrum, tá scéna akoby priamo vypadla z Carpenterovej Veci. Takže videl som, hodnotil som, komentoval som. ()
Kupodivu ne moc známý, ale vynikající italský béčkový horor (za mě jeden z nejlepších) s úžasnou "Lovecraft meets Suspiria" atmosférou, pěkným audiovizuálem a poutavým příběhem. Je tu napětí, hodně tajemna i brutality a ten závěr je naprosto luxusní. Super bizarní loutky, masky a celkově vynikající práce mistra praktických speciálních efektů Sergia Stivalettiho. Plný počet, bez debat. ()