Zbraně pro Prahu

Aha, tak už vím jak si Hurvínek a Ivo Toman představují válku. Na Prahu jede obrněný a plně vyzbrojený vlak s vojáky SS a pár vesničanů v teplákách na něj dvakrát vystřelí, esesáci se vzdávají a utíkají. Německýho stíhače sestřeluje protiletadlovým kulometem děda, který čte noviny za pomocí lupy. Vlak v rukou partyzánů defiluje před německýmy tanky tak na dva metry, ale ty i přes intezivní tankovou palbu nedokáží vlak nějak výrazně poškodit a do toho všeho hlavní hrdina, který byl sympatickej asi jako Hitlerovo podpaždí. (01.03.2010)

Na většině komentářů k tomuto filmu zaráží jejich historická nepoučenost a neochota vůbec přihlédnout ke kontextu doby i děje skutečného příběhu, který film dokládá. Doba Českého květnového povstání, pozdvižení české obezřetné statečnosti, kterou jedni zatracují, a druzí naopak vyzvedávají jako naši ctnost, dokládá - bez ohledu na věrnost dobovým reáliím - skutečnou atmosféru těch dní. Odboj, decimovaný desítkami úspěšných úderů gestapa a SD (obdoby StB padesátých let), případně RSHA (obdoba NKVD či našeho policejního ministerstva národní bezpečnosti ze stejné doby), byly zdrcující. Vojenská odbojová organizace Obrana národa prakticky zanikla. Do popředí se dostávali ti, kteří zbyli a měli odvahu. Politické rozdíly - a to tento normalizační film reprodukuje přesně - přitom braly zasvé. Bojovali všichni, kdo chtěli, mohli a alespoň trochu uměli. Na pomoc bojující a strádající Praze jely celkem 4 obrněné vlaky. I to je historický fakt. Domyslíme-li tyto zřejmé souvislosti, může se naše kritika soustředit na ideologicky dobrodružné zpracování tématu (připomínám o rok mladší televizní seriál BYL JEDNOU JEDEN DŮM Jana Otčenáška a Oldřicha Daňka a jeho špičkovou umělecku kvalitu). Ale i pak pro ty, které neoslovuje komunismus a jeho tradice, zbývá solidně zpracovaný akční film, který se ctí obstojí vedle většiny současné produkce tohoto žánru. (08.08.2010)

Normalizační, ale ne zase tak prokomunistický snímek, jak by se mohlo zdát. Hlavní hrdina je tu sice neohrožený partajník, ale berme to jako daň, která musela být dána, aby byl film vůbec natočen, neboť Zbraně pro Prahu je solidní válečný snímek - na československou produkci i nevídaně akční a výpravný. Jiří Kodet coby frajerský nadporučík nemá chybu :-) (27.06.2008)

Na to, že film vznikl ke 30. výročí pražského povstání, je v něm pozoruhodně málo ideologie. Samozřejmě, hlavní hrdina je komunista a vše končí příjezdem sovětských tanků, ale příliš se o tom nemluví, nedějí se žádná zvěrstva, scénář je poměrně férový v tom, že z rádia zní pražské volání o pomoc v ruštině i angličtině a všude vlají jen československé vlajky - jediné rudé praporky jsou ty signální železničářské. Navíc jsou Zbraně pro Prahu nadprůměrně natočené - filmaři nepoužívali triky a třeba srážka německého pancéřáku s obyčejným uhlákem je úžasná a také přestřelky mají v rámci možností šťávu (ačkoliv Ivo Toman samozřejmě není žádný Jiří Sequens). Kdyby se to obešlo bez několika naviních, úsměvných až směšných momentů, přidal bych čtvrtou hvězdičku. (13.02.2016)

Těžko říct, co o tomto filmu napsat. Děj se odehrává na konci války, kdy parta důchodců přebere Němcům obrněný vlak a ještě k tomu s ním vyjedou na Prahu. Po cestě postřílí co se dá. To vše za poměrně pohodové nálady, jako by se nechumelilo. V tomto smyslu je to prvotřídní paskvil, který by se ve skutečnosti nemohl stát. Dědkové mají mušku jako Zajcev, Němci totálně neschopní, když nedokáží trefit tankem jedoucí vlak na pár metrů, naprosto nesnesitelná Hana Čížková, která je tu fakt na odstřel a vše završí přijiždivší Rusové. Sračka jak vyšitá. Nicméně jsem se u toho prostě bavil. Nevím proč, ale bavil. 50% si to snad s odřenýma ušima zaslouží. (01.10.2015)