Quo vadis, Aida?

Minimálne v európskych končinách by som novinku režisérky Jasmily Žbanić púšťal na základných a stredných školách ako súčasť dejepisu. Film nie je explicitný, aby ho nemohli sledovať neplnoletí, no zároveň je dostatočne intenzívny na to, aby aj deti pochopili vážnosť tejto tragédie. Osobne by som však prijal, keby tvorcovia vo väčšej miere poukázali na hrôzy, ktoré spáchali jednotky smrti Radka Mladiča. Myslím, že by to lepšie podčiarklo výpovednú hodnotu Quo vadis, Aida?. (21.11.2021)

Ano, o zločinech bosenských muslimů se nemluví, ale nesouhlasím s tím, že by byla Aida tendenční záležitostí. Film mapuje události, které těsně předcházely srebrenickému masakru a to bylo svinstvo první kategorie, což musí uznat i zarytý zastánce Srbů. Vedle ukázky tradiční neschopnosti modrých přileb, které Mladičovi de facto pomohly posadit lidi do transportů smrti, podává Jasmila Žbanič intenzivní příběh matky, která se snaží zachránit svojí rodinu. A že to byl kolikrát nápor na nervy, což je i zásluha fantastické Jasny Durčič. Jeden z těch filmů, který se dostane pod kůži tak moc, že už ho nikdy nechci vidět. 85% (22.12.2021)

„Kam ideš, Aida ?” , je z môjho čisto objektívneho pohľadu → absolútnym »majstrovským dielom« , aké som vlastne veľmi dlho nevidel, že si to už skrátka ani poriadne nepamätám, kedy naposledy by ma takto extrémne zasiahol film (lepšie povedané → hraný dokument, obsahujúci strhujúcu rekonštrukciu daných udalostí...), ktorý dokonca nakrútila bosenskohercegovská režisérka Jasmila Žbanićová, keďže priamo pojednáva o « Srebrenickom masakri » , čo vhodnejšou voľbou byť ani nemohlo, pretože temnej a vskutku i nedávnej histórii, sa mimochodom práve teraz venuje odborník na slovo vzatý. Aby som trochu viacej priblížil "dej" , ktorý genocíde ešte predchádzal, tak predsa čosi podstatné načrtnem, čo pokladám za mimoriadne dôležité: „ Občianska vojna v (bývalej) Juhoslávii v rozpätí rokov 1991-1995, dospela konkrétne už do takej fázy, že od 11. júla → tisíc deväťsto deväťdesiat päť, utekajú tisíce a tisíce ľudí, medzi inými aj bosnianski Moslimovia, preč z mesta Srebrenica, pretože sa priamo k nemu blíži „Armáda Republiky srbskej” , a to na čele s generálom a vojnovým zločincom → Ratkom Mladićom, pričom akýmsi útočiskom a úkrytom súčasne, by teoreticky snáď mohol byť i neďaleký tábor ("OSN") UNPROFOR v obci Potočary, pod (ne)velením veliteľa holandskej jednotky → plukovníka Thoma Karremansa, ktorý sa rozdelí na dve časti: všetci utečenci sa sem zmestiť určite nemôžu, t. j. mnohí budú musieť ostať trčať vonku, čo ale našťastie neplatí pre bývalú učiteľku a terajšiu prekladateľku → Aidu Selmanagićovú, ktorá vybaví akúsi »protekciu« pre svoju ostávajúcu rodinu v zložení dvoch synov - staršieho Hamdiju a mladšieho Seju, ktorých zároveň dopĺňa i vzdelaný otec Nihad. To je jedna stránka mince. S tou druhou to bude už trochu horšie. Po krátkych rokovaniach, následne skočili hrdlorezovi na lep, ako malí škôlkari, ktorý si odteraz diktuje svoje ("zlomyselné") podmienky, čo sa asi mnohým pozdávať nebudú... Sľubuje, že sa nikomu nič zlé nestane, a tak nastáva selekcia: ženy zvlášť a deti s mužmi vo veku 15-70 rokov, taktiež oddelene. Podarí sa odvážnej žene zachrániť svoju milujúcu famíliu ešte predtým, ako bude definitívne neskoro...? ” / Srbská herečka a protagonistka snímku Jasna Đuričićová má za skutočného manžela toho → filmového Ratka Mladića, čiže Srba Borisa Isakovića, tak to je mi teda hotový paradox ! Dobré vedieť, že toto akési zvláštne zistenie našťastie nekazí celkové výsledné dojmy, ktoré sú práve naopak → oveľa zaujímavejšími, než by vôbec človek na prvý pohľad povedal. Väčšinou sledujem túto postavu prostredníctvom jej osoby, a keď k tomu pridám aj excelentnú »ručnú kameru« Christine A. Maierovej (paráda, ďalšia žena za kamerou), tak o nepríjemnú atmosféru je priam postarané ! Unikátny kinematografický počin, aký by malo vidieť čo najviac divákov. Kiežby som vás touto "recenziou" inšpiroval, aby ste to skúsili. PS: Desivý horor v priamom prenose. (09.09.2021)

něco málo přes hodinu a půl trvající deprese,připomínající jeden z největších masakrů moderních dějin.Svojí polodokumentární syrovostí a skličující atmosférou mi Aida připomněla Greengrassovu Bloody Sunday.Velikost událostí se možná nedá úplně srovnávat,nicméně měl jsem z obou filmů podobné,ne úplně příjemné pocity.Jistou černobílost vyobrazení tady celkem chápu,vzhledem k tomu,že jde primárně o pohled ze strany civilistů,kteří se snaží přežít.Celkem mě zaujal místní komentář,že jde o film o zbabělosti popřípadě neschopnosti (hlavně ze strany OSN) a něco na tom bude.Na druhou stranu se ale Aidě nelze divit,že ve stínu přichozích událostí,o kterých všichni tak nějak tuší se snaží dělat maximum,aby zachránila alespoň svojí rodinu.Tím spíš,že je jasné,že na víc její "vliv" stejně stačit nebude.Je každopádně dobře,že podobné filmy vznikají a tyhle události nebudou zapomenuty.Učíme se a vidíme dokumenty o druhé světové,Vietnamu atd,ale občas to na mě působí,že události okolo bývalé Jugoslávie jdou jakože mimo nás.Přitom to není tak dávno,odehrávalo se to relativně za rohem a šance,že by se něco podobného někde dělo znova je dost vysoká...80% (08.01.2022)

Onen tendencni postoj,ze Srbove jsou zli je zde oslabovan az skoro stylem dokumentarni rekonstrukce. A pohledem hrdinky,ktere jde o rodinu. Obcas film citove vydira, ale zrejme reziserka chtela, aby se tato historicka udalost kazdemu vryla pameti, byt za cenu nazorneho rozdelovani rodin do autobusu a nakladaku (26.11.2021)