Andělská tvář

Čím déle se pohybuji po čsfd, tím více začínám pochybovat o objektivitě a nepředpojatosti zdejších uživatelů - obzvlášť, jedná-li se o tvorbu Zdeňka Trošky. Ještě pochopím narážky na trilogie "Kameňák" (tady se k vám přidávám), výjimečně i na "Slunce, seno" (tady se teda nepřidávám). Ale co se vám, proboha, nelíbí na tomhle?!? Nebýt známých tváří, přemýšlela bych, zda se vůbec jedná o český film... Úžasná výprava, skvělá hudba, překrásné kostýmy, vhodně zvolené lokace, dokonce i (všemi zatracovaní) herci odvádějí velmi slušnou práci. Pro ty, kteří nečetli knihu, film navíc poskytuje řadu nečekaných zvratů a napínavých scén, které fungují především díky mistrně rozvinuté atmosféře... Pokud se dá něco nazývat "českým velkofilmem", pak je to právě "Andělská tvář". (07.11.2008)

Hana Marie Körnerová je pojem. Alespoň pro cílové divačky a tím pádem i čtenářky nejkřišťálovějšího literárního braku našich luhů a hájů. V poměru se zahraniční konkurencí (a nemusíme chodit ani tak daleko, i když typicky profilovými se staly až latinskoamerické telenovely, byť to samé, i když v poněkud sofistikovanější podobě, dá-li se to vůbec o tomto žánru s klidným svědomím tvrdit, bez problémů najdeme v některých západoevropských státech) se TVÁŘ dokonce jeví jako ne zcela konzumní součást národní identity porevolučního filmového spotřebitele. Tzv. spotřební divák bude s filmem spokojen čistě pro jeho účelové vyznění, které bylo spoluvytvářeno s ohledem na potenciální zpětnou vazbu, jíž se mu dostává v míře ne právě malé. Milan Kundera v románu Nesnesitelná lehkost bytí předkládá definici kýče jako druhé slzy: objekt sám o sobě se kýčovitým stává pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením "To je krásné!“, ale s úvahou "To je tak krásné, že nás to dojímá!“ Bezbřehá sebeonanie nachází své uskutečnění v emocionálně vyhraněných exteriérech, které v rámci svého poslání plní funkci samoúčelného výtvarného zátiší, nahrazeného v opačném směru přemírou efektních dekorací, ulpívajících na obecných představách dobové autenticity. Pro srovnání je zajímavé sledovat, jak s tímto typem filmového prostředku pracuje například Formanův Amadeus. Kunderově definici kýče pak nejlépe odpovídá Maláskova hudební kompozice, neomylně se strefující do vkusu cílového diváka. Zmiňovat se o jednotlivých hereckých představitelích je takřka zbytečné, neboť film jich mnoho nemá. Má pouze duševně prázdné šablony, jakými jsou v první řadě étericky prkenná Michaela Kuklová a humpolácký Jiří Pomeje. Zdá se tedy, že vše do sebe bez výjimky zapadá a není důvod se domnívat, že by Troškův film mohl a dokonce měl zklamat. Ale zklamal. Diváky a posléze producenty. Proč? Že by konečně nastal posun obecného vnímání kvality? Kam se poděla typická česká malost? Kdo koho zmanipuloval? Co dělá Hana Marie Körnerová? A co na to Jan Tleskač? (19.08.2010)

V 90-tych rokoch som si občas kupoval istú sériu brakových zošitových romantických románov, tzv. ženských (ženy sú pravdepodobne presvedčené, že muž nie je v stave pochopiť nič romantické) a musím priznať, že napriek stereotypnej štruktúre "dokonalá žena + zámok + strašné tajomstvo + dokonalý muž" mali isté čaro. Ak by som mal sfilmovať čosi také, rozhodne by som sa neuchýlil k tristnému akademickému prepisu, pretože by šlo o nepokrytú adoráciu braku (interpretovať gýč prostredníctvom gýča je natoľko šokujúce, až to má dadaistické rozmery), ale sústredil by som sa na určitý aspekt predlohy, ktorý by som doviedol ad absurdum. Najskôr by som nakrútil hypercrazy komédiu alebo taký slasher horor, že by neostalo "suché" ani jediné políčko filmu. Ale na niečo také by mi nikto nedal ani korunu,však, takže uvažujme ináč. Či už Anjelská tvár je alebo nie je adaptáciou, musí zaujať predovšetkým príbehom. Tento nedosahuje ani priemerných kvalít spomínaných zošitových románov. Pokiaľ je divák ľahostajný k príbehu, ťažko ho upútať výpravou, kostýmami, castingovou perlou či čímkoľvek iným. (26.12.2004)

Zpočátku to díky hudbě a viditelně štědrému rozpočtu nevypadá tak zle, nicméně solidní úvod je asi to jediné, co lze na tomto filmu chválit. Po něm se totiž Andělská tvář velmi záhy přepne do nechtěné tragikomedie, ve které mizerný scénář vzbuzuje pousmání a Troškova bezradná režie lítost. Zdaleka nejtragičtější součástí filmu je však Jiří Pomeje, jehož herecký výkon se slovy snad ani nedá popsat, to se prostě musí vidět. (27.03.2018)

Tak tohle se Troškovi nepovedlo. Škoda. Svůj podíl na tom má samozřejmě i producent Jiří Pomeje, který nadělal miliónové dluhy a teď ze sebe dělá málem oběť. V každé jiné civilizované zemi by už dávno seděl a domů chodil kanálama. U nás je to ale mediální hvězda. Jak ubohé, jak pravdivé. Ale Míša Kuklová za to nemůže a kvůli ní dávám alespoň 2*. (11.03.2012)