Poklad hraběte Chamaré

Děj příběhu se odehrává v českých zemích v době, kdy začínající osvícenství a jeho myšlenky jen pomalu a ztěžka nachází cestu na odlehlejší venkovská panství i k jejich obyvatelstvu. Tam spíš ještě přežívá všudypřítomná dusivá atmosféra odeznívajícího baroka, rekatolizace a protireformace. Ztělesněním této staré epochy je pan abbé (vynikající Eduard Cupák), bývalý jezuita "koniášovského typu". Jeho protikladem je doktor Kamenický (P.Svoboda) - nový lékař, jehož příjezd na panství je jakousi předzvěstí nástupu nové, osvícenské éry (např. pomáhá luteránské rodině - děj je zasazen do doby v "předvečer" vydání císařských patentů o náboženské toleranci a zrušení nevolnictví). Hrabě (P.Pípal) se více než o své panství zajímá o mladou schovanku, komtesu Renátu (P.Havlíčková) a hlavně o hledání pokladu, ukrytého podle pověsti v rozvalinách hradu. Nejvýraznější postavou filmu je hraběnka Chamaré (naprosto brilantně a dokonale ztvárněná Blankou Bohdanovou), jejíž nešťastný až tragický životní osud od dětství zdravotně postižené, teď již stárnoucí ženy, je příběhem propastné lidské samoty, zklamání a neporozumění. Film natočil podle historického románu Aloise Jiráska Poklad režisér Zdeněk Troška. V úvodní scéně filmu se mu podařilo sugestivně vystihnout Jiráskův pohled na baroko jako na dobu temna. (04.11.2009)

Rozhodně zajímavý fim, sice žánrově trošku rozhozený do všech stran, ale kostra příběhu je jasná. Zaostřeno na člověka. Samota, utrpení, sevření neměnností doby, touha uniknout versus vyčpělá ale silná ruka víry, tradice a stereotypu. Souboj dvou přístupů, souboj mládí a stáří. Troškův film i přes některé zbytečně přehnané scény vůbec nezatracuji. Blanka Bohdanová dokazuje své velké herectví každou vteřinu filmu a dogmatický Cupák je dosti hnusný, abychom ho nesnášeli. Mladý doktor přinese svěží vítr z Vídně, ale stojí proti davu úplně sám....80% (11.03.2013)

Poklad hraběte Chamaré je dosti rozporuplný film. Na jedné straně je naprosto famózní úvodní sekvence, na straně druhé slepenec scén, kterým také nelze upřít zajímavost, který ale na straně druhé vůbec nedrží pohromadě. Veškerou pozornost na sebe strhává hraběnka, abbé (Cupák si tu znovu zopakoval náboženského fanatika, tentokrát ale na rozdíl od Kladiva na čarodějnice neudává, ale přímo přebírá roli podobnou té Bobligově) a mladý doktor. Ostatní postavy jsou naprosto nevýrazné, což je škoda. (22.02.2009)

Drsné tuhé drama s "krimizápletkou" z opravdu ohavné doby našich dávných předků.. Ovšem tomuto snímku chybí jasně definovaná osnova děje, tudíž na ostatní své doby ztrácí.!!! Je to jen jakýsi nástin plný děje a bez "zbytečných" dialogů navíc.. Troška jde silně identifikovat skrze kameru, výběr hudby, aranžmá, herce. :-) (08.08.2008)

Prvních pět minut je hotová apokalypsa, která se odehrává ve snu hraběnky Chamaré (Blanka Bohdanová). Poté se začne rozvíjet pochmurný příběh z konce 18. století, kdy katoličtí křesťané v čele s abbém (Eduard Cupák) nechtějí přijmout žádné reformy než na co jsou zvyklí a luterány s jejich přesvědčením by nejradši upálili. I přes již vydaný Toleranční patent Josefem II. z konce roku 1781. Příběh je chvílemi docela zmatený, ale to mu neubírá na oné pochmurnosti a temnosti, která je ve filmu pevně zakořeněna. Takový nadějný režisér byl Zdeněk Troška, že je k nevíře, co točí v současnosti za bahno. Tohle je totiž dílo v československé kinematografii zcela ojedinělé. Už jen kvůli úvodní scéně, která nemá v našem filmu podobné zastoupení a také nápaditá kamera Jaroslava Brabce nebo hudba Harryho Macourka hrají velký prim. (26.11.2018)