Rodinný krb

Manželské drama s komediálními prvky, vlastně běžný život u "rodinného krbu". Z francouzštiny se pojem "follie a deux" (bláznovství ve dvou) ujal pro tzv. indukovanou duševní poruchu, při níž si blízcí lidé (zde manželé) předávají své bludy, přičemž jeden blud budí další, ještě pomatenější. Může to začít Rudolfem Nurejevem, pokračovat Japonkou Kyoto a končit návyky, které nepostrádají formy závislosti. Rozchodem se může leccos zlepšit, ale může to také způsobit katastrofu. Komedie však často zvítězí nad dramatem. Follie a deux přestane manžele zužovat, hra se fixuje a trvá až do smrti jednoho z manželů, kterou druhý dlouho nepřežije. Truffautův režijní styl je stále svěží a jeho dvorní herec Jean-Pierre Léaud úchvartný jako vždy. (14.07.2021)

Melancholický příběh o obvyklých trampotách a strastech manželství, které se musí vypořádat s „hlubokou“ krizí, tentokráte v poněkud odlehčenějším hávu. Přehršel figurek ze sousedství a epizodní sled scén úspěšně rozbíjí představu o klasicky vygradovaném komorním vztahovém dramatu plného různých neuróz, výčitek a slz. Nejasné dramaticko/komediální kontury jdou v tomto případě však poněkud proti sobě a i oné magické a těžko zachytitelné hořkosladké atmosféry je do některých pasáží vtěsnáno více, než by bylo záhodno. Výsledkem je tak slušný, na génia francouzského filmu však poněkud jednodušší snímek, jež si dokáže získat svou jemnou nostalgickou tóninou a několika gagy, nikoliv však celkovou pospolitostí a jednolitostí. (12.11.2005)

Zpočátku jsem měl pocit, že mě poprvé nějaká část ze série filmů o Donielovi nechytne, protože mi tu chybělo to kouzlo a vtip, který mají Ukradené polibky, ale naštěstí tenhle zklamaný dojem netrval dlouho. Ono kouzlo i vtip se v pořádné míře objevil i zde a já si tak mohl užít i tenhle díl, který umí být funkčně zároveň vtipný, vážný, realistický i poetický. Vůbec celou tuhle Truffautovu sérii se skvělým Leaudem v hlavní roli začínám mít čím dál tím radši a popravdě se už teď těším na závěrečný díl, ale spěchat na něj ještě nebudu a i když má ze všech dílů nejhorší hodnocení, budu si ho ještě šetřit. Stejně jako tahle série mě totiž baví i celá Truffautova tvorba. 4* (22.10.2022)

Zpočátku mě to nebavilo, přišlo mi to strašně banální a zajímavé snad jen pro lidi, kteří jsou obeznámeni s předchozími filmy doinelovské série. Teprve když v 52. minutě (!) do děje vstupuje Japonka (ztělesněná herečkou, která mi mimochodem přišla velmi ošklivá; její postava navíc ani není nijak zajímavá), začíná se tam KONEČNĚ dít něco zajímavé, děj náhle dostává spád a události na dramatičnosti (scéna, kdy se Christine převlékne za Japonku, je zcela neuvěřitelná!) - teprve pak mi to přišlo jako starý dobrý Truffaut. Pokud jde o herce, Jean-Pierre Léaud je zde dobrý jako vždy (byť v těch příšerných zvonáčích vypadá hrozně, neblahé sedmdesátky si zde vybraly svou daň) a Claude Jade zde září jako nikdy předtím a je naprosto okouzlující. Především díky ní - a pěknému závěru - se mi film nakonec líbil, byť si osobně myslím, že předchozí filmy (na něž se zde občas odkazuje) - a především první 2 černobílé - byly přece jenom lepší (Rodinný krb mi mj. přišel zbytečně zahlcený postavami - například chlapík, který si od Antoina věčně půjčuje peníze, mi tam přišel dost otravný a veskrze zbytečný). (06.09.2018)

Rodinný krb som sa rozhodol pozerať, lebo mám záujem kompletizovať si Truffautovu filmografiu i keď mladícke očarenie jeho tvorbou už dávno vyprchalo. Problém bol, že v jeho filmoch často hrá Jean-Pierre Léaud, ktorého neznášam a v tomto filme išlo o konverzačku, v ktorej som nenachádzal takmer nič, čo by ma zaujalo. Tri hviezdičky sú za pocit prijateľnej nudy, ktorú som väčšinu filmu pociťoval. (17.03.2014)