Hezká holka jako já

Úchvatná Bernadette Lafont - vůbec jsem se Stanislasovi nedivil, že i on nakonec Camille podlehl - o to více mnou otřáslo, jak to s ním nakonec dopadlo. Inu, jak se říká, kdo chce kam... Nádherná komedie, která se Truffautovi fakt povedla, nasmál jsem se u toho hodně, byť mě ten trpký závěr přiměl k mnoha úvahám o tomto typu žen, kterým je lepší se vyhnout (kníže Sternenhoch by mohl vyprávět). (22.03.2021)

Hezká holka jako já je svižně rozvernou komedií. Odlehčenou, místy vytváří škodolibé karikatury, spásonosná freudovská psychoanalýza světélkuje v rafinovaně bezelstné svůdnosti. Stigmata jsou současně potvrzována i znevažována. Mužský tělesný chtíč je podáván v romantické ironii manipulace a podléhání, přičemž obě roviny se volně proplétají a samovolně rozkvétají v neposedné rozveselení. Hezká holka jako já jsou hrátky s mužskou ješitností. Bezprostředně otevřená smyslnost je nejdokonalejším nástrojem splněných přání. Ústředním bodem kriminální komedie je Camille Bliss (živočišná Bernadette Lafont), diva prostého venkovského původu, zocelená reálnou tváří života do jedinečné oslavy podmanivosti ženské krásy. Bezelstnost protrhává hrany prostoduché důvěřivosti i rafinované koketnosti. Odevzdávající neodkladnost odzbrojuje rozumovou část a zatemňuje jí ztopořeným chtíčem. Prostá logika nezná morální překážky, vysněnému životu je nutné přinášet oběti bez zatížení svědomí. Hlavní mužskou postavou je Stanislas Prévine (sympatický André Dussollier), horlivě snaživý, studia dokončující, začínající sociolog. Školní znalosti a načtené poučky se dostávají do střetu se skutečným životem. Zářivé zdání osudové přitažlivosti romantického idealismu mládí je nejsilnější zbraní pro rozhodující úder osvobození. Důležitou postavou je Arthur (dobrý Charles Denner), přísný a šlechetný katolík a nadšený deratizátor. Důvěřivost, zapálenost, podlehnutí, výčitky a rozhřešení společné věčnosti. Výraznou postavou je Roger alias Sam Golden (velmi zajímavý Guy Marchand), požitkářský kabaretní zpěvák a obdivoval ženské krásy s rámusivou kulisou. Hlavním cílem je Clovis Bliss (zajímavý Philippe Léotard), Camillin vesnicky prostoduchý manžel, který se z jednoho ženského područenství dostává do druhého a zuřivě ho brání se zbraní v ruce. Výraznější postavou je také Murene (příjemný Claude Brasseur), podléhající i umně podvádějící právník. Sebevědomá drzost slaví své vítězství. Z dalších rolí: znepokojená a mravně pobouřená Stanislasova přítelkyně Hélène (sympatická Anne Kreis), hystericky odhodlaná Rogerova manželka Florence Golden (příjemná Danièle Girard), Clovisova lakotná, autoritářská a majetnická matka Isobel (dobrá Gilberte Géniat), na druhou stranu přetáhnutý Stanislasův právník Marchal (Michel Delahaye), němý Alphonse (Jacob Weizbluth), či starý a pobavený vězeňský dozorce (Gaston Ouvrard). Hezká holka jako já je plná života, smyslnost se nepovažuje za hřích, mužská ješitnost dostává ironický záhlavek a s temperamentní poživačností se nenuceně raduje. Trauffautova poetická estetika uchovává elegantní kultivovanost, nevulgarizuje a s upřímně veselou bezbranností pozoruje životního mumraje rej. (24.04.2018)

Limonádka. Co to odlišuje od série Četníků? Možná těch pár záběrů-mrtvolek, sem tam dlouhá zaumná jízda, ruční kamera anebo rychlejší střih. Bernadette je celkem fajn komenda. Průšvih je morálka toho - a to na obě strany. Žena jako kdykoliv ochotný objekt a muž jako kdykoliv ochotný objekt. Lehkonohá bezskrupulóznost. Vězení jako vrchol spravedlnosti. Co už. Truffaut to chrlil. Občas potěšení z vyprávění - to je na tom bohužel nejzestárlejší - všechny ty druhy narace. (24.02.2022)

Truffaut nezvykle odlehčený a svižný a se spoustou mrtvol. Nabízí nám humor černý, bláznivý, ironický, ale i laciný a nucený. Jedna z těch černých krimikomedií, kde záleží výhradně na vytříbenosti smyslu pro humor každého diváka, jak mu tento svérázný kousek padne do noty. Já soudím, že pobavit by se však měli úplně všichni. (26.09.2011)

Musím následne trochu viacej skonštatovať, že z rovnej  dvadsiatky filmov, ktoré som videl od tohto významného francúzskeho režiséra, sú práve tieto dva, a to spoločne so Ženou od susedov, tými úplne najzbytočnejšími a vôbec tými najchaotickejšími počinmi, aké počas svojej, inak mimoriadne úspešnej kariéry, nakrútil, čo má vskutku veľmi mrzí, že som musel nakoniec udeliť až takto strašne nízke hodnotenia... V druhom prípade za to konkrétne môže zrejme nielen tá, naprosto 'nevyspytateľná' protagonistka Camille Blissová, od ktorej môžu čakať postavy naozaj čokoľvek, a to ani nehovoriac o nás divákoch, ktorí sa tomu iba po celý čas hlúpo prizeráme, no v podstate sme rovnako bezbrannými, ako i jej potencionálne naivné obete, ktoré ešte ani poriadne nevedia, s kým majú vlastne čo dočinenia, ale aj ostatné faktory, medzi ktoré by som predovšetkým zaradil i povedzme dosť roztržitú réžiu... Je síce nesmierne príťažlivá, no jej extravagantné správanie, je  oveľa "zaujímavejšie", ako jej celková figúra, s ktorou si mimochodom každého chlapa omotá okolo prsta... Výnimkou asi nebude ani sympatický sociológ, s ktorým vo väznici vedie intenzívne rozhovory. Scenár nás udrží v šachu, snáď až po záverečné titulky, kedy si konečne vydýchneme, že to už máme za sebou? My, diváci, jednoznačne, ale či aj kľúčová postava vo filme, tak to je diskutabilné. (12.12.2022)