Code 46
Režie:
Michael WinterbottomScénář:
Frank Cottrell BoyceHrají:
Tim Robbins, Samantha Morton, Togo Igawa, Om Puri, Jeanne Balibar, Natalie Jackson Mendoza, Emil Marwa, Essie Davis, Christopher Simpson, Benedict Wong (více)Obsahy(1)
Blízká budoucnost. Detektiv William Geld má v Šanghaji vypátrat, kdo z pojišťovací agentury Sphinx se podílí na distribuci falešných "papelles", futuristické formy identifikačního průkazu, zajišťujících bezpečnost občanů přelidněných velkoměst před vetřelci zvenčí. William zjistí, že podezřelou je jedna ze zaměstnankyň Maria Gonzalesová. Nevydá ji však spravedlnosti, protože se do ní zamiluje. Po společně strávené noci se detektiv vrací domů do Seattlu k rodině. Jeden z Mariiných klientů však zemře vinou falešných "papelles" a on se musí znovu vypravit do Šanghaje. Na lékařské klinice nachází milovanou ženu, která s ním otěhotněla a tím se provinila proti kódu 46. Futuristická variace na oidipovský mýtus a film noir o detektivovi, který se zamiluje do podezřelé, vychází z možností i omezení, jaké lidstvu v blízké budoucnosti mohou přinést genetické manipulace. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (143)
Další kus dozlatova vypečené sci-fi. Tenhle film je doslova požitek. ()
Příběh o střetu zájmů zkušeného detektiva ve vizi společnosti, o které toho přímo ve filmu není řečeno tolik a není na ní ani tolik stavěno jako třeba v EQUILIBRIUM. Krásné spojení romantiky se scifi prvky budoucnosti. Není to scifi v pravém slova smyslu, je to lehký, hlavně romantický, do detailů vyvedený snímek s podobným nádechem společenských rysů jako například POTOMCI LIDÍ. Mám rád táhlé lyrické filmy, natočené s lehkostí a ladností. Precizní režie, dobře zahrané Timem Robbinssem i Samanthou Morton, s výborným hudebním doprovodem, oceňuji také úvahové vypravěčské vsuvky mezi jednotlivými úseky filmu. Oddechový, jednoduchý, prostý, ale přesto film, který vám uvízne v paměti. 6/10 ()
Problematika lidske svobody, vzpominek, tuzeb a uvedomeni si sebe sama uz tu pakrat byla, ale tento film ktery bez jakyhkoli problemu prekona sveho mladsiho plagiatora Eternal Sunshine of the Spotless Mind, co se hereckych vykonu, myslenky, hudby i prinosu tyka. Na konci filmu mi bylo opravdu na pobliti, coz se mi zas az tak casto nestava a hlava srotovala jako o zivot... Zkratka film jak ma byt.Ha a potom, ze Kaufman je se svymi scenari buchvijak originalni. ()
Bezprostředně po projekci jsem byl značně nespokojen s tím, co jsem v předchozích 92 minutách sledoval. Pravdou je, že mi některé, řekl bych, až hypnotické scény celkem příjemně doznívaly ještě následující den v hlavě, což otupilo hrany mojí nespokojenosti. Avšak faktem zůstává, že v průběhu filmu jsem byl ubíjen zoufale unylým plynutím děje filmu a jeho sterilitou. Kód 46 je emocionálně naprosto prázdný a nepodařilo se mu ve mně vyvolat byť jen náznak jakékoliv emoce. Značnou zásluhu na tom mají představitelé hlavních rolí. Ne, že by to byli špatní herci, to vůbec. Jen jsem jim zkrátka vůbec nebaštil jejich zamilovanost a chemie či nějaké jiskření mezi nimi bylo naprosto nulové. Nezachránilo to ani pár dobrých nápadů nebo povedený soundtrack. Každopádně pokud se někdy naskytne možnost, tak se nebudu bránit dát tomuto snímku ještě šanci. Znovu ho ovšem sám od sebe vyhledávat nebudu. 50% ()
Rozumím vysokým hodnocením některých uživatelů, já se k nim však nepřipojím. Jediné, co bych výrazněji pochválil, byl obraz. Hudba byla melancholická, ... ok. Hlavní postavy všechno tak nějak prožívali - neprožívali. Osud přijímali velmi chladně, bez emocí. Tomu odpovídaly i strohé herecké výkony. Příběh byl vyprávěn pomalým tempem, bez zaujetí. Postrádal jsem také alespoň špetku napětí či dějového zvratu. Celý snímek může zaujmout pouze vizuálně hudebním rámcem, což mně bohužel zdaleka nestačí. ()
Průměrný film, ve kterém se Tim Robbins vlastně nezdráhá šukat vlastní matku...velmi zvláštní záležitost:-) Hodně mě ale pobavila pasáž, kdy se hlavní postavy baví o Road-Runnerovi! ()
Naprosto dokonalý soundtrack a podmanivá atmosféra ještě nedělají skvělý film a přesně u Kódu 46 se to potvrdilo. Příběh sice není špatný, ale málo promyšlený, s málo emocemi a nijakým koncem. Navíc prozrazení hned v úvodních titulcích, co znamená kód 46, tomu všemu ubírá napětí. Je to škoda, mohla z toho vypadnou dobrá sci-fi, po filmařské stránce na to Kód 46 měl, ale nakonec z něj bohužel vypadl jen průměrný film. 3* ()
Takové kouzelné drama, hlavně díky atmosférické hudbě a vizuálu, zapasované do zajímavě vykreslené budoucnosti. Příběh se vypráví pomalu a možná až moc pomalu. Scénář je dobrý, ale zpracování i na mě příliš vláčné. Tim Robbinse mám rád a tady hraje svůj standart. Jiné je to se Samanthou Morton, protože nemám rád ženy na krátko:). Code 46 je zajímavý, lehce nadprůměrný film, který u mě táhne dopoředu soundtrack a kamera. -"Tell me something about yourself." ()
"Sci-fi pro holky." :o) Potěšila mě příjemná hudba a exteriéry -- nepotěšilo mě, že chování hlavního hrdinu není vůbec, vůbec, vůbec motivované. Celý film sledujeme důsledky "zásadního rozhodnutí" o kterém nemáme ani ponětí, proč a v důsledku čeho bylo učiněno. ()
24 hodinove vizum Kodu 46 a to hoc aj 2x po sebe prosto nie je 24 hodinovy party people. ()
Zvláštní mix věčného svitu a THX 1138, který (kupodivu) nedává moc smysl. Pozitivní je jakási lehkost, se kterou plyne (což je u scifi poněkud nezvyklé) a vždy božský robbins. Nedotaženost sice působí záměrně, ale také nepovedeně. Patrná je i slušná režisérská protřelost, která filmu dává jistý náboj. Dovedu si představit, že by film působil skvěle aplikován na nějakou konkrétní náladu - čerstvému páru se slušným technologickým zázemím (kvalitní domácí kino) se za letního večera jistě postará o silný, kvalitní zážitek. Ovšem pro mě, coby pro romantického skeptika, jde pouze o fádní, vleklé scifi bez laserů a vybuchlých hlav. ()
Je to něco jiného, liší se to od sci-fi tím, že tu jde hlavně o romanci a ne techniku. Svět budoucnosti bude šedý a smutný jako tento film. Láska se bude hledat stále obtížněji. Film je zajímavý, ale straaašně zdlouhavý. 92 minut mi připadalo jako 192 minut. Chtěl jsem usnout, ale Samantha Morton mě svým krátkým sestřihem udržela při vědomí. Byl to sladkobolný příběh s velmi pomalým plynutím. ()
Super. Takto nejak si predstavujem inteligentné sci-fi v 21 storočí. ()
Futuristicka dystopia akoby z pera vypadla F.Herbertovi, A Huxleymu, ci P.K.Dickemu, co z nametu nerobi dva krat originalne dielo. Podobne temy mam vsak velmi rad a v spojeni s nekonvencnym reziserom bola nadej, ze vznikne nieco skutocne vynimocne. Code 46 je viac nez dobrym filmom, ma dolezity odkaz, je natoceny velmi sikovne, snove sceny su vynikajuce, herecke duo je bezproblemovo uveritelne, ale ako celok tomu chybal akysi stmelovaci prvok, ktory by jednotlive kvalitne ingrediencie spojil do vynimocneho vysledku. Takto „len“ 3,5/5* ()
Po první půlhodině jsem si nadšeně pomyslel, že kdybych byl sběratel, tak bych Kód 46 zařadil k filmům, jako je Ona, nebo Výchozí bod....k filmům, kde je důležitý příběh o lidech a je jen zlehka přikrytý žánrem sci-fi. Parádní režie, kamera, nepitomé dialogy...super. Jenže v okamžiku, kdy dochází ke konfrontaci hlavních hrdinů se světem, který Boyce vymyslel, to začne ošklivě skřípat. Kamera, hudba, režie, herci...pořád dobrý, ale postavy Willa a Marie nechává scénárista jednat tak ... nepravděpodobně, že tím celý příběh zničí. Je to velká škoda, protože Michael Winterbottom dokázal i s tak mizerným scénářem divy, takže kdyby ... . No jo, kdyby se hrálo na kdyby, tak má doma Oscara i Paris Hillton. Za režii, kameru a hudbu *****, za herecké výkony ****, scénář **. Lepší 3* ()
Průměrné scifi o lidské budoucnosti. Rozhodně to zklamalo mé očekávání a pozitivní shledávám pouze hercký výkon Tima Robbinsna. Se zavřenýma očima 3* ()
To, v čem je Code 46 uchvatný, je v prvé řadě způsob vykreslení světa, v němž se Maria a William pohybují. Nebo spíše skicování, protože to je vše čeho se nám dostane. O jeho pravidla vždy jen lehce zavadíme, kromě znění samotného Code 46, jež je nám známo od začátku. Dál se pohybujeme mezi ztrácejími se liniemi. Vysoce urbanní lokalita sousedí s pouštním terénem stejně, jako se prolínají kulturní specificity a jazyky (nebo spíš jeden univerzální synkretický jazyk), kterými se komunikuje. Maria je v pohybu transgrese zrazována vlastním tělem, William ho není schopen dokončit (zábranit jí informovat o porušení Code 46) a zavíjí se zpátky do své minulosti v okamžiku, kdy přichází o vzpomínky. Artificialita vnitřku kontrastuje nejen s vnějškem vyhoštěných, ale i s animální reakcí útěku. Nikde není známka po někom, kdo by kontrolu vykonával, přesuny a penalizace jsou něčím co je utrpěno, bez jasně definoveného agens. V tomto rozměru se spíše než Lost in Translation Code 46 podobá daleko více anti-utopiím 20. století. ()
Nebylo to vůbec špatné. Spoustu věcí si divák musí domyslet sám, středobodem filmu je vztah těch dvou lidí, de facto kontrolora a odhalené ženy- viníka. Přes všechny protokoly vzplane vztah a pravidla hry shoří jako papír. Na pozadí světa, který je rozdělen na bezpečnou privilegovanou zónu a zbytek světa. Pomalý, ale zajímavý snímek. 75% ()
Bezpochyby jeden z nejzajimavejsich filmu roku.Skvely a ne prilis jednoduchy pribeh, je velice dobře zpracovany.Milostne drama a sci-fi moc nejdou dohromady, ale tento film nas dokonale presvedcuje o opaku.Vyborna hudba, vyprava a provedeni blizke budoucnosti.Vyborny film, vsem doporucuji. Hudba ve filmu **** ()
Progresivní sci-fi, natočené jakoby v budoucnosti, s neuvěřitelnou vizí? Mám pocit, že tohle asi najdu jinde, jen ne tady. Nechci říct, že by film nebyl úplným propadákem, zaujme třeba nahlédním na aktuální problémy, ovšem také se zabývá naprostou utopií. Třeba problematika životního prostředí vypadá vzhledem ke svému přirozenému vývoji vypadá celkem věrohodně, nejvíce v tomto směru zapůsobila dálnice v centru Sahary a do toho jdou naproti velbloudi, na chlup přesně jak klokani v Austrálii. Umělá genetika je také soudobým motivem, vždyť v době natočení oslavilo první dítě počaté ze zkumavky své třetí narozeniny. A za sebe si myslím, že o klonování se někdo v nejbližší době určitě pokusí. Ovšem velký problém mám s uvěřitelností jako takovou. Nevěřím Winnterbottomově zobrazení budoucnosti (stačí osekat pár motivů a vlastně bych ani nezaregistroval, že jsme v budoucnosti), nevěřím chemii mezi hlavními postavami, vedlejší postavy bývají někdy až otravné. Odráží se to naneštěstí i na hereckých výkonech - takového Robbinse jsem už viděl zahrát lépe (Shawshank), zbytek také zrovna dvakrát nezáří. Nehledě na to, že pomalé tempo dílu zrovna nepřidá, právě naopak. A o lehkosti bych se v souvislosti s tímto snímkem ani v nejmenším nezmiňoval. Nabízí se mi tu i vzdálené srovnání s Gilliamovým Brazil (ale nejspíš jen proto, že oba filmy jsem shlédl v rámci společnsko-vědního semináře) - tamější budoucnost byla podána opravdu uvěřitelně, viděl jsem tam i jakési poselství, že něčeho takového se můžeme třeba už v blízké budoucnosti dočkat. Zde až na výše zmíněné dva fragmenty nic podstatného nenacházím. Jestli někdejší člen Monty Pythonů vykreslil jakousi totalitní modifikaci syrově, krutě a vůbec negativně (mimochodem přiblížil se tak mé imaginaci o takových zřízeních), zdejší tvůrce to natočil tak, aby to jen prošumělo a divák si ani ne pár hodin shlédnutí pamatoval jen hrubé rysy (jaký to rozdíl oproti Brazil, kde na mě i několik týdnů po projekci některé scény působí stále silně). Atmosféře ani nepřidá slušně zvládnutý hudební doprovod. Ovšem to srovnání bych opravdu bral spíše na lehkou váhu, tematicky si snímky nejsou téměř podobné (snad jen v obraně lidských práv). Rozhodně mi ale bylo sympatičtější, když se dával důraz na podtext. Moji negativní náladu bohužel ovlivňuje i jakási vrozená nechuť k podbízívým prvkům, které se pohříchu objevují i zde - nějak se nemohu přenést přes tu občasnou sentimentalitu (třeba zdlouhavý, mě moc neříkající závěr), řešení vztahů taky není zrovna můj šálek čaje (pokud ovšem není zaštítěn kvalitním scénářem, viz mnou velmi zbožňovaná Casablanca), nevím, proč se takovéto záležitosti v posledních letech cpou snad do všech žánrů. V konečném účtování jsem se rozhodoval mezi dvěma a třemi hvězdami, zaokrouhluji dolů kvůli ne zrovna využitému potenciálu jinak bezpochyby dobrého námětu (ne sice úplně originálního, ale nemyslím si, že by to zrovna tady nějak škodilo) a také proto, že když film nemá tu sílu zakořenit v lidské duši, nemůžu ho zbytečně nadhodnocovat. (Původně psáno pro studijní účely.) () (méně) (více)