Soumrak bohů

Jedno ze základních děl italské kinematografie...brilantní film o morálním úpadku a zániku vyšších společenských vrstev, tedy elit. Monumentální - a přesto komorní Viscontiho filmové podobenství dekadentního věku první poloviny 20. století, nástupu nacismu coby hnací civilizační síly se silně destruktivním kulturním a sociálním přesahem, mezní situaci novodobých západních dějin, kdy duchovní i morální úpadek postihuje všechny - elity i obyčejné lidi... Symbolické kabaretní německy zpívané kuplety, při jejichž interpretaci mrazí, defilé oněch ,,plavovlasých bestií, o kterých mluvil už Nietzsche, ona tíha zmaru a nihilismu doby, rozpadu hodnot a tance smrtky s kosou... Obnažená primární lidská touha po moci, dominanci a penězích, paušální ilustrování schémat manipulace, intrik a sebeprosazování se... Hodně mi ale vadila italština ve filmu, který se odehrává v Německu a popisuje počátek pádu německého šlechtického rodu. Nejexpresivnější pak byly paradoxně německy zpívané kabaretní vstupy... Dobově příznačná je interpretace totalitní (fašistické) moci coby perverzně motivovaného jednání se sexuálním podtextem (což se v levicově orientovaných poválečných uměleckých kruzích Itálie objevovalo coby nepsaný úzus...vzpomeňme na Pasoliniho...) Silný, byť poněkud akademicky chladně působící film... (15.01.2008)

Veľmi nepríjemný film, kde by ste niečo ako kladnú postavu hľadali márne. Dokonca tu postavy ani nie sú ambivalentné, ale určitú ambivalentnosť môžeme hľadať vlastne v ich negatívnosti. A možno ani nemajú na výber sa chovať iným spôsobom. Majú postavenie, žijú v ťažkej dobe a spoločnosť od nich niečo očakáva. To sú zomletí skôr, ako by mohlo dostať priestor ich svedomie. Ingrid Thulin tu hrá jednu z najdémonickejších silných žien kinematografie a Dick Bogard dokazuje svoje majstrovstvo okrem iného tým, že ak poznáte Smrť v Benátkach, tak ho nespoznáte. Ani typovo, ani vzhľadom. Na rozdiel od Geparda sa rozhodne nejedná o žiadnu snobskú nudu, dialógy a vzťahy sú neustále maximálne vyhrotené. Väčšina filmu sa odohráva v interiéroch a ak sa pozrieme von, odohráva sa tu vždy nejaká spoločenská udalosť. Pohreb, nacistické slávnosti, atď... (02.02.2016)

„1933-1934: Oceliarska odysea; alebo všetko, čo ste kedy chceli vedieť ["snáď nielen"] o oceli, ale báli ste sa [následne nacistov], resp. pôvodne von Essenbecka, opýtať; nakoľko sa už taká príležitosť čochvíľa úplne [s]krátila, pretože do vedúcich postov rodinného konglomerátu, vzápätí vstupuje i banda naprosto odhodlaných karieristov bez akejkoľvek štipky hanby, čo bolo zo scény na scénu, vskutku čoraz explicitnejšie, keďže v danom príbehu sa mimoriadne rozšíril akýsi »podraz v podraze«, a to konkrétne i v samotnej nadväznosti na nevídanú, intrigánsku spleť; vrátane i maximálnej nenávisti a závisti, pohŕdania a zlosti, pedofílie a incestu = kontroverzný a škandalózny, absolútne nikoho nešetriaci, koprodukčný titul: PÁD BOHOV, s dobovými reáliami v podobe: Noci dlhých nožov a k tomu i s neuveriteľne explicitnými zábermi, z ktorých mi je dokonca aj počas recenzovania daného titulu, neustále na zvracanie; skrátka, toto spracovanie talianskeho režiséra: Luchina Viscontiho, mi dalo teda extrémne zabrať, lebo sa zvyčajne jednalo o desivé a explicitné sekvencie v jednom [2in1], čo jednoducho ešte oveľa viac znásobovalo moje beznádejné pocity, v akých som sa zrazu ocital, a vôbec som sa nemohol nikam schovať, ba ani pohnúť.” • Ako väčšie mínus vnímam predovšetkým i to, že postavy [väčšinou] nerozprávali nemeckým jazykom, kedy by sa tým pádom dosiahla i väčšia autenticita, takto zhruba išlo len o nejaký zlepenec anglického jazyka, ktorý by sa z takých úst - úchylného Helmuta Bergera, lepšie vynímal v originálnom znení, čo by taktiež rovnako platilo i pre jeho menovca Griema. • Tento počin som bezprostredne vnímal, ako «stelesnenie hnusu» v rámci svojho OBSAHU.” (29.11.2023)

Neohánějte se všichni neorealismem, tohle totiž není neorealismus! Visconti, co s tebou? Když ty točíš ty filmy tak dokonale akademicky, až je to sterilní a nepůsobí to na mě. Není to sice případ Soumraku bohů, ona ta dekadence fakt stříká z plátna. Člověk si říká, jak to musí být hrozně fajn být šlechticem (rozhodně si to říká víc než u tvého Rodinného portrétu), nosit kožešiny, perly a síťky přes obličej a do toho střílet své příbuzné... Krása působí, ale bolí to, bolí a člověk se trápí! (17.05.2011)

Propracovaný Visconti (někdy možná až "přepracovaný" - třeba v popisu noci dlouhých nožů)... Výheň pecí, ve kterých se zpracovává ocel na kulomety, a hranic, na kterých se pálí knihy... Essenbeckové s přidruženou továrnou služebníků starajících se o jejich blaho... Nová "elitní společnost", ve které je vše dovoleno a požár Říšského sněmu jako signál k jejímu nastolení... Kdo jsou ti, kteří dosud nedovedou myslet stranicky?... Volby jsou šumafuk, je třeba získat průmyslníky (jádro filmu) a wehrmacht (dlouhá scéna ve zmíněné noci dlouhých nožů)... Cesta sexuálního devianta (travestie, pedofilie, incest) Martina Essenbecka do čela firmy (už v SS uniformě) je spíš výjimečná než typická... Komentář a hodnocení od NinadeL* považuji za odůvodněné i možné, stejně tak jako shrnutí: "...kdyby to téma bylo tak silné a v jádru pravdivé, jak se nám Visconti snaží vsugerovat". (03.09.2015)