Natálie

Tento, mimoriadnym spôsobom sympatický, romanticko-dramatický titul, sa vskutku sprvoti odohrával najmä v akýchsi dvoch »časových rovinách«, a to teda konkrétne asi nejako takto: 1). V prvej rovine vystupovala ["záhadná"] postava v podaní Jeana Maraisa. 2). A zase v druhej rovine pre zmenu už tentoraz zrovna naprosto dominovala skôr ústrednejšia ["a povedzme i o trochu predsa málo naivnejšia?"] postava v podaní čoraz vari obsadzovanejšieho Marcella Mastroianniho, pričom akýmsi «spojovacím článkom» obidvoch rovín bola práve titulná hrdinka v podobe Natálie v podaní Márie "Plačko" Schellovej; s následným dodatkom, že neskoršie sa ťahal už iba v jednej, celistvej línii. • A mimochodom, rovnako sa taktiež odohrával i počas bielych nocí, ako by sa dal totižto voľne preložiť i pôvodný taliansky názov. A v podstate by sa dalo snáď podotknúť i to, že divák denné svetlo takmer ani neuvidel, nakoľko to ani vôbec nebolo vo Viscontiho, pôvodnom pláne, pretože tak dokonalo nasvietené, nočné uličky, vrátane i umelohmotnej výpravy s perfektnými umelými kulisami, a k tomu i s umelým snehom, sa vždy len tak určite všade nevidia, a to je zároveň i hlavným »kameňom úrazu«, prečo vlastne moje úvodné, nadšené dojmy, sa postupom času [z]menili na čosi podobného, čo by mohol priamo charakterizovať pomerne často používaný pojem: nemý úžas; skrátka, ktorý vo mne vzbudzoval i rušivý element, kvôli ktorému som sa následne ani nedostal na tú úplne najvyššiu métu, čo je podľa môjho klasického názoru, vážne škoda! • Jednoznačne by som vzápätí pochválil i herecké prejavy ústredného, »milostného trojuholníku«, ktorý sa fyzicky skoro ani vzájomne nikdy nestretol, ak aspoň totiž nepočítam jednu scénu na okraj... • Čiže, všetci ústrední hrdinovia, tým pádom naraz neboli ani vo fyzickom kontakte? • A vedľa samotnej kompozície obrazu v podaní G. Rotunna, sa i napriek tomu jednalo o celkom pozoruhodný zážitok, v ktorom protagonista ponúkol i čosi extra naviac... (02.12.2023)

V tomto filme je všetko značne štylizované, takže aj štylizované expresívne herectvo a akási prekrútená melodramatická realita sú súčasťou Viscontiho hry, na ktorú asi mnohí nepristúpia. Ale môžeme hľadať aj paralely s neorealistickým dielom, a to s Felliniho Cabirinimi nocami. Ono keď použil Luchino Marcela, tak to proste muselo pripomínať aj Federica. Týmto štýlom sa využívali kulisy na ilúziu konkrétneho mesta v zlatom veku Hollywoodu, Visconti ale ateliérovo- divadelné prostredie motivoval myšlienkou kontrastu ilúzie reality a reality skutočnej. Ak neveríte, opýtajte sa taliana, prednášajúceho úvod filmu na tohtoročnom LFŠ. (27.07.2016)

Jedna z mnoha filmových adaptací Dostojevského novelky "Bílé noci" je příjemnou studiovou retro podívanou. Autor, v titulcích roztomile po italsku uveden jako Fedor Dostoevskij, tuto kratší povídku vydal v rané fázi své literární kariéry roku 1848. Je to text bytostně romantický, věnující se oblíbenému romantickému tématu nenaplněné lásky (není mimochodem vůbec od věci srovnat hlavního hrdinu "Bílých nocí" s Goethovým Wertherem). Krátká knížečka vyprávěná v ich-formě líčí setkání nenapravitelného snílka s mladou dívkou, do níž se nešťastně zamiluje a která přes rok čeká na návrat svého snoubence. Ačkoli Dostojevskij toto dílko napsal relativně velmi mladý (v 27 letech), nezapřou se v něm již jeho typické pozdější rysy, jako je např. výborná psychologie postav. "Bílé noci" jsou dodnes aktuálním příspěvkem do diskusí o přátelství mezi mužem a ženou, a zajímavým zpracováním námětu osudové chyby při výběru životní lásky. Visconti pracuje s literární předlohou relativně volně, Dostojevského text přenáší z ruského Petěrburgu 1. pol. 19. stol. do italského Livorna na konci 50. let 20. stol. Z Dostojevského bezejmenného vypravěče se stává Mario, z Nastěnky je Natalia. Film se jinak literární předlohy drží relativně věrně a spěje k nezadržitelnému konci, který znalce předlohy nepřekvapí - o to více je možné se soustředit na jímavou atmosféru filmu, která ubírá na Dostojevského romantismu a naopak děj obohacuje o sociální podtext a hysterické rysy titulní hrdinky, které v literární předloze nenajdeme. Hlavním kladem tohoto snímku je herecký výkon Mastroianniho; Jean Marais vedle něj působí jako legrační vepř. Naopak krajně nesympatická Maria Schell je nejslabším článkem celého filmu a jen kvůli ní srážím z hodnocení jednu hvězdu dolů. (28.05.2011)

Opět případ filmu, který bych nejspíš (i přes nádhernou kameru) shodil ze stolu, kdybych ho měl brát, jak byl nejspíš zamýšlen - tedy "lyrickou, poetickou, romantickou podívanou". Ty nánosy naivity, bezelstnosti a přímočarosti ale pro mě nabraly až parodickou hodnotu a coby komedie, a to myslím zcela neironicky, jsem se bavil víc než u některých filmů, které jsou jako komedie vnímány. Tohle čtení přitom nebrání vnímat pointu vlastně seriózně, jen k ní dojdeme po cestě, která je na své meta úrovni spíš k popukání než k zasnění. Myslím, že takhle vtipně by to nešlo natočit ani tehdy kdyby šlo o záměrnou komedii. (27.07.2016)

Predloha a jej ústredná os (verné čakanie na pravú lásku) zaváňa starinou  romantizujúcich predstáv. Až do tej miery, že sa stáva neživotnou chimérou. Ktože by dnes čakal rok, a "nešuchél bys bokem", ako sa hovorí v našom kraji. Len trpáčka/trpák. Preto je len dobre, že režisér sa nedržal upäto predlohy. Oživil strnulú ruskú haraburdu a jej dej preniesol do súčasnosti. Do úlohy rivalov v láske obsadil mužov strednom veku, ktorí už v živote čo-to skúsili. Obaja zrazu v sebe objavia ťažkého romantika, čo samo osebe pôsobí srandovne. Mastroiani sa, podobne ako ťažkopádny Marais, vyhráža dievčine svojho srdca ročným celibátom, ona sa až zadúša, že rok ubehol: a v posteli nič s nikým. Rokenrolová tanečná zábava je skvostná (možno prvý dance battle vo filme), divák sa dočká epizód s motorkárskymi delikventmi, s prostitútkou, patriacou k početnej komunite chudákov, bývajúcich pod mostami, ktorí narušia romantickú chvíľku na člne. Finále pôsobí zaujímavo. Akoby sa emócie prostý Marais, odetý v dlhom plášti a veľkých rukaviciach, chystal svoju životnú lásku odviesť skôr do nejakej tmavej prázdnej uličky, ako do vysneného lôžka lásky. (27.07.2021)