Ďáblova past

Výborný film na kterém vadí určitá plochost postav. Čestmír Řanda jako omezený buranský regent a Miroslav Macháček jako úskočný duchovní si zaslouží uznání, ale ostatní postavy působí příliš strojeně. Naivní a z pohledu dnešního diváka příliš jednoduchá zápletka není nijak originální, tím spíš, že její rozuzlení je více než očekávatelné a poplatné požadavkům doby. S ohledem na další mistrovo dílo Markéta Lazarova, nemohu dát více jak ***, protože právě pětihvězdičkový film o Markétě, milence lapky je z kategorie světových opusů a to bohužel Ďáblova past z daleka není. (17.03.2012)

Tak tohle opravdu ne. Sice nemůžu filmu upřít zdatnou dobovou atmosféru, postavenou na velmi minimalistických základech (tj. žádná opulentnost, zato výborně zvolená prostředí, komorní pojetí a stísňující hudba Zdeňka Lišky), a typově celkem dobře obsazené herce (Macháček má sakra charisma), ale to, že jsem pořádně vlastně ani nepochopil, o co tam šlo (ještě v půlce jsem se cítil zcela nezúčastněný) a že jsem u toho navzdory krátké stopáži v druhé půli neustále usínal (a to určitě nejen proto, že to v TV běželo tak pozdě), je pro mě jasná známka toho, že někde musí být chyba (s největší pravděpodobností bude u mě, ale já se za svoje názory a filmové vnímání stydět nehodlám). Vláčil je jistě režisérská extra třída, ale jeho Ďáblova past mi tedy hrubě nesedla. Mám rád syrová historická dramata (viz Kladivo na čarodějnice), ale tady jsem se zkrátka neměl o co pořádně opřít. Baladická nuda. 40 - 50 % (12.12.2008)

František Vláčil v roce 1961 natočil neuvěřitelně moderní a doznívajícím dobovým schematismem nezatížený (velko)film srovnatelný s předními evropskými historickými snímky Bergmana či Tarkovského, v němž rozvíjí především svou příznačnou spiritualitu, ale jakoby v něm již předznamenává historické snímky pozdější - a to nejenom svou legendární Markétu Lazarovou, ale především Vávrovo Kladivo na čarodějnice - Vláčil tu staví prostý příběh, který mohl systémem stranických dohližitelů (rozuměj cenzorů) projít jedině tak, že se primárně stavěl proti církvi a její historické úloze. Pod tím se však kdesi hlouběji skrývá podobenství o mnohem současnějších věcech, v němž tmářství ruku v ruce s mocí a manipulací davem přispívají ke konstituci totalitní moci. Ústředním fenoménem je dogma a dogmatické myšlení, které spojuje jak katolickou (a obecně jakoukoliv) církev, tak i zřízení komunistické (což např. politolog prof. Klein-Jánský považuje také za svého druhu církev a náboženství...). Oproti adaptaci vrcholného Vančurova románu Markéta Lazarová nedosahuje ještě takové symbolické síly a pestrosti, nerozmachuje se tak ve výpravě a netočí poému ze syrového středověku, nyní je mnohem komornější a prostější. Zajímavý je zvýrazněný kontrast mezi vertikálním a horizontálním, symbolické podzemní rozcestí a především ta úžasná Vláčilovská vizuální síla - pravá genialita velkého režiséra spočívala v řeči obrazu, skvostné práce s kamerou, všechny ty jízdy a podhledy, častá subjektivní kamera, které ve spojení s expresivním hudebním (i ruchovým) doprovodem a nadstandardními hereckými výkony dělá z Ďáblovy pasti skutečně velké dílo... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Marketa Lazarová, Údolí včel (12.12.2008)

Jedno ze čtveřice baladických děl končícího středověku a začínajícího novověku... O lidech, společnosti, kultuře, porozumění si, vypovídají popisné velkofilmy Markéta Lazarová, Kladivo na čarodějnice, Údolí včel a právě skvělá Ďáblova past. Snímky jsou hlavně postaveny na kvalitních výkonech tvůrčí režie a našich nejlepších herců..! :-) (12.05.2011)

Kamera, hudba a fanatický (fantastický) Miroslav Macháček, na jehož postavě je zajímavé, že občas dokáže působit docela přátelsky. O to je nebezpečnější. Příběh je velmi napínavý a skutečně silný. Lidská omezenost, fanatismus a hloupost jsou praví nepřátelé lidstva. Podle knihy A. Technika Mlýn na ponorné řece. (31.08.2006)