Shades of Fern
The Shadow of the Ferns
VOD (1)
Obsahy(1)
Kamarádi Rudy (M. Probosz) a Vašek (Z. Suszyński) jsou místním hajným (M. Macháček) přistiženi při skolení srnce. Hajného na místě zabijí a v lese zahrabou. Během svého nevyhnutelného útěku před spravedlností se následně dopouštějí dalšího násilí, ale jejich prvotní opojný pocit ze získané svobody vyprchává a hlásí se svědomí a strach… V roce 1930 překvapil Josef Čapek novelou, odlišujícím se od dvou předešlých samostatných próz svou epičností a baladickou sevřeností – "Stínem Kapradiny". Vznikal téměř současně s "Povídkami z jedné a druhé kapsy" Karla Čapka, v nichž lze sledovat zaujatost obou bratrů stejným tématem – kriminálním případem, pátráním po vinících a otázce viny a trestu. Po více jak padesáti letech se pak v roce 1984 dočkala vlastního filmového zpracování. Režisér František Vláčil nezůstal nic dlužen své pověsti básníka filmového obrazu a adaptace tohoto díla, jež do podoby filmového scénáře zpracoval spolu s Vladimírem Körnerem, nese všechny znaky jeho uměleckého rukopisu. Je filmovou poezií, symbiózou hlubokého filozofického a vpravdě humanistického myšlení s vynikající uměleckou formou, jejímž hlavním rysem je poetické vyjádření a výtvarná krása filmového obrazu... Na to, proč se režisér Vláčil obrátil právě k této předloze odpověděl v rozhovoru pro časopis Kino: „Už na střední škole jsem měl z české literatury rád dvě díla – Vančurovu "Marketu Lazarovou" a "Stín kapradiny" Josefa Čapka. Samozřejmě jsem netušil, že budu filmařem a jednou se k těmto dílům vrátím svou profesí. Scénář k filmu jsme napsali spolu s Körnerem před jedenácti lety a jsem rád, že ho mohu točit. Je to vlastně báseň, postavená sice na poměrně plytkém příběhu, který ale dává možnost rozvinout celou řadu myšlenkových proudů, jež ona vnějšková plytkost nijak nesvazuje. Podstata je v té platformě, z jaké pozice je příběh vyprávěn a co se z toho dedukuje. Ti dva chlapci, jednodušší a primitivní, z nichž jeden je citlivější a druhý tvrdý, tvoří jeden element. A proti nim příroda, která je zpočátku přijme, ale pak vyvrhne, když přestanou být jejím organickým pojivem…“ Za kamerou stál Vláčilův stálý spolupracovník František Uldrich a o hudbu s výrazným křídlovkovým motivem se postaral Jiří F. Svoboda, za níž byl oceněn na festivalu v Mariánských lázních. Do hlavních rolí režisér obsadil dva polské herce – Marka Probosze a Zbigniewa Suszyńského, kteří se českým divákům představili již v koprodukčním snímku Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof (1983). (Česká televize)
(více)Recenze (67)
František Vláčil ve své režijní filmografii snad ani jednou nešlápl vedle. Platí to i o adaptaci stejnojmenného románu Josefa Čapka, který si Vláčil přál mnoho let převést na filmové plátno. S pomocí osvědčených spolupracovníků (scénárista Vladimír Körner, kameraman František Uldrich) vzniklo další vynikající baladické dílo, které musí zákonitě skončit neúprosně. K tomu slouží naprosto ojedinělý casting v podání dvou mladých polských herců, kteří působí neotřele a svěžím způsobem. Interakce mezi nimi je více než úžasná, bez nadsázky se dá hovořit o jejich silném citovém pnutí. Stín kapradiny jako jiné Vláčilovy filmy vyžaduje plné divácké nasazení, o to více se vám zapíše do mysli. V mém případě především právě oněmi pohlednými mladíky. ()
Silný, promyšlený a velmi podařený film. Především je naprosto precizně a bezchybně natočený, ale fungují zde i všechny ostatní prvky, které Vláčil ve svých filmech má - kromě toho, co jsem už zmiňoval, je to i poetické a dost psychologické. Navíc to skoro ani nenudí a svojí depresivní atmosférou to člověka chytne a nepustí. Je tady taky dost silných scén, včetně té závěrečné. Vadilo mi snad jenom to, že to nemá pořádný úvod a že všechno začne vlastně okamžitě, aniž by nám bylo ukázáno, co vše je vedlo k tomu, že hajného zabili. Tak jako tak, Vláčilovi se tenhle film povedl a těch 69% tu úplně nechápu, zasáhlo mě to mnohem víc, než utahaná Markéta Lazarová (ale nechápejte mě špatně, ten film se mi líbil a mám ho docela rád, jen ta délka mu ubližuje). 4* ()
Film natočený podle jedinečné baladické prózy Josefa Čapka. Motiv cesty lesem, potažmo symbolicky cesty životem. Dva kamarádi - pytláci - v afektu zastřelí hajného, z cesty se stává útěk. Les je pro ně zpočátku přítelem (úkryt před četníky), dojde k různým setkáním, posléze se les stává vězením, na konci cesty i lesa (=života) čeká smrt. Velmi jednoduchý, přitom geniálně propracovaný děj. Mistrnné filmové dílo Františka Vláčila. ()
Poetický film, o tom, jak se hroutí lidské hodnotové žebříčky a osobnost lidí, kteří nemají co ztratit. První zločin byl nešťastnou náhodou, ale spustil řetězec dalších, nyní již záměrných a stále horších. Vynikající herecké výkony neznámých polských herců - Marka Probosze a Zbygniewa Suszynského umocňují autentictu. Kdyby ve filmu hrály známé české tváře, výsledek by asi tak přesvědčivý nebyl. ()
Melancholický příběh, natočený typickým Vláčilovým způsobem, i když velmi uměřeně. V hlavních rolích dvou chlapců, rebelujících proti všem a bezvýsledně hledajících své místo na světě, se předvedli dva ve své době neznámí polští mladíci, což dodává snímku na autenticitě. Film nabízí dva velmi dobré psychologické portréty, smutnou atmosféru a krásnou hudbu. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (4)
- Navzdory roku výroby se tento snímek dostal do československých kin teprve v lednu 1986. (charles3)
- Režiséru Vláčilovi bylo při natáčení filmu špatně, proto jej za něj dodělával kameraman s pomocným režisérem. (raininface)
- Režisér Vláčil se snažil natočit tento film už od začátku 70. let, ale ústřední dramaturg Barrandova Toman každý jeho pokus zamítl. Možnost realizace filmu se naskytla až po odchodu Tomana z Barrandova v roce 1982. (raininface)
Související novinky
Cyklus filmů českého génia stříbrného plátna
Strašnické divadlo se již od svého počátku snaží návštěvníkům nabídnout i jinou než divadelní produkci. Každý měsíc má své místo v programu promítání filmu a koncert. Až do konce této sezony povládne… (více)
Reklama