Jagna

Kdyby to bylo o chlup delší a dovysvětlilo to na začátku vztahy a příbuznost jednotlivých postav, bylo by to více srozumitelnější pro neznalého předlohy. Tím končím s mínusy. Kvůli vizuálu jsem na to šel, dostal jsem, co jsem chtěl. Zajímala mě ta doba a prostředí, tady mi film taky splnil očekávání. A taky bych chtěl vypíchnout hudbu a to nejen podkres, ale i ten skutečný zpěv polských selek, hospodskou muziku, která ve filmu hraje. Obzvláště veselka při svatbě byla opravdu atmosférická a krásná. Doporučuju do kina i kvůli ozvučení! Takových filmů venku moc není. (09.11.2023)

Když po trávě rozbehne se sedminkrásek sedm krás, a fialky voní v lese a louky planou zlatem zas, tu kukačka není líná, všem parohy připomíná, kuku, kuku, kuká pro radost, ať ženáči mají zlost. Když pastýř píská na píšťalu a skřivan zkuší písničku, když ptáci už jsou pěkně v páru a dívky bělí spodničku, tu kukačka není líná a parohy připomíná, kuku, kuku, kuku: svým kukáním všem ženáčům děs nahání. (09.02.2024)

Už jsou to dobré tři týdny, co jsem viděla toto dechberoucí dílo v kině, a pořád na to nemůžu přestat myslet. Ta naše slovanská lidovost je prostě úchvatná. Film nás zavede do jedné malé vesničky nacházející se v dnešním středním Polsku. Děj se odehrává po dobu jednoho roku, kdy jsme svědky, možná ne až tak překvapivých, nicméně stále velmi emočně vypjatých událostí. Ačkoli se na začátku zdá, že je život na vesnici téměř až idylický a postavy se zdají být vykreslovány v černobílých obrysech, tak velmi rychle pochopíme, že to tak doopravdy vůbec není a že reflektují spíše spektrum šedi. Z kina jsem odcházela ze stejným pocitem, jaký jsem naposled měla po dočtení francouzské povídky "Kulička" od Guye de Maupassanta, kdy mi jen v hlavě přistávaly myšlenky: "Ach jo, proč? Naše společnost je zaručená cesta do pekla, proč jsme takoví pokrytci!" Určitě se jedná o mnohem povedenější filmové zpracování polského čtyřdílného románu "Sedláci" od S. Reymonta oproti verzi ze 70. let. Vizuální zpracování je netypické a naprosto impozantní, vybraní herci se pro své role skvěle hodí a soundtrack krásně vystihuje prostředí děje. Pokud má nějaký snímek z našich středoevropských končin dosáhnout na Oscara, tak rozhodně tento. Režisérské dvojici smekám a těším se na jejich další film! (09.11.2023)

"Půjdeš k nám zítra krouhat zelí?" je samozřejmě nejvíc romantická hláška ever, zvlášť když je adresována Kamile Urzędowske, takové polské variaci na Margot Robbie. Jinak tento vizuálně naprosto úchvatný film kráčející ve šlépějích svého předchůdce, dokázal do sebe na plátně vstřebat více či méně známé obrazy, tentokrát polských mistrů (za celou plejádu např. Józef Chełmoński) - a že je čím se kochat. Někdy se zdá, že ten rotoskopický a jiný digitální "filtr" v animaci je zintenzivněn, jindy je naopak oslaben a herci z obrazů vystupují téměř realisticky. Ovšem samotný velký obraz polské vesnice druhé poloviny 19. století už tak líbezný není, neboť se jedná o zvláštní mikrouniverzum svázané svými obyčeji a tradicemi, kde všechno z ekonomického a společenského hlediska vlastně funguje, dokud se neobjeví takové "blbosti" jako jsou lidská závist či... láska. A někdy spíše než láska mladistvé zmatení, středněvěké splašení pohlavních údů, nebo stárnoucí pýcha. Fascinující, nádherný a silný film, ve kterém se snoubí jakási esence slavismu, symbolismu a venkovského realismu. Pakliže by měl být Oscar jakkoli relevantní cenou, což podle mě moc není, tak bych tu sošku Jagně přál, ale bojím se, že tam se hledí na jiná kritéria. (07.11.2023)

Pravděpodobně díky předloze, ze které tvůrci čerpali, nechybí Jagně podstatně propracovanější příběh, než měl Vincent. To však má i svá negativa, samozřejmě se z ní nevešlo všechno, takže některé postavy působí, co se jejich povahových rysů týče, poněkud zvláštním dojmem. Znát je to především na Antekovi, v jedné scéně by pro Jagnu udělal vše, hned v další se k ní chová dost neuvěřitelným způsobem, i když se v jejich vztahu a vztazích vlastně nezměnilo nic. Něčím podobným si však opravdu projdou všichni, dokonce i vedlejší postavy, které jsou však i na malém prostoru velmi dobře využity, charakterizují totiž místní poměry. Předsudky, pomluvy a všestranná závist jsou všude, stačí k tomu několik rozhovorů, jenž dávají ději a jeho směřování jasný smysl. Vizuálně film opět nadchne, mám však pocit, že tady ještě lépe funguje spolupráce s výbornou hudbou, která to celé posouvá o laťku výše. Stačí vzpomenout na scénu svatby či masopustu, první zmíněná začíná posmutnělým obřadem, aby se vše rozzářilo na svatebním veselí, alespoň zdánlivě. Druhá zase v první části s až hororovým nádechem a následným pokračováním v dešti, logicky už bez hororu. U obou je také dobře vidět, jak tvůrci pracují s vizuálním pojetím, tam kde je nejhůře, se vše zostří, téměř až do podoby klasického filmu, aby při opačných chvílích na povrch zase vystoupil barevný akvarel. 90% (07.12.2023)