Ambulance

Bay v Ambulanci sice ubral na explozích, přesto se však stále jedná o akcí naládovou cypovinku, u níž jde místy logika stranou na úkor působivé atmosféry. Říkal jsem si, že už jsem tento příběh někde viděl a až v databázi jsem si uvědomil, že jsem kdysi zhlédl dánskou předlohu. Z technického hlediska bych filmu vytknul místy až překombinavané záběry kamery - občas to skoro vypadalo, jako by byl kameraman něčím sjetý. Příběhově, jak už jsem zmínil, by se našel nejeden over-the-top-moment (zejména v rámci operace policisty, na něhož se v poslední třetině skoro zapomnělo), což ale k Bayovi tak nějak patří. V závěru se tvůrci snažili dost okatě hrát na city a tlačili neúměrně silně na pilu ve srovnání se zbytkem filmu. Herecké obsazení bylo veskrz na pohodu - snad jen namachrovaný kapitán Monroe byl na pěst. Ve výsledku jde o, co do stopáže, lehce přetaženou, ale zábavnou blbinku na jedno zhlédnutí, mj. se slušným soundtrackem (chvílemi mi některé tóny evokovaly Interstellar). (19.03.2022)

Je to pták! Je to letadlo! Je to... Wtf?! Hanzlík s Bartoškou měli asi volno, a tak se Sanitka vydala brázdit ulice LA. Zdá se to bizarní, ale kdyby tam začala najednou hrát Zagorka, nikdo v sále by se asi nedivil. Člověk totiž celou dobu přemýšlí, jestli je ten film absolutní masterpiece nebo naprostá ztráta soudnosti všech zúčastněných. Já po dlouhém rozjímání dospěl k závěru, že tam bude asi od všeho trochu. To však nemění nic na tom, že v podnapilém stavu to musí být perfektní podívaná, která vás dostane úplně do jiné dimenze. I střízlivého mě to totiž naprosto vyřídilo. (16.03.2022)

Na jednu stranu zamrzí, že Bay s vyvázánímí se z žoldu "Transformerů" přišel o zvrhle naducané rozpočty a musí tak po letech bezuzdného hýření dělat formální kompromisy. Které ostatně sám hořce přiznává, když o některých CGI záběrech "Ambulance" říká, že jsou "shit". Ale stejně je super vidět tohoto Johna Waterse mainstreamu a Daria Argenta akčňáků zase zběsile řádit. Nikdo jiný si nedokáže formálně tak ulítnout jako mistr povrchnosti. Nechápu floskule, že u Bayových filmů se má vypnout mozek. Naopak jen, když ho člověk zapne a naladí na camp režim, může si bayhem plně užít. Bay netočí realistické filmy a nezajímají ho klasická vyprávění. V jádru si ani jeho filmy nelze užívat pouze pasivně, že by se u nich diváci "jen" bavili či dojímali. Nádherně to zpřítomňuje právě porovnání původní severské dramedy "Ambulance" a Bayovy variace na ni. Dánové vzali žánrové elementy a procedili je empatií a nedhledem, čímž vytvořili právě onen perfektní divácký film. Bay naopak z původního vyprávění vzal pouze základní premisu. Vyhodil vše civilní či (filmově) realistické a před diváky rozprostřel svůj svět reklamní über-reality a soapoperových emocí, kde je všechno vytočené nikoli jen na jedenáct, ale spíš až k dvacítce. Podobně jako u Zdeňka Trošky se také v bayversu všechny postavy vyjadřují především křičením či štěkáním holých vět s povahou sloganů. Čím méně prostoru konkrétní figury ve filmu mají, tím více představují vyhrocené karikatury, jejichž předobrazem ale není každodenní realita, nýbrž umělá iluze PR videí a videoklipů. Všechna auta jsou tu fungl nová a naleštěná, hrdinka i v nejvypjatějších chvílích operace v polních podmínkách má dokonalý make-up a členové policie se rekrutují výhradně z řad steroidových mastodontů. Stejně jako zmíněný Argento také Bay se nezatěžuje blbostmi jako jsou uvěřitelnost či logika, ale jde mu pouze a především o to, aby každý jednotlivý záběr byl co nejstylovější a nejefektnější. A v tomto ohledu je "Ambulance" absolutní žrádlo. Bay totiž dospěl do (prozatímního) vrcholu své ADHD filmařiny a sází jeden zhůvěřile vymazlený a okázale samoúčelný záběr za druhým. A navíc si na hraní vzal drony, respektive machry na jejich ovládání, které pustil zcela ze řetězu. Vedle fantasmagorických dronových záběrů a reálné akce s minimem digitálních efektů pak na "Ambulanci" nejvíce pobaví Bayův pokus nasednout na vlnu aktuálních progresivních tendencí hollywoodské kinematografie. Jenže protože sám je esencí termínu "douchebag", tak jeho verze diverzity a reprezentace nevyhnutelně nabývá podobu absurdně zhovadilé karikatury. Bay prostě zase dokázal, že u jeho filmů diváci především nevěřícně kroutí hlavou. A při správném naladění se v tom skrývá úžasná slast. (17.04.2022)

No dobre, vďaka patetickým retrospektívam alebo totálne mimo humoru by si Sanitka zaslúžila skôr tri hviezdy. Ale keď vidíte to Bayovo úžasné nadšenie z toho, že konečne robí relatívne civilnú priamočiaru akciu, tak vám nedá mu nefandiť. Je to non-stop akcia od nejakej desiatej minúty až do absolútneho konca. Čo ale zároveň neznamená, že nie sme svedkami dialógov a dokonca aj niečoho takého, ako vývoj postáv. I keď predvídateľný, ale zase, nefandite Bayovi, keď sa tak baví a chce baviť aj nás z hĺbky svojej duše. A tá dĺžka vôbec nevadí, len nedokážem odhadnúť, či sa zo Sanitky stane niečo, k čomu sa budeme aj v budúcnosti radi vracať, ako k tým lepším Michaelovým kúskom. (17.03.2022)

Glyhlenhrálův čas je pouhopouhé prozatím a můj čas po téhle sračce nevrátím… Mouřenín chvátá SOS, v zádech má buznu, jak je zvykem dnes, vrať mi kýlu mou, mrtvici mou, a té nejvíc! S nostalgií vzpomínám na doby, kdy ještě Bicle Gay točíval heterofilmy nejen plné poťouchlé megalomanské akce, ale taky podložené alespoň nějakým náznakem scénáře. Tady prostě, a to téměř doslova, přes dvě hodiny jezdi po ulicích sanitka, vezoucí vypleštěnou prkennou ropuchu Džejka, za ní jedno až sto policejních aut a kolem bezladoskladně vybuchují Losí Andělice. Po čtyřiceti minutách jsem toho měl fuckt plnou prdel a po sto třiceti šesti marného čekání na nějaký děj mě kromě gluteální nekrózy sklátila i akutní otrava unyle plytkým kokotismem. Rád, tak rád bych blil, dokud jsem to nestrávil… (24.04.2022)