Tři oříšky pro Popelku

Pohádky a zejména pak ty české opravdu v lásce příliš nemám. Pravda, že tato pohádka patří k těm vůbec nejlepším českým, ale to nic nemění na tom, že pohádky skutečně v lásce příliš nemám. A protože tohle je česká pohádka, a jak už asi víte, tak české pohádky příliš v lásce nemám, tak nemám v lásce ani tuto českou pohádku. Bohužel tato česká pohádka se u nás stala symbolem Vánoc a žádné Vánoce se bez ní prostě neodehrají. Já osobně kromě nenávisti vůči českým pohádkám a pár dalším žánrům, trpím i averzí vůči opakovanému zhlédnutí stejného díla. Existuje ve světě filmů skutečně jen málo kousků, které bych si dobrovolně střelil opakovaně. Popelka k nim určitě nepatří a nejenom proto, že je to česká pohádka. Svůj odpad si obhajuji více tím, že jsem byl nucený tuhle českou pohádku vidět několikrát a méně její samotnou kvalitou. Nalijme si sklenici čistého vína. Tahle pohádka není tak vyjímečná, aby musela být vysílána každé Vánoce. Na stranu druhou při druhé sklenici stejně čistého vína si musíme připustit, že mnoho lepších pohádek u nás asi bohužel nenajdeme a cpát na Vánoce něco jiného než hloupé a stupidní pohádky by bylo asi nešťastné. (06.04.2012)

Nepochopitelný kult. Veskrze průměrné zpracování známého příběhu. Otravná hudba, které vévodí nesnesitelný hit božského Karla. Průměrné výkony charakterních herců (Menšík, Hlaváčová). U ústředního dua funguje pouze úsměv Šafránkové, předabovaný Pavlík strašnej. Holubi požírající luštěniny :) A největším zmarem je účast Zemanova prostituta Slávka Jandáka. Pohádka, kterou jsem příliš nemusel ani jako dítě. Čechům stačí ke spokojenosti skutečně málo. Ovšem uznávám, že z české pohádkové tvorby to patří mezi snesitelnější výtvory. (25.12.2016)

Existuje mnoho filmových zpracování pohádky Popelka. Animovaná i hraná Popelka od studia Disney, muzikálová Popelka, Moderní Popelka..... tou nejznámější u nás ovšem pravděpodobně je Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka. Klasická česká pohádka, která se stala pravidelnou vánoční televizní stálicí a velké popularity se dočkala i mimo Česko. Tři oříšky pro Popelku jsou jednoduše zásadním snímkem české kinematografie a i největší případný odpůrce tohoto faktu nemá moc šancí na námitky.   Už v roce 1973 si Václav Vorlíček vydobil slušnou pověst díky snímkům jako Kdo chce zabít Jessii?, ,, Pane, vy jste vdova! ´´ nebo Dívka na koštěti. U svého devátého celovečerního filmu poté jako předloha sloužila klasická německá pohádka, kde ovšem došlo k jistým změnám ve scénáři Vorlíčka a Františka Pavlíčka. A díky tomu vznikla pohádková klasika, kdy sice divák může například upřednostňovat S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány, musí ovšem uznat, že Tři oříšky to i díky mezinárodní pověsti dotáhli daleko. Na druhou stranu to ovšem díky mezinárodnímu proslavení předlohy mělo tak trochu snazší. Vorlíček pohádky uměl a Tři oříšky pro Popelky je tak jednoduše krásně natočená záležitost. Ideálně zvolená výprava, bohaté kostýmy, jednoduše pocit, že ze samotné předlohy do jisté míry Vorlíček vymlátil maximum. A pak tu byla pochopitelně šťastná trefa v oblasti castingu. Skvěle zvolená Libuše Šafránková ve své životní roli, Carola Braunbock jako výtečná zlá macecha, výtečná Dana Hlaváčová jako Dora, klasicky perfektní Vladimír Menšík, milé cameo Heleny Růžičkové a.... Pavel Trávníček.   Legendární hudba Karla Svobody, očividná filmařská hravost v oblasti snímání jednotlivých záběrů a především ideální podívaná k pohodlí u vánočního stromečku. Vorlíček měl sice v kariéře o poznání více pamětihodných a výraznějších snímků vedle kterých Tři oříšky pro Popelku působí tak trochu obyčejně, ze samotné předlohy ovšem Vorlíček bezpochyby vymlátil maximum. A svého kultovního statusu se Tři oříšky pro Popelku dočkali zcela právem.   I díky své oblíbenosti, neustálým pravidelným vánočním reprízám a úspěchu i za kopečky se Libuše Šafránková stala největší českou princeznou a i přes její sebelepší herecké výkony nadále pro všechny zůstala naší Popelkou. Odešla nejen herecká dáma, ale především skutečně ikona českých pohádek. Vánoční reprízy téhle pohádky už nikdy nebudou jako dřív..... (09.06.2021)

Kdo by se princi divil. Popelku není možné si nezamilovat. Krásná jako Libuška Šafránková, jemná, skromná, přitom vtipná, pohotová, správně přidrzlá a navíc umí střílet z kuše jako nikdo druhý, jezdit na koni a zkrotí nejen prince, ale i grošáka, kterého se bojí i šoltba. A stejně tak není možné si nezamilovat její příběh, který se po právu stal jednou z nejúspěšnějších českých filmových pohádek. Dokonce i ten Trávníček s Jandákem jsou tu snesitelní. Možná v mém žebříčku nebude stát na samém vrcholu, ale místo v první pětce má jisté. (31.05.2011)

Zdá se, že Libuška Šafránkovic se od této role stala dvorní princeznou režiséra Vorlíčka, ale i dalších režisérů nádherných československých pohádek. Také Pavlík Trávníčků v roli přitepleného prince nezklamal a tak také mohl pokračovat ve slibně rozjeté kariéře dobývačů dívčích srdcí. Zatímco Libuš dnes už hraje většinou jen babičky nebo si občas střihne nějakou tu roli královny, tak dřív jsme jí mohli vidět v něžných rolích tak trošku někdy i naivních děvčat. V této tak trošku počesku zprzněné klasické pohádce můžeme vidět story o hodné, obětavé, půvabné divce, kterou nazývali Popelnice a která si šla po dvacetihidinový šichtě tak trošku zakřepčit na bál, kde byl náhodou princ a ten se do ní náhodou zamiloval, tak mu utekla, protože to plachá děvčata dělají a samozřejmě ztratila střevíček a tím začíná policejní vyšetřování záhadného střevíčku, který pomatená, nevyspalá popleta zapomněla na bále, jen jestli si trochu nepřihnula, to už tam nebylo vidět, ale nám filmovým fajnšmejkrům nic neunikne. Samozřejmě nikdo netuší, že záhadnou dívkou je naše hrdinka, která má radši zvířátka než lidi. Ono není se co divit, z psychologickýho hlediska je to pochopitelné, jelikož má dvě milující sestry a líbezně půvabnou macechu, kteří se s ní nemazlí a šikanují ji od rána do večera, doslova jak se lidově říká, že jí dávaj čočku, teda doslova jí nechávaj přebírat hrách. Za příjemnou zábavu nejen na nedělní odpoledne dávám 100% (25.04.2021)