Zelená vlna

Zelená vlna je zřejmě nějakou úlitbou Vorlíčka režimu za něco o čem nevíme. Jinak totiž netuším na co jsem to vlastně koukal. Sice film nevyznívá úplně ,,normalizačně'' ale přeci jen tam jisté narážky na lecos společenského jsou. Jestli film ale něčím rozhodně není, pak komedií. Ona tu asi snaha byla, ale vše se ztrácí ve změti jednotlivých epizodek, které vyznívají spíše trapně. Epizodek je ve filmu přehršel. Některé se přerušené jinými příběhy táhnou celým filmem, jiné se ve formě kratinkých historek ve filmu jen mihnou. Ano, je to o pátečním socialistickém pachtění a ta Praha je tam jen jako symbol největšího mraveniště v němž se to hemží lidičkami co kus to originál. Co kus to jiný osud, jiný příběh. Ale takovéhle pátky zažívalo v osmdesátkách každé větší město. Film má jednu velkou devizu a tou je nasazení opravdu velikého počtu herců, včetně herců největších jako byl Lukavský, Adamíra, Macháček... Milovníci krásných žen si ve filmu také přijdou na své, hlavně u příhody s Dádou. Je pravdou, že Návštěvníci a expedice Adam 84 přistála na zemi až dva roky po vzniku tohohle filmu, Dáda tu však zřejmě s předstihem sbírala na koupálku vzorky... :-). A tak asi největší hodnota filmu je v připomínce jak tenkrát vypadaly pátky, kdy se hákovalo jen co šéf vypadl, kdy se rodiny ve stodvácách, spartacích, warťasech a tráboších vybavené proviantem hnaly na ty své chaty - dřív než bude zácpa, kdy Branické nádraží znělo tóny kytar a díky lidem v maskáčích a sombrérech s telaty a usárnami vypadalo tak trochu jak z časů zlaté horečky, kdy nad Prahou kroužil vrtulník VB a ti co měli v autu rádio mohli poslouchat Zelenou vlnu (pokud ovšem nepřepli na Rakušíky ,,kde se víc hraje a míň kecá! '' Dvě sklenice zavařených třešní. * * (20.07.2017)

Zelená vlna pravděpodobně zalila režiséra, v důsledku čehož s nepozemským řevem vyvrhl na diváka napůl vytrávené cáry čehosi. Co tím chtěl básník říct? To je samozřejmě řečnická otázka, je mi to jasný - je to koláž nebo koláč. A tvůrce neumí vystřihovat nebo péct. Já se jen tak lehce pozastavuji nad tou formou průstřihů několika nezáživných či fantaskních příběhů nějakých pražáků s nevtipnými ?pointami (které ovšem mají být oním nosníkem celé konstrukce chatrče). Příběhy filmu jsou dokonce ještě pitomější, než ty strašný rozprávky, který (navzdory slibům ČT) pořád dávají. Jednu hvězdičku za hezkou přehlídku ňader různých velikostí (ňam, mláďátka), ale i tak jsem rozmařile rozdávačnej, protože tahle patlanina je sprostá slátanina křížená se splácaninou. Navíc halabala bez ladu a skladu. Saprlot! (07.02.2015)

Spletenec mikropříběhů, nebo pouhých situací ze všedního života s velkou dávkou nereálností, třeba odpuštění platby za taxislužbu. Film sám o sobě zpočátku baví, ovšem neustálé střídání postav a jejich nesnází či radostí postupně unaví, nejlepšími z příběhů mi připadaly pasáže se Zedníčkem coby lupičem-smolařem, které byly paradoxně jako jediné beze slov, nebo i kapsáře, který stařenku okrade ve stanici na trase A, ale vystoupí na Hlavním nádraží na Céčku, aniž by se metrem svezl. Škoda, že epizodky spolu nesouvisí jako např. ve filmu Brouk, každá je v podstatě oddělena a jediné co je pojí je chaotický pátek v přeplněné Praze. 60% (04.11.2012)

Toto je presne film, ktorý buď nenávidíte alebo si ho obľúbite, čomu odpovedá aj hodnotenie na csfd. Ja patrím do tej druhej skupiny. Vorlíčkova réžia je veľmi dobrá, aj keď u tohto režiséra sme zvyknutí na iné žánre, k tomu hudba Karla Svobodu, ktorá tu veľmi pasuje. Nakoniec zaujímavé krátke príbehy pražákov 80-tych rokov a je vymaľované. (30.03.2022)

Jeden plátek za druhým, z kytice matky měst, vytržený. Tu ze silnice, tu z ulice, parku, plovárny. Od pracovních, přes tvůrčí, po piknik. Bytí pohnutek. Od člověka k člověku. V centru lid stěhovavý vine se. Črta ze čtvrtí, dne po čtvrtku, který než dostane červenou, za pár hodin odbočí ven, na lázeň. Zahladí příkopy. Osvěží tu vltavskou zem. (29.02.2024)