Zelená vlna

Marne bych hledal film s takovym hereckym personalem jako prave v Zelene vlne. Myslim, ze dnes uz by bylo nemozne obsadit tolik znamych hercu, byt jen v epizodnich rolich. Jinak se jedna o velmi odpocinkovou veselohru o patecnim odpoledni v podani obycejnych obyvatel Prahy. Parkrat se clovek necemu zasmeje, jinak ale nic vyrazneho. (07.10.2011)

Některé epizodky byly celkem vtipné. Takových předvíkendových honiček jsem si jako malé dítě taky pořádně užila. Dneska prchám z práce stejným způsobem. V dnešní době je Praha zasekaná nejen před víkendem. Škoda, že je to takový zvláštní slepenec. Překvapilo mě, že hudbu složil Karel Svoboda. Vorlíček už natočil mnohem lepší filmy. Holt, není každý den posvícení. (04.11.2012)

Těšil jsem se na plejádu dobrých českých herců, ale tohle byl výblitek století. Václav Vorlíček je režisér, který v minulosti uměl režírovat, ale jeho povídkovému filmu sluší nejlépe přídomek mimořádně nepovedený. Absolutně zde nic nefunguje, nic nemá řád a odvyprávět děj souvisle dá velkou práci, protože děj se zde prakticky nevyskytuje. Situační komika je křečovitá až hrůza, povídky se celou dobu jako by chystají na zakončující pointu, ale ani jednou k ní nedojde. Povídky jsou vesměs o ničem a dorazila to povídka o páru seniorů, kterému ulítne papoušek, a pak ho zdlouhavě hledají po sídlišti. Žádný z herců nezůstane v paměti, až na Vaculíka v nemožném blond příčesu. Pozitivně hodnotím jen bohaté herecké obsazení, které čítá samá slavná jména, ale tenhle nemožný film je dokonale rozžvýkal a vyplivl někde po Praze. Posbírat je po celé Praze se filmu za žádnou cenu nepodařilo. Film naprosto zapadl a na komedii je zde minimum vtipu. 20% (07.07.2013)

„Zelena vlna“ je název rozhlasového dopravního zpravodajství, což napovídá úvodní scéna tohoto filmu, ve které rozhlasový reportér zpovídá příslušníka Veřejné bezpečnosti nastupujícího do helikoptéry, z kterého následně sleduje veškeré dění v Praze. A tím jsme u jádra námětu tohoto filmu. „Zelená vlna“ je epizodický film, jehož průběh se odehrává během jednoho pátečního odpoledne v Praze a sleduje osudy různých lidí, kteří se připravují na víkend a je natočen v realistickém stylu zachycující atmosféru své doby. Zkrátka to není nic jiného než syrový život všeho možného i nemožného odehrávající se všude kolem nás. Vlastně je to něco jako se procházet po městě a pečlivě sledovat veškeré dění kolem sebe. Snímek se tak stal zajímavým pohledem na českou společnost v období socialismu. Jsou tu zachyceny jak radosti, tak i strasti každodenního života. V rámci lidskosti jsou mnohé epizodky také plné laskavosti a porozumění. A protože za režií stojí Václav Vorlíček, tvůrčí vůlí sobě vlastní vše pojal s komediálním nadhledem a absurdním humorem. Lze si také všimnout, že některé scénky dokonce vyznívají jako obyčejná anekdoty. Že by se tady Zdeněk Troška inspiroval pro svůj film „Kameňák“ (2003)? No nic. Každopádně je na celém tomto filmovém projektu nejzajímavější ten fakt, že mnohé etudy jsou stále aktuální, neboť se zabývají, doslova a do písmene, nadčasovými tématy. A tak film rozesměje i dojme. Byť se tedy nejedná o pevný příběh, ale spíše se tak trochu fušuje do publicistiky, právě ve své hrané podobě má co nabídnout. Dnes už dokonce také ucelenou vzpomínku na mnohé herce a herečky. kteří už nejsou mezi námi. A že jich tady pohromadě je. Avšak pozor, někteří se jen mihnou, takže je možné je přehlédnout. (06.09.2023)

Rozmanité příběhy pražáků, kteří startují do víkendu každý po svém. Dobře zachycená atmosféra jednoho období v životě pražského běžného obyvatelstva? Ne, kaleidoskop myšlenek a příběhů je směřován k dobrotě lidské a ta tehdy moc reálně nepřevládala, no nyní sice taky ne, ale tenhle film a jeho hlásky jsou jako hesla doby. Doby, která je pryč a ta dnešní hesla by už nikoho do kin nepřitáhla jako tehdy tenhle film.***Spíše zvláštnost, neb kde chcete dneska vidět tolik idylky? (06.07.2011)