Zelená vlna

Spletenec mikropříběhů, nebo pouhých situací ze všedního života s velkou dávkou nereálností, třeba odpuštění platby za taxislužbu. Film sám o sobě zpočátku baví, ovšem neustálé střídání postav a jejich nesnází či radostí postupně unaví, nejlepšími z příběhů mi připadaly pasáže se Zedníčkem coby lupičem-smolařem, které byly paradoxně jako jediné beze slov, nebo i kapsáře, který stařenku okrade ve stanici na trase A, ale vystoupí na Hlavním nádraží na Céčku, aniž by se metrem svezl. Škoda, že epizodky spolu nesouvisí jako např. ve filmu Brouk, každá je v podstatě oddělena a jediné co je pojí je chaotický pátek v přeplněné Praze. 60% (04.11.2012)

Zelená vlna pravděpodobně zalila režiséra, v důsledku čehož s nepozemským řevem vyvrhl na diváka napůl vytrávené cáry čehosi. Co tím chtěl básník říct? To je samozřejmě řečnická otázka, je mi to jasný - je to koláž nebo koláč. A tvůrce neumí vystřihovat nebo péct. Já se jen tak lehce pozastavuji nad tou formou průstřihů několika nezáživných či fantaskních příběhů nějakých pražáků s nevtipnými ?pointami (které ovšem mají být oním nosníkem celé konstrukce chatrče). Příběhy filmu jsou dokonce ještě pitomější, než ty strašný rozprávky, který (navzdory slibům ČT) pořád dávají. Jednu hvězdičku za hezkou přehlídku ňader různých velikostí (ňam, mláďátka), ale i tak jsem rozmařile rozdávačnej, protože tahle patlanina je sprostá slátanina křížená se splácaninou. Navíc halabala bez ladu a skladu. Saprlot! (07.02.2015)

Toto je presne film, ktorý buď nenávidíte alebo si ho obľúbite, čomu odpovedá aj hodnotenie na csfd. Ja patrím do tej druhej skupiny. Vorlíčkova réžia je veľmi dobrá, aj keď u tohto režiséra sme zvyknutí na iné žánre, k tomu hudba Karla Svobodu, ktorá tu veľmi pasuje. Nakoniec zaujímavé krátke príbehy pražákov 80-tych rokov a je vymaľované. (30.03.2022)

Těžce nevyvážený film. Osobnost režiséra, nevšední povídkové pojetí i několik zajímavých střihů slibují docela slušný zážitek, ten se ovšem nekoná. Nakonec i statistiky jsou neúprosné a čtvrt mega diváků v kinech v té době byl v dobové (a docela slušné domácí) konkurenci propadák. Václav Vorlíček nám tu představuje Prahu počátku 80. let jako město plné zlodějíčků, podvodníků a kurev. A ti, co jsou řádnými občany, se chovají jako dementi (Karel Augusta, Laďka Kozderková). Ostatně i epizoda se sebevrahem, kdy psycholog z Linky důvěry pouští záznam rozhovoru z kazeťáku spolucestujícím v autobusu hromadné dopravy, působí kontraproduktivně. Nemluvě o tom, že celá tahle epizoda s Radovanem Lukavským celkově žánrově nezapadá a klidně by to stačilo na samostatnou psycho krimi. Některé další epizody jsou směšně nudné, jiné slušně rozběhnuté končí v polovině (třeba ta s Lukášem Vaculíkem v blond nakadeřené paruce). A jestliže se celý film snaží ukázat, že v pátek odpo všichni ujíždějí z Prahy pryč, pak působí nevěrohodně i úsměvně dojemná dvojka Hlavatý-Rosůlková, jíž se podaří obzvonit celej panelák, aby přilákali zpět domů papoucha. Přiznávám, v epizodě s Pavlem Zedníčkem jsem se trochu ztratil. Přesto, bůhvíproč, dávám 3*. (28.10.2012)

(2x) ,,Na dobré věci v životě nikdy není pozdě." Přemýšlím, jakým žánrovým pojmenováním bych tenhle film označil: povídkový by nebylo úplně přesné, experimentální je vzhledem k obyčejným tématům i obsahu asi příliš silný výraz... Vorlíček vlastně natočil reprezentativní snímek neexistujícího žánru epizodický. Takový socialistický filmový (neo)realizmus v podobě mozaiky smutných i veselých příhod všedního dne. V tomhle směru funguje velice dobře i přes drobné nedostatky a výhrady. Osobně mě občas rušili ty násilně stylizované přechody zdůrazněny hudbou i vizuálními efekty a pár příběhů či spíše epizodek občas postrádá nějakou tu záživnější pointu či význam. Jinak to má v sobě snad všechno dobrého, co divák od zapomenutého a průměrně hodnoceného čs. filmu může očekávat - výraznou dokumentární hodnotu (tu už silně podtrhuje prolog laděný jako TV reportáž s pilotem vrtulníku VB), alespoň zčásti poutavý příběh (zde jednoznačně ten s doktorem z Linky důvěry), humorné momenty (některé dokonce s velkým potenciálem kultovních scén, kdyby si je Vorlíček nechal na film jiného typu, např. dvě holky na silnici stopující auta nahoře bez!! :o)) a pak nějaký ten tah v hereckém obsazení. Charismatický Radovan Lukavský si v roli doktora Pelca důvěry opět získal moje sympatie. Příběh o člověku věnujícího celý svůj volný den pátráním po neznámém člověku, který telefonem oznámil předem svou sebevraždu, mě z celého filmu zaujal a zasáhl nejvíc. I když na druhé straně mě současně zamrzelo, že tak silnému námětu (navíc kromě onoho pátraní a pokusu o záchranu se zajímavou vedlejší pointou o postupném vytváření přátelského vztahu mezi doktorem a taxikářem-pomocníkem) nebyl věnován samostatný film. (75%) (13.05.2018)