Okouzlená

Láska je závrať, pane můj! Průzračná závrať nad řekou. Láska je měkký dotek pěn, jež mezi prsty protekou. Láska je píseň zpívaná ústy, jež potom oněmí. Láska je hvězdou v oblacích a růží na zemi. Láska je víc než polibek, do hlubin je to sladký pád. Láska, můj pane, všechno je, co nemohu ti dát! František Götz, významný literární kritik a dlouholetý dramaturg naší první scény, byl jedním z těch, kteří se rozhodli stůj co stůj uchránit zkonfiskované barrandovské ateliéry před definitivním německým vlivem a proto oslovil Miloše Havla a posléze také režiséra Otakara Vávru, maje v rukou scénář svého vlastního románu Paní našich snů. Bylo to vstřícné gesto, vítané v nejtěžším období druhého stanného práva s neskrývanou radostí a zadostiučiněním. Nelze nepřiznat, že Vávrovi se celý ten romantizující příběh velké lásky podařilo vybavit ještě něčím jiným, jakousi vzrušivou atmosférou plnou milostných vášní a osudových zklamání. V tónech melodramatického propletence se ozývá výrazný akord hrdého ženství, vzdor tradičním hodnotám společnosti, vzpoura proti lidské přetvářce a slabosti vyslovená v okamžiku přijetí údělu svobodného mateřství a absolutní nezávislosti. Volba Nataši Gollové do hlavní role nebyla vůbec náhodná a do hereckého rejstříku oblíbené komediální představitelky vnáší cosi nového, citlivého a živoucího. K mimořádným hereckým kreacím náleží také spalující trýznitelka lidských srdcí Marie Glázrové, osudová femme fatale, ztvárněná v nejjemnějších odstínech rafinované ženskosti, využívajíc všech dostupných prostředků k pohodlí svého života. Čím zklamat nemají v zásadě ani Höger s Pivcem: zejména Högerův slaboch je fascinujícím obrazem odporného alibismu, hloupé poddajnosti, s níž je jeho Chvojka schopen obětovat svou lásku k Lence, tedy podle svých slov to nejkrásnější, co kdy mohl prožít. Okouzlená, film, v němž naplno vyvěrá rozmanitost lidských charakterů, stále okouzluje. Možná proto, že byl při svém vzniku obklopen skupinou umělců, kteří do scénáře vkomponovali skromný hold svobodným múzám a vůni divadelního jeviště. Nataša Gollová, pevně vtisknutá do průsvitných celuloidových okének, ale přežila do dnešních dnů, aniž by se jako herecká osobnost stereotypně opakovala. K našemu štěstí ji můžeme stále vidět nešťastně šťastnou i odvážnou s touhou žít a podstupovat nová okouzlení a zklamání. Bolest a utrpení války jsou dávno zapomenuty, ale diváci bez rozdílů sledují s obdivem zářící oči a nezaměnitelný hlas Nataši Gollové, okouzlené hvězdy, která se díky filmu stala nesmrtelnou. (17.03.2009)

Nataša Gollová je okouzlená, nikoliv však okouzlující. Zahrála vílovitou bytost s čistým srdcem a naivní myslí opravdu procítěně, pro mě však nepříliš věrohodně. Taky Marie Glázrová byla mrchou z divadelních prken, nikoliv ze života. Realisticky mi z této sladkobolné historky vyšli především Höger a Pivec, Mandlová se na své poměry snažila, přesto byla spíš přehrávající než upřímná. I tak se ale film dá bez obtíží zhlédnout a divák musí aspoň ocenit snahu o poctivou práci a o scénář vymykající se jednoznačné červené knihovně. (19.02.2022)

Nataša Gollová v tomto filmu skutečně neobvykle přehrává. Ona však má hrát dívku, která přehrává! Takže je to vlastně výborné postižení role. Okouzletá, to je příběh dívky, co se touží stát herečkou. Se svým pateticko-romantickým pojetím herectví může možná obstát ve hře typu Pohádka máje a slavit svým způsobem i úspěch, ale skutečnému herectví se teprve musí naučit. A to si myslím postihla Nataša Gollová velmi případně. (15.10.2004)

Musím před Vávrou smeknout jak dokázal nekompromisně rozbíjet zaběhnutá schémata dějových zápletek tehdejší filmové tvorby. Žádné happy endy, ale úplně v pohodě svobodná matka a v podstatě legální "výměna partnerů". Nemohu prozrazovat děj, ale překvapení to pro mne přece jen bylo. Nataša a Adina coby kamarádky fugují dobře a vůbec ty vztahy postav jsou velmi životné a přirozené. Glázrová je vynikající "hysterka". Gollová odvádí přesně ten výkon, za který ji davy mužů zbožňovaly. Je krásná, má šmrnc a zasněný pohled upírající se do nikam. Ti, kdo jí to nežerou, nemůžou ocenit ani tenhle film, jelikož je především o ní. Navíc ty další paralelní linie děje činí z filmu něco víc. Za tím vším se pořád najde něco, o čem se dá přemýšlet. Je to zkrátka Vávra...90% (23.07.2012)

Pamětnická sedmdesát let stará romance s výborným hereckým obsazením působí i dneska docela zajímavě. Zvláště Adina Mandlová ve své vedlejší roli podává na svou dobu excelentní a moderní herecký výkon. Docela zastínila Natašu Gollovou, která si se svou hlavní rolí sentimentální naivky, žijící ve snech, nedokázala dost dobře poradit. Příběh je, co se námětu týče, ve své době neobvyklý a jeho konec je překvapivě realistický. Tento film mě po letech znovu potěšil a zpříjemnil mi jeden deštivý podvečer. (13.06.2012)