Proti všem

První díl byl emotivní, druhý ideologický a třetí idealistický. Trilogie si prošla vývojem, ne nepodobným tomu historickému. Od počátečních nadějí zoufalých poddaných, přes boj za lepší svět, až po budování odkazu. To poslední symbolizuje postava Jana Žižky, který se snaží najít v lidech to lepší a ostře se vymezuje proti adamitům a jiným radikálním proudům. Otakar Vávra si uvědomoval, že jen s tímhle by film nenatočil a proto se znovu spolehl na bitvy. Je jich několik, a zvlášť ta na Vítkově je opravdu povedená. (15.05.2020)

Po předchozích dvou dílech by toto završení husitské trilogie, české historie, možná nemělo takovou sílu, nicméně o to možná jde (zvlášť moje oblíbená Vlastička Matulová)...my, potomci Husa a Žižky, můžeme jen s úctou hledět (čumět)...nenapodobitelně sehráno a přesto, že válečné scény nedosahují velkých kvalit, pochybuji, že by dnešní filmaři (se svými technickými možnostmi) natočili něco filmově silnějšího... (21.07.2022)

Díky absenci ideologického tahouna z prvních dvou dílů dopadl ten závěrečný jednoznačně nejlépe. Je sice poněkud rozvleklejší, ale světe div se, živé obrazy se rozpohybovaly, stejně tak kamera a dojde dokonce na jakýsi vztah a emoce. Bitvy tentokrát opravdu stojí za to a režisérských nápadů je tu zdaleka nejvíc. Historie dostává sice opět na frak, ale prostor pro její ideologické prznění je tu zmenšen a rozmělněn. Jednoznačně největším přínosem tohohle gigantického projektu však zůstává podle mě to, že na určitou dobu odsál obrovské množství filmových zdrojů a prostředků (celkem 25mil. Kčs.-dnešních ca 500mil.) a znemožnil tak vznik daleko horších ideologických paskvilů a zbytečností. (02.01.2006)

A do třetice velkofilm, kde je krásně zdůrazňována nutnost kolektivismu a to vše s národním vlastenectvím, kdy se země musí bránit útokům celé katolické Evropy. Zajímavé je pro mě třenice mezi husitskými, kdy kněží Jan Bydlinský (Miroslav Doležal) a Petr Kániš (Václav Voska) volají po sexuální revoluci, protože trpí neustálým chtíčem a zlobou, že nemohou volně souložit a vládnout ostatním. Tábor je sice ukazován jako město, kde je rovnoprávnost, ale je to jen iluze, neboť stále vládnou ti, co vládli i předtím a pracují ti, co vždy pracovali. Ale je jiná možnost? Neboť pokud stále bude hnacím motorem moc a bohatství (a může se říkat, že kolektivní), tak to vždy tak bude. A kdo je lepší a kdo horší? Cizáčtí katolíci, kteří jsou zde ukazováni, jako vrazi žen a dětí, nebo husité, kteří z pomsty zaživa upalují katolické kněze, tak i souvěrce z bludného poblouznění? A krvavá cesta? I když snad nejdříve vznikla z nutnosti obrany, se nakonec mění v silu útočnou, která chce ostatní spasit a tím hubí sama sebe. Jedinou cestou by snad byla cesta vzděláním, ale je toho nějaký národ schopen? Aby mu pojmy jako moc a hamižnost a závist byli cizí? Jan Žiška (Zdeněk Štěpánek) už mě moc nepotěšil po herecké stránce, spíše zde vystupuje jako rázný, ale velmi moudrý předseda osvíceného kolektivu. Zajímavé postavy: Ctibor z Hvozdna (Gustav Hilmar), který neváhá zmlátit svou dceru hlásající pomatené bludy, probošt (Bedřich Karen), bojácný, ale stále přesvědčený o vítězství křižáků, samozřejmě Zikmund (skvělý Jan Pivec), svérázní kněží Bydlinský a Kániš, pyroman Šimon (Jaroslav Vojta), který se po příchodu do Tábora nestačil divit, že musí stále na někoho dřít a manekýn Oldřich z Rožmberka (Václav Špidla). Film je ukončen úchvatným vítězství husitů v bitvě na Vítkově. Z pochopitelných důvodů, ani Jirásek, ani Vávra nepokračovali v dalších osudech husitů. Oba z vlasteneckých důvodů, Vávra navíc také z ideologických. Nemohlo být zobrazen postupný rozkol, úpadek a nevraživost prvních komunistů na světě (i když prvním komunistou byl Ježíš, jehož pokračovateli byli husité). Stejně je zajímavá netolerance jedněch k druhým a ospravedlňování, že ti druzí jsou kacíři, protože si myslí něco jiného. Skutečnost je zkrátka frustrující. (13.03.2010)

Po letech jsem přidal jednu hvězdu za řemeslo a herecké výkony našich nejlepších herců, byť někteří poněkud přehrávali, ale jejich role si to nejspíše žádaly (např. fanatičtí kněží nebo J. Vojta). Bitvy jsou solidní na svoji dobu, o tom žádná. Jako v předchozích filmech i zde jsou typově vybráni herci tak, aby buď u diváka vzbuzovali sympatie, nebo mu vadili už od momentu, kdy se objevili. A tak tu máme přehlídku držek pomatených pánbíčkářů (dnes by se nejspíš při výkřicích jako Adam a Eva svlékli úplně), zarputilé výrazy šlechty a nehezké tváře kléru.... zato Jana Rybářová a Vlasta Matulová jsou skutečnou ozdobou filmu. Historickou věrohodnost příliš hodnotit nelze, anžto je soudružsky pokřivená, a o tom, že jde o nejedlovskou propagandu (Rudý dědek měl v tomhle dozajista své prsty), nelze pochybovat. (21.07.2022)