Putování Jana Amose

Víte, soudruzi, my když natáčíme historickou fresku, musíme si předem uvědomit, že nestačí jenom opakovat známé pravdy a staré fráze... my totiž musíme k tomu našemu Janu Amosovi přistopit tak nějak nově, pokrokově, a revolučně. Soudruzi, my přece musíme našim pracujícím soudruhům, soudružkám i soudruhům žákům základních, ba i středních škol, vysvětlit, že soudruh Komenský ve své pravdě a lásce k lidu, ba i svým novým myšlením směřujícím k pokroku a nikdy zpět, přichystal příchod velké říjnové socialistické revoluce. Ano, soudruzi, přesně podle ideálů souhruha Vé Í Lenina, soudruzi. Že soudruh Komenský tak nějak zapaloval oheň v srdcích soudruhů z české jednoty bratrské, aby si uvědomili, že "niet treba fafárov ni králov"... A že celý svět se může učit od našeho lidově demokratického zřízení, ba dokonce budou škemrat, soudruzi, ti imperalisté, abychom se s nimi podělili o kus té naší moudrosti. A až nastane ta doba, soudruzi, kdy rudá záře zaplane nad Zeměgulí, vedle portrétů našeho milovaného Vladimíra Ilijiče a Josefa Vyseryonoviče, budou viset i portréty našich největších revolucionářů: súdruha Jan Ámose a súdruha Jana Žižky z Trocnova. (29.12.2013)

Neznám dopodrobna ani dílo, ani život Jana Amose. Myslím ale, že tu ani tak o to nejde. Je to film o člověku posedlém věděním, chrlícím spisy na pozadí jednoho z nejkrvavějších válečných konfliktů historie. Třicetiletá válka znamenala pro Čechy nedozírnou změnu demografickou i politickou. Tisíce čských rodin emigrovalo do ciziny a ztráty na civilním obyvatelstvu se odhadují až na 30%. Obrovské přesuny konfiskovaného šlechtického majetku do rukou cizinců v císařských službách. Rekatolizace. A v této době žil Komenský, který chtěl změnit svět. Jeho putování nám přiblíží nejen atmosféru doby, ale naznačí i jak významnou osobou byl, když se mohl stýkat s Oxenstjernou, královnou Kristýnou a dalšími politickými špičkami Evropy. Jen domů, tam se vrátit nemohl. Otakar Vávra podle mého názoru dokázal na plátno přinést silný příběh zaníceného člověka, hrnoucího se proti proudu tehdejší doby. A povedlo se mu to znamenitě. Ano, film má pomalé tempo, ale není to akčňák, jde přece o duchovní záležitosti, hledání odpovědí. Ladislav Chudík svou roli zvládl a nebyla to role rozhodně snadná. Pro mne rozhodně velké překvapení, 90% (16.08.2012)

Bez debaty si Jan Amos Komenský zasloužil svůj film, protože je to jeden z největších českých velikánů, který překročil hranice své vlasti. Ovšem toto zfilmování je poněkud nešťastné. Velkolepost kostýmů a výpravy je sice ohromující, ale Vávrova režie udělala z Komenského mrtvou legendu, na kterou se nesmí sáhnout nikterak jinak, než jen v souvislosti s jeho životním dílem. Nejvíce nešťastné na celém filmu je to, že zde byla téměř vynechána křesťanská atmosféra kolem Komenského, což je do očí bijící, protože přes všechny pedagogické a filozofické zásluhy byl J.A.K. především teolog a křesťan. A nikoliv předchůdce proletářů a mírotvůrce, jak se nám ho Vávra snažil představit. Chlad a patos, který z filmu čišel, filmu nikterak nepomohl, ba právě naopak z něj udělal ještě více čítankové dílo, které je pro běžného diváka prakticky nestravitelné. Ale přesto bych film nezavrhoval, určité scény mě nadchly (rozmluva Komenského se samým sebou nad smyslem života, setkání se švédskou královnou Kristinou I., vsuvka v podobě Labyrinut novověkého světa). Možná trochu nešťastně byl do hlavní role zvolen pan Chudík (přestože si ho více než vážím), ovšem v jeho podání Komenskému chyběla energie a šmrnc. Mnohem lépe bych si v této roli vychutnal třeba pana Lukavského, nebo pana Cupáka, který zde fungoval jako mistrný vypravěč. Otázkou na závěr pak zůstává, zda bylo vhodné do režisérského křesla dát O. Vávru. Kdyby to režíroval někdo jiný, dostalo by to spád a potřebnou jiskru, ale na druhou stranu by se na to nikdy nesehnaly tolik potřebné finance, aby se zaplatily kostýmy a celá výprava. Buď jak buď, 53% je málo, ale nad 60% bych taky nikdy nešel. Průměr. (20.01.2014)

Nesporná popisnost díla je dána skutečností, že se o ně Vávra musel s komunistickou cenzurou doslova rvát celé desetiletí. Myšlenka, že by kněz, hluboce věřící křesťan, mohl být nositelem pokroku, byla nevídaná. Kompromisy, ke kterým musel sáhnout režisér, také válcovaný normalizací, a cenzurní škrty, které byl nucen podstoupit (chybí odkaz na Clamores Eliae - Výkřiky Eliášovy, ze kterých zbyl ve filmu jen opakovaný symbol hořícího keře či vypuštění vloženého přístavku "hříchy našimi naše hlavy uvaleného" v Kšaftu umírající Jednoty bratrské, uvedení Komenského do biskupského křesla Jednoty ad.) v podstatě znemožnily v daném rozsahu Vávrovi vytvořit a dotvořit dynamizující a dokreslující scény, ze kterých zbylo jen teatrum mundi ilustrující zrod slavného LABYRINTU SVĚTA. Zejména druhý díl je témto vynuceným krácením podstatně poznamenán. Život osobností tak košaté a přiblížení doby, která je nám svými kulturními souřadnicemi až neskutečně vzdálena, si délku, srovnatelnou s F. L. VĚKEM, nesporně zasloužil. Okamžiky Komeniových pochyb, vložené do filmu a opět "přikrášlené" normalizační cenzurou, jsou nesporné, nedělají však z tohoto evangelického křesťana ateistu, jak naznačuje Komenského setkání s Descartesem. K velkým kladům tohoto pozoruhodného filmu patří důkladné využití a funkční přetlumočení základních myšlenek ROZPRAVY O NÁPRAVĚ, posledního velkého díla velkého Moravana, jejichž citace, vložená do úst umírajícímu optimistovi, muži touhy, je naprosto funkční (rukopis díla, o němž se přes 200 let mělo zato, že se ztratilo, se objevil naprosto nečekaně r. 1931 a do češtiny byl v úplnosti přeložen až r. 1992). Jsou totiž převratné svým ekumenismem, důrazem na altruismus, tvorbou východisek, na která o 200 let později v našem prostředí naváží Palacký, Masaryk, Havlíček a mnozí další, mj. i současná teorie lidských práv. Je velkou škodou, že se natočení díla nedožil Karel Höger, pro kterého to mohla být v jeho původním předpokládaném rozsahu životní úloha. O tom, že toto poslední velké Vávrovo dílo leželo normalizátorům v žaludku, svědčí i recenze v dobovém tisku osmdesátých let. Komenský, převedený do filmové řeči, mimoto vyžaduje a předpokládá diváka poučeného a navíc vzdělaného o základních souvislostech a faktech života tohoto českého velikána, Husova dědice a pokračovatele. Jen pak se duchovní démanty, které nám tento velký muž odkázal, rozzáří ve svém skutečném, opravdu třpytném nadčasovém lesku. (23.07.2012)

Podobné téma by jistě šlo natočit lépe, kdy by mohlo býti více zábavnějším pro širší publikum. Historických filmů, či životopisných filmů opírajících se o dobové reálie není nikdy dost. Film Putování Jana Ámose nevypráví jen o osudu jednoho z největších Čechů, ale i mapuje události, které výrazně zasáhly do historie našich zemí. (06.03.2008)