Turbina

Jen s lehkým studem doznávám, že jsem byl napsané Turbiny dosud ušetřen, a to i vzdor tomu, s jakou razancí ji (nejen, ale zvláště) Aventinum šířilo do světa. Její filmová adaptace ve mně zpočátku vyvolala dojem, že jde o reflexi všeobecného šílení. Po přirozenosti ani památky. Maloměstský svět se mění v děsivé delirium: posedlí stíhají posedlé a život je míjí a mele je v žírnou moučku, jíž hnojí lány svých budoucích snů. Čapkův-Chodův, resp. Vávrův blázinec je dokonalým obrazem ohavného rakouskouherského divadla, po němž se dnes jistě stále slzí, ale jen slzami slepých očí. Cesty z těchto usedlých osidel se ovšem jevily kdysi stejně šílenými, ale bláznovství těch kroků bylo svaté. Zničující hra bezživotí pověstné caput regni staví smutné zrcadlo dnešku, ba nutí k zvracení. I v čase, kdy z tyátru zbývají jen neumyté podlahy, se zdá, že se pořád lze spolehnout na osvojené konvence, ty směšné ne-mravy…, ale opak je pravdou. A nakonec se skutečně ozřejmí, že jde jen o… šílení. (22.07.2017)

Pozerateľná dráma vzťahov a konfliktov na počiatku 40tych rokov. Český film to nie sú len komédie, ale i vážnejšie diela, hoc nemusia mať vždy majstrovský charakter. Táto dráma vo vnútri pojednáva o nedosiahnuteľnosti lásky, ktorú brzdia materiálne korene dostatkov a moci ako i problém neprajnosti rodičov v tomto smere. Veľa sa vyká, veľa sa potrpí na taký ten odstup panujúci práve v časoch minulých a o to ťažšie to majú kladnejšie (myslené obyčajnejšie) postavy. No a potom tu máme turbíny - samostatná kategória. Ďalší olej do ohňa. (08.12.2014)

Jak uz je zde zmineno, taky ocenuji to, jak Vavra ve svem mladem veku dokazal podat v rezijnim kresle tak vyzraly vykon. Coz ovsem neni pripad jen tohoto filmu. Strasne mam rad jeho filmy, kde postupne buduje hutnou atmosferu. Celkem zajimavy scenar o jedne rodine Ullikovych, kde jsou dobre vykresleny jednotlive postavy, ktere jsou velmi dobre zahrane. Herecke obsazeni jest ozdobou celeho filmu. (31.01.2014)

Předloha je námět spíš pro televizní seriál, takže celkem poklona Otakaru Vávrovi, že příběh dokázal osekat na necelých sto minut. František Smolík je v hlavní roli perfektní, Eduard Kohout mi zpočátku přišel poněkud teatrální, ale u jeho excentrické figury to mohl být záměr. Lída Baarová tu byla jen na okrasu více než obvykle. V kontextu okupační produkce určitě jeden z těch lepších kousků. (28.04.2015)

Skvělý film s množstvím postav, z nichž nakonec žádná není navíc, a se senzačními herci v čele s Františkem Smolíkem, Eduardem Kohoutem, Lídou Baarovou a Vlastou Matulovou. Obzvlášť obě dámy mě potěšily - Lída Baarová tím, jak s přehledem zvládá dramatickou polohu a jako chameleon se mění ze ctižádostivé dívky v bezhlavě zamilovanou a naopak, Vlasta Matulová velmi přirozeným projevem v roli roztomile zamilované vědkyně. A stejně tak Otakar Vávra dokázal zrežírovat vše a všechny dějové linky plynule propojovat. Jeho katastrofický závěr plný napětí pak přímo bere dech. (05.02.2016)