Uloupená hranice

Nadčasový snímek nezatížený ještě ideologickými klišé o temném podzimu roku 1938. Počáteční neklid v pohraničí přerůstá v tísnivé napětí vrcholící ozbrojeným střetem. Weiss natočil uhrančivou baladu, kde lyrickou složku představují šerosvitné záběry krajiny. Slunce nořící se do černých mračen, hustá mlha prostupující stromy, tiché lesy v očekávání krveprolití, koruny borovic zmítané větrem na pozadí blížícího se večera. Nejhorší postavení měly smíšené rodiny, protože znamenaly nebezpečí pro obě strany. Fanatismus se nezastavil ani před obětováním vlastní krve. Temné a bezvýchodné. (21.06.2018)

Uloupená hranice je film poplatný době vzniku a stavu tehdejší společnosti. Vychází vstříc frustraci z mnichovského zmrzačení republiky a následné okupace a reflektuje dobu, kdy liberální svobody musely ustoupit pod tlakem národoveckých vášní a autoritativních levičáckých požadavků. Jinými slovy, není to ani tak vlastenecký snímek, jako spíš otevřeně nacionalistický. Ne náhodou jen pár měsíců před natáčením odjížděl poslední vlak s odsunutými Němci za hranice a atmosféra, která formovala poválečnou politickou kulturu, z dramatu jen sálá. Typická poznámka o "pánech tam nahoře, co hrají své hry" dává pocítit ducha doby. Už je tam cítit, že "Vítězný únor" je na dohled. Takže - Němci jsou krásně zákeřně nenávistní, Češi stateční a obětaví, hudba dramatická, ale co naplat, takové zásadní historické téma by si zasloužilo moderní zpracování. Poláci by podobný dluh měli už dávno splacený. Nejvíc mi asi vadilo stálé přeskakování z němčiny do češtiny v situacích, kdy se sudeťáci bavili mezi sebou. S ohledem na letopočet a dobový kontext tři hvězdičky nechám, ale velkou radost jsem z filmu navzdory slušnému hereckému obsazení neměl. Celkový dojem: 55 %. (14.11.2018)

Jeden z nejvlastenečtějších filmů, nejen v čs kinematografii, bez nutnosti jakékoli agitace, která se později v ČSSR a nebo i dříve na západě stala nedílnou součástí scénářů. Film, natočený dva roky po nejbrutálnějším celosvětovém válečném konfliktu. Film, ve kterém se vzpomíná...rekapituluje, jak pár naprosto neznámých lidiček, kdesi na hranicích Československa a Německa, přátelé i rodiny, mezi sebou bojují za svou vlast. Ať slepě zfanatizovaní zvráceným nacistickým režimem, který podvedl skoro sta miliónový, kulturně velmi bohatý národ a zavedl ho do hluboké propasti krize lidských hodnot, aby ho následně zbaběle ponechal jako válečnou kořist či jen bránící svou píď, navzdory skryté mezinárodní zradě zleva i zprava. Nadčasová režie jednoho z nejutlačovanějších a přesto nejkvalitnějších režisérů čs. kinematografie, vlastenecké tóny hned v úvodních titulcích a vynikající herectví hlavních postav, které dostatečně přebíjí občasné herecké výkyvy komparzu. Na svou dobu absolutní unikát, ve kterém lze slyšet hrdinské vyprávění vojáka, jenž bojoval v prvním fašistickém konfliktu ve Španělsku, ze kterého poté bolševici udělali svou modlu a na straně druhé např. vynikající detail podobizny T.G. Masaryka. Film, který degraduje vše neonacistické či neofašistické, co se v české společnosti objevuje, na směšnou zaslepenou absurdnost. České vlastenectví má kořeny a veškeré základy v antifašismu!. Táhni si hajlovat do Německa kriple! (15.09.2011)

Nastal rok 1938 a tím začala potupa ČESKÉHO národa v přímém přenosu.Film ukazuje dramatický osud osamocených Čechů kteří zůstali mezi bandou zfanatizovaných poločechů.Skupina Henleinovců táhne vesnicí a kosí každého kdo nemá zrádcovské myšlení připojit se k nové německé říši.Poločech Honza,který radši slyší na německé jméno Hans je schopen svým jednáním klidně obětovat matku,otce i sestru jen aby ukázal že jako loajální Sudeťák je hoden stát se právoplatným Němcem i když má české kořeny.Odvolání českých vojáků z vesnice na konci filmu je politováníhodné,protože bojovali a chtěli bojovat dál za svou vlast.Když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace mohli jsme se bránit a bojovat,protože naše armáda svým vojskem,vybavením,opevněním i odhodláním převyšovala bojeschopnost německé armády,ale mobilizace byla následně potupně zrušena a vše vydáno Němcům.Nikdy jsme jako národ nebyli slaboši,ale vždycky stačí pár jedinců kteří působí jako mentos vhozený do Coca Coly a když zradí i západní spojenci kteří to vždy měli v popisu práce tak je národní katastrofa na světě.Po válce musela samozřejmě přijít vůči sudetským Němcům odplata a Benešovy dekrety na odsun měly smysl,protože pomstychtivost byla hnacím motorem všech těch kteří ve válce přišli rukou Němců o někoho blízkého.Ano občas byli z příhraničí odsunuti i ti kteří se cítili být víc Češi než Němci,ale takový je úděl NEspravedlnosti,nerozlišovalo se,ale konalo,vždyť ty hrůzy války byly stále v myslích přeživších.Film ULOUPENÁ HRANICE ukazuje jak tenký je led mezi vlastenectvím a zradou. (01.05.2019)

Hodně dobrý válečný film. Asi jsem v rámci tohoto žánru z čs. kinematografie už "přemslán" filmy z 60. let, takže pětihvězdičkové nadšení se nekonalo ani zde, ani u Mužů bez křídel. Přesto v tomto snímku hodně vyzní filmová kvalita prvních poválečních let, nezatížená ještě ideologií po únoru '48. Jiří Weiss nabídl po zkušenostech z Anglie ve svém hraném českém debutu nejen na svou dobu dost akční podívanou, ale i dobře vystavěný příběh s vykreslením postav a jejich vzájemných vztahů na výrazné stopáži ještě před vypuknutím války. Obraz "dnů zrady" je zde podáván přes obyčejné lidi z česko-německého pohraničí a ve vhodných chvílích i příjemně odlehčen humorem (neustálé zmínky o knižní detektivce Vražda v muzeu, trampoty s kočkou uprostřed války). Potěšilo si po delší době opět připomenout ve filmu Eduarda Linkerse, Roberta Vrchotu a další polozapomenuté herce té doby. (75%) (Filmová výzva 2018 - Karlas)                                                        * (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948) (30.08.2018)