Šógun

Jako důstojná a slavné románové předloze celkem věrná adaptace o střetu dvou odlišných kultur to funguje výborně, i přes některé menší odchylky v ději. Ambice tvůrců byly ale zjevně mnohem vyšší. Snaží se totiž udělat ze seriálu výstavní skříň japonských dějin a tradiční kultury, a k tomu (asi) i uspokojit chutě mainstreamového publika, rozmazleného Hrou o trůny a podobnými krvavě intrikánskými opusy. A i když se jim většinu času daří tyto dva přístupy dobře vybalancovat, v samém závěru se tak trochu střetnou - a pochopitelně to není historická přesnost a logické jednání postav, kdo vyhraje. Což je velká škoda, protože jinak se jedná skoro ve všech ohledech o vysoce nadstandardní počin. (25.04.2024)

Skoro po všech stránkách vynikající dramatizace obrovsky rozsáhlé (a dle mého laického názoru vlastně nezfilmovatelné) literární předlohy. Musí se toho stihnout odvyprávět hodně, takže se logicky ztratilo především podrobné psychologické prokreslení některých postav a jejich motivací. Z čehož nejhůř bohužel vychází právě sám Andžin, jehož obsazení necharismatickým a výrazově plochým Cosmo Jarvisem zatím vypadá jako těžký miscast. (02.03.2024)

Baví mě, jak byla uhlazena většina kontroverzních témat z předlohy tak, aby všechny japonské postavy působily lépe, sympatičtěji nebo alespoň pochopitelněji, než tomu bylo v románu. O to víc pak bohužel vyniká to Jarvisovo buranství bílého barbara, který občas působí až nechutně, bez ohledu na jeho výjimečné schopnosti. Ale všechno ostatní lze jen chválit. Je to skutečně krásný kus historické filmařiny, vysoko nad obvyklými standardy. (16.03.2024)

Intriky, intriky, intriky! Od milostných až po mocenské a válečné, přičemž je občas nejisté, kde končí jedny a začínají druhé. Začalo to trochu připomínat kompilát z Shakespearových dramat přesazený do Japonska. (27.03.2024)

Tak jsme se zase dočkali několika hezkých tradičních japonských zvyků jako je recitování haiku, čajový obřad a seppuku. A k tomu jednoho zvyku evropského (dávání si po tlamě). Ale to pomalé tempo vyprávění už začíná být vražedné. (12.04.2024)

Jelikož znám román, tak jsem celou dobu čekala, až přijde právě tento dramatický zvrat. Ale stejně mě to naprosto dostalo. Mariko je Toranagův nejsilnější pěšák na složité šachovnici intrik a teprve až příště uvidíme důsledky jejího rozhodnutí, tak její nezlomné odhodlání patřičně doceníme. (16.04.2024)

Co to proboha bylo? Potom, co se dařilo celých devět epizod držet scénaristickou laťku tak vysoko, že o ní letadla drhla spodkem trupu, se nám teď najednou válí někde trávě. Celá (v románu naprosto klíčová!) pointa s rukojmími je vyřešena jednou větou, některé zvraty v jednání postav si tvůrci tahají ze zadele a velké finále se odbyde formou trapné vysvětlovačky. Ano chápu, že na pořádnou bitvu nebyly prachy, ale tohle je prostě jen takové hodně smutné vyšumění do ztracena. (24.04.2024)