Šógun

Nová verze pro mě již kultovního seroše Šogun z roku 1980. Je to modernější ovšem mému srdci bližší je ten původní s působivější japonskou výslovností a mimikou, která je v tutok nové verzi dost upozaděná a přizpůsobená zápaďáckému světu. A Richard Chamberlain v hlavní roli se mi tedy líbil podstatně více než Cosmo Jarvis, nemůžu si prostě pomoct. Pro nové a neznalé diváky to, ale určitě bude úchvatná záležitost. Za mě nově  objevených 85% (04.05.2024)

Japonskou kulturu jsem měl vždy rád a tak jsem se samozřejmě na Šóguna ihned vrhnul. Začátek byl velice slibný a vlastně nemůžu říct, že by kvalita nějak ani v průběhu klesla. Užíval jsem si sledovat intriky, dialogy a hlavně celkově nasávat prostředí, které bylo zpracováno fenomenálně. Stejně tak hlavní herecké trio předvedlo svou roli bezchybně. Ale stejně jako řada ostatních jsem čekal, že se i něco stane. Bylo pár náznaků, ale jinak zůstaly tužby nevyslyšené. Kdyby se jednalo o sérii první a ne jedinou, tak bych mohl dát plné hodnocení, ale tento závěr mi nestačil. 85% (24.04.2024)

"Together... forever." Jak je u Japonců zvykem, je to hodně kecání, hodně politiky, kdo koho za co urazil, kdo se snaží předstírat že je to či ono a hlavně "kdy a proč bude nejbližší příležitost k seppuku?" - vše samozřejmě s obřadní nenuceností a stoickým klidem. Nicméně, jak mi blízký přítel naznačil, máloco ho chytilo ke čtení tak, jako Clavellův 'Šógun' a jen z příběhu je člověk jasné proč. Do Japonska se doslova na poslední chvíli, na prahu smrti, dostává posádka a loď protestanta Johna Blackthornea (mimochodem geniální casting Cosma Jarvise, kterého jsem tak rok zpátky viděl v neméně úžasné roli v Calm with Horses) a ten se velmi brzy dostává do popředí zájmu lorda Jošiho Toranaga (Hirojuki Sanada, mainstreamově nezapomenutelný už od Posledního samuraje [2003] ale konečně v řádné větší roli, navíc sympatické, což je podle mě důležitým prvkem proto, aby tohle fungovalo, že Joši bude charismatický), proti kterému se snaží plotovat Rada regentů, po smrti posledního Šóguna, který nechal svého syna příliš mladého k vládě a jehož byl Joši jaksi oblíbencem "na pokec". Joši sice tvrdí, že chce hocha vidět vládnout, ale zbytek rady mu to moc nežere. Takže problém typické závisti vede zbytek lordů k tomu se k Jošimu stavět od začátku jako k někomu, koho je třeba odstranit (a v kontextu konce je zajímavé se na tuto otázku podívat znovu), takže vše se přetavuje v politický cíl, každý akt, dvojití agenti. A jestli si myslíte, že víte, co se děje, nevíte. Politika. Blackthorne se postupně sbližuje s kulturou a dokonce u Jošiho stoupá na ceně (Jošiho odůvodnění ve finále, proč ho nechal žít, lol), jak postupně představuje efektivnější užití děl, ale hlavně i fakt, že (jak je jeho primární cíl plavby a i Jošiho záměrem) je silně postaven proti jezuitům a portugalským obchodníkům, kteří znásilňují Japonsko skrze kontrolu některých lordů (skrze víru) a mezi ně chtějí použít tento náboženský rozkol, jako klín. Je nutno zmínit ještě jednu důležitou postavu a tou je Mariko (mimochodem, i přes rysy, neskutečná novozélandská kráska Anna Sawai), která drtivou většinu příběhu tráví jako překladatelka, prostředník a vlastně mučedník. Vše je ale samozřejmě trochu jinak a tentokrát tu opravdu nemám prostor na to, rozepisovat celý příběh, protože kniha má v originálním vydání nějakých 1100 stran a primárně je to vážně to typické japonské, zdlouhavé... no prostě ping pong a hutnej ping pong, adaptace má 10 hodin a vleče se to, speciálně, když to chcete sjet, vědět, jak se příběh dál vyvrbí. Za co určitě veliké plus taky je užití japonštiny, respektive všech možných jazyků, dodává to více elementů, než když vše zjednodušíme na jeden, jak se u filmů často děje. 'Šógun' nabízí určitě i mnoho zajímavých postav (např. Kashigi Yabushige) a definitivně konec, který vás nechá ve své otevřenosti v asi tak pravdivém rozpoložení, jak to jen jde. Člověk, co čeká po takovém času nějaké closure, je naivní, to není život, jak vím moc dobře. (25.04.2024)

Přečkali mor, spoustu bouří, obstáli v boji s hladem a léta páně 1600 připlouvají v zuboženém vraku k břehům Japonska. Vřelé uvítání je ale rozhodně nečeká, protože na pevnině se tahá za nitky a bojuje o moc. Navíc drzost anglického lodivoda Blackthornea ničemu napomáhá, nerozumí ani slovo, chrlí nadávky a věří v následující rána. Skvělá výprava, zvuk a kostýmy, charismatičtí herci a permanentní mlžný závoj japonských břehů. To si pamatuju z prvních dílů. Stejně jako obtížnější orientaci mezi postavami, rozjímající tempo a dialogy, které nestrhnou. Ústřední postavou zůstává nemastný Blackthorne, Japonci přezdívaný Andžin, protože jeho jméno neuměli vyslovit, mnohem zajímavější jsou ovšem tlumočnice Mariko (půvabná Anna Sawai) a mistr a mocný válečník Toranaga (ostřílený Hiroyuki Sanada). Andžin postupně opouští pošetilost západního „civilizovaného světa“, který si nárokuje daleká území a nutí jim křesťanskou víru, vlastní řád a kulturu, záhy ale zase upozorňuje na místní „podivnosti“. Ostatně co si budeme: opakovaně tu někdo prosí o vlastní smrt, klíčová je oddanost a čest, pak je zase třeba myslet na vlastní odkaz či být otrokem svých rituálů. Postupně přibydou i souboje a bitevní pasáže, které zvládnou ohromit. Přesto to není pro každého. Ať už loudavými scénami, množstvím postav či nijak zvlášť atraktivními mocenskými partiemi. Určitě respektuju, že knižní předloha má přes tisíc stran, ale tak nějak jsem si přál, abychom už nikam moc neutíkali a drželi se „ústředních“ linií. A rozhodně jsem tak nepatřil mezi ty, jenž nemohli dýchat a hltali každou druhou scénu. Celkově fajn atmosféra, emoce za mě dost průměrné. (07.05.2024)

Keď adaptujete knihu angloamerického autora, ktorý dokonale porozumel milovanému najďalekejšiemu východu a pritom nemáte jedinú zábranu a našťastie ani dôvod neprizvať si k tomu kolegov z onoho kultúrneho okruhu... potom, za výdatného prispenia ojedinelého dramatického talentu pred aj za kamerou, nevyhnutne stvoríte nárez, ktorý vyrazí dych aj tým najväčším skeptikom a mudrlantom. (S výnimkou tých, ktorí, hneď ako sa dozvedeli, že sa točí nový Šógun, vzali do rúk spomínanú predlohu Jamesa Clavella a vyťahujúc najčerstvejšie spomienky na dejové kľučky sa teraz predbiehajú v akože konštruktívnej kritike, pritom nepochopili ani hovno už pri samotnom rýchlo-čítaní objemovo najväčšej knihy, akú kedy držali v rukách). Šógun 2024 je obrovská udalosť, instantný popkultúrny fenomén, ktorý, ako je pri takých dobrým zvykom, rozpráva starý dobrý príbeh svojim vlastným jazykom a robí tak z neho (už len zopakujem) zase raz jedinečný zážitok! Od prvého do posledného ťahu štetcom. Ešte som nebol ani v polovici a už som sa tešil na opakovačku, ktorá príde najneskôr ešte túto jeseň. Úžasný výkon! (07.05.2024)