Zrůdy

Principál Browning po Draculovi, Alonzovi a dalších stvůrách přivádí do písku své manéže tentokrát celé panoptikum zrůd - s hodně ironickou tečkou, že největší zrůdou je tu zdravá kráska. Ačkoli nijak netrpím předsudky vůči komukoli (no, snad až na fanoušky Realu Madrid :-) ), nebylo mi z tohoto filmu dobře po těle, zvlášť z jeho druhé poloviny, kdy se bezrucí, beznozí a jinak zpotvoření pitoreskní trpaslíci a jiné hříčky přírody plíží tmou mezi maringotkami. Snad jen škoda, že finále, kdy se Cleopatra zoufale snaží před nimi uniknout, bylo málo vygradované, spíš jen tak lehce načrtnuté, dokážu si představit údernější scénu. Pointa je možná očekávaná, ale proměna ruské tygřice Baclanové v to, čím beztak byla, tedy "jednu z nich", na mě dopadlo jako rána Herkulovou pěstí. Není mnoho filmů černobílého období, které v člověku zachovají takovou nepříjemnou mrazivou stopu. A Freaks jsou na prvním místě. (20.07.2013)

Dracula mě nikdy moc nebral, ale Zrůdy mě velmi mile překvapily. V první půli mě docela mrazilo v zádech. Nejednalo se o husí kůži ze strachu, ale spíš ze soucitu. Freaks nejsou ani tak hororem, jako spíš hodně strašidelnou historkou o tom, že ty pravé zrůdy jsou především v nitrech navenek dobře vyhlížejících andělíčků. No uznejte, není to ideální morální "pohlazení" dítěte na dobrou noc? (29.10.2006)

Obsadit v době rodícího se star-systemu do hlavních rolí holywoodské produkce fyzicky znetvořené herce, to je opravdu velká odvaha. Stejně odvážné je narušení tradiční horrového modelu, ve které jsou reprezentatnti normálnosti napadeni (nenormálním) monstrem. Přitom sám Tod Browning natočil rok před Freaks klasického Draculu, který nejen, že výše zmíněný model důsledně dodržuje, ale vlastně jej pomáhal definovat. V cirkusovém prostředí Freaks je hranice mezi monstrem a normálním hrdinou naprosto převrácena. Fyzicky znetvořená lidská monstra jsou tak daleko lidštější než řada normálních hrdinů. Freaks tedy hned dvakrát podkopávají dobový kánon - výběrem hrdinů i celkovým vyzněním příběhu. Gooble gobble, gooble gobble, we accept you, one of us! (13.04.2006)

Dnes "Zrůdy" jako snímek nepůsobí nijak nechutně, ale svou atmosféru si zachovali stejně jako s velkou otázkou, kterou si divák pokládá od začátku, "Jak vypadá ta kráska tam dole v té ohradě...". Skutečné zrůdy dodávají filmu neopakovatelnou atmosféru, která je nesrovnatelná s triky nebo maskami. Postavy vám nenahánějí vysloveně hrůzu, ale je na nich něco jiného, jemně děsivého až mrazivého. Rovina s otázkou kdo je ve skutečnosti zrůda, zda ti co tak vypadají, nebo ti co takový jsou uvnitř, je pro každého velmi čitelná a snímek tak naplňuje jednoduchostí a přehledností až do posledního okamžiku, kdy divák pohlédne na největší zrůdu celého snímku...a bývala tak krásná. (17.04.2008)

No, musím konstatovat, že nic podobného jsem neviděl. Někteří by mohli namítat něco proti moralizování, ale v tomhle filmu je celkem na místě. Ano, nutí diváka uvědomit si, že "zrůdou" se člověk nestane tím jak vypadá, ale jak se chová (s touto myšlenkou se plně ztotožňuji). Co se týče toho zohizdění, ani bych to nenazýval nápravou, spíš jistým vyřízením účtů, aneb oko za oko. Právě kvůli tomu sestříhání některých scén (které, řekl bych, měly nejspíš docela důležitou roli) bych film ani nenazýval hororem (ikdyž je pravda, že pohled do těch nenávistných očí všech těch postižených opravdu dost zamrazil). Co se týče soužití fyzicky zdravých (nechci používat slovo "normálních") a postižených, věřil bych mu, tedy až na ty 2 slečny, které byli srostlé k sobě a hned měli obě ženichy (to už bylo poněkud přehnané). Zaujal mě (a dle komentářů soudě, nejenom mě) ten člověk bez rukou a bez nohou, který si dokázal mistrně zapálit cigaretu (bylo jich samozřejmě víc, jmenoval jsem jen 1 příklad). Film má určité nedostatky, proto nemůžu dát plný počet, ale víc než doporučuji ho zhlédnout a udělat si o něm vlastní názor. (05.04.2008)