Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Rob SimonsenHrají:
Brendan Fraser, Sadie Sink, Hong Chau, Ty Simpkins, Samantha Morton, Sathya Sridharan, Huck MilnerObsahy(2)
Lidé jsou úžasní. Tento nakažlivý optimismus je superschopností Charlieho. Vidí v lidech jen dobro a v nás tak probouzí empatii. Téměř tří set kilový osamělý učitel, ztvárněný miláčkem publika Brendanem Fraserem, se snaží najít cestu zpět ke své dceři Ellie (Sadie Sink). Pod tíhou vlastních traumat se jen složitě vyrovnává s minulostí, uzavřel se ve svém bytě, stresové situace řeší přejídáním, ale na půdorysu svého třípokojového bytu je majákem dobra pro sebe i své okolí. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (439)
Prokletím těchhle divadelních adaptací, co se odehrávají na ploše jednoho bytu je ten, že svůj původ nedokáží setřást. A pokaždé to filmové médium naráží na stejné limity. I tady se objevují a mizí postavy v jednom bytě, každá nese svůj vlastní příběh, aniž by ale pořádně rozvíjela linii hlavního hrdiny, který tlačí svůj úděl až do tragikomického konce. Brendan Fraser je každopádně neskutečný tahoun. Škoda toho posledního záběru. Tohle není Fontána. To povznesení nebylo třeba. ()
Co se týče sentimentu a plačtivosti, tak to tu Darren Aronofsky žene až do absurdních otáček, a ačkoliv nemám pocit, že by to někdy sklouzávalo až do sfér citového vydírání, umím si představit, že celá řada diváků s tímhle bude mít velký problém. Já se přes to dokázal přenést, a to hlavně díky takřka hypnotickému výkonu hlavního představitele. Jo, pokud na tomto filmu něco je nutné opravdu vyzdvihnout a pamatovat si ho pro to, je to hlavně Brendan Fraser. Ten to zkrátka táhne na svých faldech, seč mu srdce a cévy stačí, a celý film stojí na jeho hereckém výkonu. Potěšilo mě taky, že Aronofsky zde sáhl po trochu civilnější, komornější a přímočařejší látce a nebyl tentokrát tak přehnaně pretenciózní, jak má ve zvyku. S tou slzodojností mohl přeci jen trochu ubrat, přesto za mě to rozhodně je na morbidně tlustý palec nahoru. [Vancouver International Film Festival 2022] ()
Na pohled odporný člověk, který vás prvními záběry naprosto znechutí si vás skrze dvouhodinové drama nakonec naprosto získá, aby vám připomněl, že lidé často klamou svým tělem. Často odsoudíme krásnou duši na základě nepěkného zevnějšku a naopak. Komorní, tísnivé drama, které vás neutopí v depresi, ale naopak vám dám naději. Úžasná divadelnost využívající prostor malého bytu naplno, tomu jen a jen pomáhá. Nejvíce mě asi dostala scéna s exmanželkou, která pokryla hromadu nuancí a emocí. Avšak gró se nachází ve vyvrcholení cesty vedlejších postav a hlavního hrdiny, což uceluje fenomenální myšlenky o lidech a jejich skutečném nitru. Úžasný kousek, za který si Fraser toho Oscara prostě zaslouží. Bohužel mě to nesmetlo tak moc, skrze typické trademarky Aronofskyho, které mě neoslovují, ale naopak otravují a výřečnost symbolismu, včetně omlácení některých motivů o hlavu mi to lehce táhne dolů. ()
Původně jsem vůbec netušil, zda na dílo chci koukat. Zkrátka to již na první pohled není můj šálek čaje. O to více mne pak ale nadchlo jak jsem byl dílem upoután od začátku do konce. Již dávno jsem se domníval, že je s Fraserem konec, ale ty dvě hodiny utekly jako voda a budu moc rád, uvidíme-li ho na plátně opět častěji. Nicméně jsem se sblížil i s ostatními postavami a mimořádně emotivní z toho vyplynuvší finální scéna mne dokonce donutila zvažovat pětihvězdičkové hodnocení (ale to ještě nevím). 86% PS: Další klenot odehrávající se v jedné místnosti. ()
Na film som pozeral akosi bez emocií. Do polovice filmu som čakal, že sa Charlie zmení kvôli dcére, že začne na sebe makať a že uvidíme bohovskú transformáciu. No a tu nič. Obyčajná dráma o vine a sebapoškodzovaní sa podaná mdlo, ako interiér hlavného hrdinu a outfity všetkých, ktorí v tom hrali. Ku koncu som sa už vyslovene nudil. ()
Reklama