Frankenstein

V porovnání s Draculou s Lugosim, mi Frankenstein bavil o hodně víc. První část byla perfektní pak to trochu chvílema pokulhávalo, protože jako celek to bylo takový kostrbatý. Ovšem jednotlivý scény s Karloffem byly parádní a svojí atmosféru si to taky docela dobře drželo. Škoda, že tam chybí hudba, to by určitě atmosféře eště hodně přidalo a film jako celek by to udělalo kompaktnější. (15.09.2009)

Tento film porovnávam s Frankensteinom od Hammeru a tie ma bavili viac. Tu Frankenstein mi pripadal nevýrazný aj keď v niektorých momentoch mal pohlaď šialenca. Frankenstein od Hammeru bol ladený do gotiky a to mi tu tiež chýbalo aj kulisy boli fádne. Ale zas Karloff bol nezabudnuteľný. Absencia hudby mi vadila a tu veľmi chýbala. A aj preto film stratil na atmosfére i napätí. Film nedržal ako celok bol poskladaný z viacerých častí. Tak z tohoto filmu nie som nadšený, čakal som oveľa viac. (23.11.2014)

Samozřejmě naprostý kult a klasika, která dala základ hororu jako žánru ... To je bez debat. Osobně jsem však orientovaný na jiný styl a druh hororu, takže tento hodnotím zejména dle jeho historického významu. Ani jako film (herecké výkony, prostředí apod.) na mne film nějak výrazně nezapůsobil, kromě excelentního Karloffa, ze kterého jde fakt docela hrůza. (20.01.2011)

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)

První polovina filmu se dost vleče a nespasí to ani výborný Dwight Frye. Pak ale na scénu nastoupil famózní Boris Karloff a já nemohla odtrhnout oči od obrazovky. Odpudivá nelidskost mostra v kombinaci s jeho něžnou a nemotornou křehkostí zachycené ve scéně s holčičkou a květinami jsou Whaleovým mistrovským dílem! (01.08.2009)