Nebožtíci přejí lásce

„Jmenujeme tvého otce obchodním atašé na ambasádě v Římě a z toho titulu má právo na diplomatickou imunitu a na pas.“ - „Počkej, počkej, ty ho chceš jmenovat…?“ - „Proč ne?“ - „Když je mrtvý?!“ - „To jen dokazuje, že rozhodně nikoho nediskriminujeme. Ať už kvůli rase, vyznání, vzhledu…nebo zdravotnímu stavu.“ Ironický, neotesaný a nerudný Lemmon válí a s Mills se skvěle doplňují. Ale baví i italské figurky, např. hoteliér co vše zařídí, vybavený koroner, šmírující fotograf, kníratá pokojská či rodina Trottů. Ta noblesa a lehkost v podávání fórů či gestech se tak často nevidí. K tomu rozpustilá, pohodová, prosluněná atmosféra…5*, pro mě zatím nejvtipnější Wilder. „Já jsem v USA žil. Báječní lidé, tak přátelští, milí. Když jsem opouštěl NY, odvezli mě na letiště v limuzíně. Posadili do letadla. A zamávali.“ - „A kdo?“ - „Imigrační úředníci.“ - „Byl jste deportován?!“ - „Ano. Ale první třídou. Američané umějí deportovat, to vám teda povím. Boeing 747. Místo u okna. Nádherná blonďatá letuška mě celou cestu krmila lžičkou…pouta, chápete?“ (30.06.2019)

Billy Wilder mě zpočátku potěšil. Zápletka mě bavila stejně jako roztomilé zesměšňování Italů a celé prosluněné Italské prostředí. Mělo to rytmus, ředitel hotelů byla fajnová komická postava a Jack Lemmon úžasný cynik. To se ale ve druhé polovině změnilo. Motiv ,,kterak se suchý cynik změní´´ není u komedií (natožpak romantických) nikterak ojedinělý a pokud je mi podán sympaticky tak mi nevadí. To se tady ale zrovna nestalo, Lemonnova proměna se mi nelíbila a čím víc začal film spadat do romantického žánru tím paradoxně ubývalo lehkosti a humoru. Později už snímek začal působit dokonce lehce nuceně, otravně a hlavně natahovaně, protože Wilder nepoznal míru a diváka přikoval k obrazovce na dlouhých 140 minut, přičemž ke konci už jsem musel sledovat snad jen ,,tlustoprdku´´ Juliet Mills, její podivné dialogy mezi Lemmonem, samé dost předvídatelné pointy a téměř v samotném závěru to jenom trochu oživila postava ministra zahraničí. V rámci žánru filmu se mi myšlenka ,,Láska je kouzelná v každém případě a nevybírá si´´, líbila jenomže nějaká přirozená smyslnost a romantičnost z filmu s přibývajícími minutami naprosto vyprchala, což asi takhle nemělo být. Julliet Mills mi pravda nepřipadala ani hezká, ale ani moc  sympatická a ani zábavná, zachraňoval  ji hlavně dabing Hany Maciuchové. Zato Lemmon byl dost dobrý, ale to je asi standardní. i tak se určitě s mistrem nevidíme naposled, to bych se mohl o dost ochudit. Ale tady je hlavní problém ta příšerná délka (:D). Já vím, že aktuálně máme všichni času dost, ale určitě mi rozumíte (:D). Přesto toto byla má první premiérová projekce v karanténě, na kterou jsem dostal chuť a je pravda, že to je společně s výlety do lesa, chaty, hudbou, čtením  a  nějakými streamy jedna z mála věcí, která byla na téhle antisocializační  době příjemná. Hlavně  první polovina by si určitě zasloužila minimálně čtyři hvězdy,   původní český dabing  a ten chlápek s razítkama (:D) pět. Dýchlo taky  na mě krásné kouzlo doby a panu Lemmonovi, Wilderovi a Brabcovi posílám tam nahoru velkou poklonu. Určitě se chci podívat na další podobné filmy.  Ale....ta druhá půlka? Celkově uděluji trojhvězdu. Až tahle kauza  skončí za měsíc či za týden, zbyde nám jen ona trojhvězda  a špajz narvaný hajzpapírem (reference Pokáč.) (21.03.2020)

Nesmírně pozitivní film, který sice vlastně uznává nevěru, ale v dané situaci a hlavně místě kdoví, jak by se každý z nás zachoval? Protože především jde o život, o schopnost užívat si krás a radostí života, myslet pozitivně a nenechat se svazovat správními radami a neustálými schůzemi - alespoň jednou v roce na jeden měsíc... Samozřejmě je to svým způsobem pohádka, protože kdyby nebyl synek z milionářské rodiny, ale třeba dělňas z lodi, asi by to tak romantické a kouzelné nebylo. A samozřejmě, že se zde pracuje skvěle s nadsázkou a stereotypy (tvůrci českého seriálu Most! by se tady měli učit, jak se to dělá a jak to má být dobře) americké, anglické i italské povahy (a vlastně i sicilské, abych nezapomněl). Co na tom, že je to kašírované, je to jen výsek ze života, podobně jako naše dovolené nebo prázdniny, na které rádi vzpomínáme. Je to však skvěle napsané, včetně velice vtipných dialogů ("Ty černé ponožky - na znamení smutku?"), výborně zahrané, i když myslím, že Clive Revill v podání majitele hotelu Carlucciho všechny ostatní zastínil ("Co bych si bez vás počal?" - "Také si to často říkám."), skvělá kamera a lokace - a hlavně to velmi pozitivní kouzlo a atmosféra, které člověka příjemně naladí. Takových filmů žel není moc. Protože pohladit po duši je daleko těžší, než natočit depku. (23.02.2019)

Nezapomenutelná hláška: "Rekněte tý tlustoprdce, že ji svezu." Zajímavé je, že moje žena i dcera mají s tímto filmem problém, neboť se jedná o romantický nemanželský vztah. Když jsem film kdysi viděl poprvé, toto mě nenapadlo. ■ P.S. DVD. Sehnal jsem v Rakousku německou verzi s originálním zvukem a anglickými titulky. To je zřejmě maximum, které lze (mimo burzu CSFD) dosáhnout :). (23.02.2010)

Wilderovo stáří se zřejmě podepsalo na rozvláčně pojatém úvodu filmu. Ale co, stačí přečkat první minuty a rázem tu máme prvotřídní romantickou komedii s neodolatelnou scenérií přímořského hotýlku a několika odvážnými záběry. Atmosféra místa dělá skutečně hodně, stejně jako neokoukaná Juliet Mills, která zastiňuje i Wilderova dvorního herce Jacka Lemmona. Jen sbalit kufry a vyrazit (hlavně nezapomenout na smuteční ponožky ;) 8/10 (16.01.2010)