The Front Page
Na titulnej strane
Na titulnej stránke
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Režie:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrají:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poprava nebo svatba? Jack Lemmon a Walter Matthau v hlavních rolích americké komedie o zlatých časech novinářského řemesla. Divadelní hra Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (1929) je známá i z našich jevišť a už několikrát byla předmětem filmového zpracování (Titulní stránka – 1931; Jeho dívka Pátek – 1940; nepodařená modernizace Přeladit na život – 1987). Známý hollywoodský tvůrce Billy Wilder (1906–2003) se k prověřené předloze obrátil v roce 1974 a v duchu tehdejší vlny retrofilmů (Podraz aj.) její děj ponechal ve dvacátých letech, tedy v době, kdy sám byl ještě aktivním novinářem. Příběh je velmi dobře známý. Přední reportér chicagského Examineru Hildy Johnson (Jack Lemmon) hodlá pověsit své řemeslo na hřebík a vzít si svoji vyvolenou Peggy (Susan Sarandonová). Jeho nelítostný šéf Walter Burns (Walter Matthau) má však o Hildyho budoucnosti zcela jiné představy a nehodlá svého nejlepšího koně jen tak nechat odejít. A jako na zavolanou se objeví případ, který nemůže popsat nikdo jiný než Hildy, protože patří právě na titulní stranu. Tím případem je chystaná poprava odsouzence Earla Williamse (Austin Pendleton), jejíž protagonista však s nechtěnou pomocí úředních osob uniká oprátce. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I.A.L. Diamondem udělali drobné úpravy v textu (především vzhledem k hereckému obsazení – Lemmon byl přece jen o dost starší než má být postava Hildyho), ale zachovali jednotu místa, a tak se většina akce odehrává v místnosti pro novináře v chicagské soudní budově. Vedle ústřední herecké dvojice, již Wilder společně využil už podruhé (předtím ve Štístkovi – 1966), se ve filmu objevuje plejáda předních charakterních herců, Vincent Gardenia jako šerif, Harold Gould jako starosta, Carol Burnettová jako prostitutka Mollie a v rolích novinářů Charles Durning, Herb Edelman a další. Lemmon a Matthau byli za své výkony nominováni na Zlatý glóbus. (Česká televize)
(více)Recenze (171)
Existují novináři ... a novináři. A tady - přímo před sebou máte velice věrný obrázek jedné z těch dvou diametrálně odlišných kategorií. Jeho břitký a trochu jízlivý humor si nebere servítky - a nikoho a nic nešetří. Přesto mu nelze upřít určitou shovívavost - a laskavost. Jako když nemáte to srdce sebrat dítěti jeho oblíbenou, byť už značně zdevastovanou a pramálo hygienickou hračku. P.S.: Pokud vám snad některá ze scének třeba jen vzdáleně připomene praktiky, které jsou i v našich skrovných středoevropských poměrech hojně používané reportéry rozličných médií (případně i jinými profesními skupinami), pak vězte, že se jedná o podobnost čistě náhodnou. ()
Skvelá komédia s výbornými vtipnými dialógmi. 7/10 ()
První verze této divadelní hry Jeho dívka pátek byla tradiční konverzačkou, kde vše závisí na rychlosti. Wilder podtrhl politickou moralitu, přidal hrubší slova a hlavně se na celý ten novinářský kolotoč dívá daleko více cyničtěji. Rozhodně je tato verze víc emocionální a spíše než na vybroušeném slovním kočkování stojí na situačních zápletkách. ()
Největší slabinou filmu je,že se režisér nerozhodl, jestli točí crazy komedii a nebo konverzační.Příliš naturalistické scény s děvkou Molly ,pak posunují polohu filmu do tragiky .Tak nevím ....za Lemmona a tradičně skvostný dabing Majora Brabce tedy **** *** ..Vy byste nechal pověsit vlastní matku,jen kdybyste dostal dva hlasy navíc....To je velmi ošklivé,ať už to řeknete o komkoliv*** ()
Absolutně užasně komický pohled na novináře v třicátých letech a jednom velkém braku vše napsané úžasným scénařem.Jack Lemmon a hlavně Walter Matthau jsou absolutní špičky tehdejší herecké flotily. ()
... aneb akce redakce. Plátku "s klepety" pro příběh. Koncentrace a převaha humorných dialogů s rozvernými pointami, fígly a žertovnými kulišárnami šéfa chicagského žurnálu W. Matthauea, který svého nejlepšího novinářského "hlídacího psa demokracie" Jacka Lemmona nehodlá jen tak propustit ze svých spárů. Právě on je ten pravý, aby napsal jedinečný šťavnatý otvírák. Vůči němu si neodpustí pár rozpustilých kousků. Jednu speciální potměšilou "třešničku na dortu" vysype z rukávu i těsně před závěrečnými titulky. Kouzlo novinářského zápalu - situování děje, až na výjimky, do zpravodajského velína, který je jakýmsi pódiem oné "časované pumy," jádrem se správným mediálním šumem a ruchem a dodržením novinářského kréda: "Být vždy při tom." Vážně nevážně, s citem komična a sarkasmu v dialozích, elegancí pro vzájemné špičkování, které mají znamenitý spád a na kterých celá filmová titulní strana stojí. ()
WHAT'S THERE TO MIND? THE NIGHT IS YOUNG, THE ORCHIDS ARE SMELLING, THE METER IS RUNNING! (CLINK) JUST MADE ANOTHER NICKEL!!! Nesmrtelná dvojka Jack a Walter ve filmu skvělého námětu. Viděl jsem již před tím verzi s Carym a pamatuji si, že jsem se u ní neskutečně bavil. Tady mi to chvilkami připadalo slabší, ale naštěstí tam kde Jack nestíhal to naprosto s velkou grácií zachraňoval právě Walter. Co věta to totální nářez. Myslím, že lepšího vydavatele již nikdy neuvidím. Přesně ten typ, který říká co se mu hodí a zatím má za zády zkřížené prsty. ()
Úsměvný příběh novinářské dvojice, kdy jeden se chce oženit a konečně vypadnout ze zmateného koloběhu životního zaměstnání, zatímco ten druhý, jeho šéf, dělá vše pro to, aby ho jeho nejlepší novinář neopustil. Čekal jsem to více konverzační a více Matthaua, od druhé třetiny to tak trochu naplnilo očekávání, do té doby slaboučké. Zápletka také nic moc, lepší průměr. Music Adaptation: Billy May ()
Vynikající komedie dle známé divadelní hry. Humor založení na situaci, přesném načasování zavírání dveří, dialozích a hereckých výkonech hlavních představitelů. ()
Perfektní komedie (jak jsme od Wildera zvyklí), skvělý Lemmon i Matthau. Směle se to může rovnat i s původní verzi ("Jeho dívka Pátek" z roku 1940). ()
Že jsou novináři (a vydavatelé novin zvlášť) schopni si kvůli získání senzačních zpráv "vrtat koleno", o tom samozřejmě žádná. Dělat si z nich trošku srandu, proč ne. Ale z mého pohledu to tentokrát bylo až moc ukecané. Možná coby ona původní divadelní konverzačka to mohlo být lepší, ale těžko říct. Pár vskutku groteskních momentů tam určitě bylo, ale stejně tak tam byla i řada hluchých míst. Jack Lemmon a Walter Matthau jsou komici k pohledání, ale tentokrát to za mě na víc než na průměrné hodnocení nestačí. ()
Tahle komedie šlape jako dobře namazaný stroj a nasehranou dvojici Lemmon/Matthau je vždycky radost se dívat! ()
Po přečtení zdejších komentářů jsem čekala vynikající komedii, brilantní humor, gejzír luxusní zábavy. No, tak guma u tepláků mi z toho smíchy nepraskla, zasmála jsem se asi dvakrát a z toho, jak tam všichni ječeli, mě akorát tak rozbolela hlava. Billyho ze své topky nevyhodím, ale trvám na tom, že je zde tento film dost nadhodnocen. Anarchii zdar. Nazdar. ()
Billy Wilder opätovne stavil na "bláznivý pár" Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, známych z jeho predchádzajúceho filmu Šťastíčko. Lemmon hrá slávneho reportéra a Matthau šéfredaktora, ktorý ho nechce pustiť. Hollywoodsky špecialista na komédie znova neprestrelil a The Front Page je svieža satira s množstvom brilantných dialógov a bláznivých gagov. ()
Viděl jsem to teda s dabingem. Nevím, snad se nepletu. V některých místech až násilný humor, jakože tlačení na pilu s hláškami, nutnost vyvolat legraci....A tu naléhavost, kterou jsem cítil při sledování Bytu, jsem tu postrádal, i když se tu vlastně daleko více nabízela. Vzpomněl jsem si, je tam jedna mimořádná scéna, která vytváří jakousi naléhavost a je kritická vůči lidskému počínání. Akorát, si na ní divák při první cestě filmem po shlédnutí, nevzpomene. ()
Dokonalá dvojice Matthau x Lemmon. Vtipné, trochu drsné a hlavně Matthau v roli šéfredaktora je všivák non plus ultra. ()
Přiznám se, že jsem po nadšených komentářích čekal, že to bude vtipnější. Tedy ne že bych se nudil, spousty scén bylo perfekních, celý film jsem měl přijemný úsměv na rtech, ale vysloveně jsem vybuchl jenom občas. Herci perfekní, no celkově jasný nadprůměr, ale trošku sem doufal, že to bude ještě o kapánek lepší. ()
Wildera z jeho mladších rokov tam veľmi necítim, ale Jack Lemmon, Walter Matthau, ich charizmy a humor to spoľahlivo utiahnu. Extatické novinárske vytrženie, postavy neustále v pohybe a hlavne Matthauov autoritatívny hlas a vtipná stratégia jeho postavy dodávajú filmu šťavu. Vizuálny perfekcionizmus Billyho Wildera a hru s priestorom tam cítiť málo, ale inteligentný scenár opäť nesklame. ()
17. 05. 2013 (135.); sice klasika, ale 40 let je 40 let ()
Billy Wilder byl ještě i v sedmdesátých letech ďábel. Zremakoval si konverzačku z roku 1940, ponechal retrostyl i retrodobu, ovšem nasadil takové tempo hlášek, slovních přestřelek a stíraček, že jsem to pomalu nestíhal sledovat. Máme tu skupinu cynických novinářů, schopných všeho možného, kteří rutinně sází jednu lež za druhou a kteří čekají na popravu vězně... ten jim ovšem uteče. Pak je tu všehoschopný šéfredaktor, novinářská hvězda co se marně snaží hodit novinařinu za hlavu a oženit se, naštvaná snoubenka, jedna děvka ostrá jak břitva, pošahaný psychiatr, neschopný policajt a prohnilý starosta - ti všichni řádí jak v nejlepších komediích 30-40 let. Lemmon a Matthau nebyli v každé komedii vtipní, ale tentokrát září, Wilder z nich zkrátka uměl dostat maximum; ve první známější roli se objevuje Susan Sarandonová. Je to pořád "jen" stará konverzačka, ale třeba scény kdy se hrdina snaží ukrývat vězně ve stole jsou naprosto geniální. I když to není stoprocentní, čert to vem, 5* za to jak mi to v těžké době zvedlo náladu. Komedie roku 1974. ()