Vzpoura hraček

Slídivá kontrola zatemnění ! Tvůrčí atmosféra několika málo poválečných let (pro mě dýchající třeba ještě z filmů 13.revír, Hostinec U Kamenneho stolu, Předtucha, Divá Bára, Rodinné trampoty oficiála Tříšky a z Čapkových adaptací), námět (viz Karlos80), dynamická loutková animace a v neposlední řadě vše stmelující vynikající ♫ hudba Julia Kalaše. (20.02.2012)

Vzpoura hraček je legendární groteskou plastické symbiózy hraného filmu s loutkovým. Účty krutosti válečného běsnění je moudřejší vystavovat se šarmantním nadhledem, což velkolepé galapředstavení fantazie Hermíny Týrlové (za režisérské spolupráce Františka Sádka) dokonale naplňuje. Výsměch poraženému světovému nepříteli je tu zdrojem všeobecné úlevy, Eduard Linkers byl ideálním představitelem všehoschopného úlisného nacisty a Jindřich Láznička se uzdravil svou úlohou hračkářského mistra Josefa Hoblíka. Zlo musí být po zásluze potrestáno a je celkem jedno, zda-li ty způsoby evokují něco hrdinského, nebo se dopřává prostor pro uličnickou duši hravé Hermíniny podstaty. Choreografická souhra prastarých a již dávno zapomenutých hraček je úchvatná, míra potrestání se nestává vulgaritou, ale vyznačuje se důvtipem, rozverností a radostí ze života. Rozkošné to pobavení při záslužném potrestání nacistické zlovůle. (19.09.2020)

Moc fajn nápad. Ještě, že tenhle milý filmeček vznikl až po válce. Jinak by to s jeho tvůrci asi nedopadlo zrovna dobře. Opravdu hezky natočeno. Ten gestapák pěkně reagoval na hračky a oživlé hračky zase na něho. Kvalitně odvedená práce s propojením skutečného herce a hraček. Závěrečná kanonáda neměla chybu. Dobře mu tak. Neměl škodit. (26.01.2017)

Opět nadčasové dílko. Paní Týrlová, Trnka a K.Zeman pro mě byli výtvarníci, kteří mě v 60. a 70. letech hodně dali. Jejich filmy jsme "žrali" a jsem moc ráda, že se díla těchto velikánů české animace a loutkářství uchovala a s trochou vysvětlení mohou stále něco dávat i současné mladé generaci. U paní Týrlové jsem obdivovala velkou romantiku a něžnost u některých animací. Vzpoura hraček byla na tehdejší dobu originální a akční, ovlivněná druhou světovou válkou, ale pro děti velmi srozumitelná. (01.01.2014)

Vynikající pohádka! Poukazuje na tehdejší režim prostřednictvím hlavních tří subjektů, a to: Hračky, řezbář hrařek (rozuměj - dříve byly všechny hračky výhradně ze dřeva) a představitel zákona (nacista, fašista.. to fakt nevim - každopádně záporná postava :)). Řezbár si v poklidu tvoří své malé přátele, kteří mu za jeho lástku se kterou je tvoří naoplátku pomohou. Zničeho nic příjemnou atmosféru naruší náhlý vpád cizího zlouna, který bez logiky zaútočí na řezbáře. Zde je znázorněna nesmyslnost a nelogičnost chování vysoko postavených lidí za režimu ale také bezmocnost, protože řezbáři nezbyde jiná možnost než útěk. Nastává vzrušující část filmu, jak jednotlivé hračky ožívají a chystají vzpouru proti nezvanému hostu. Dávají hlavy dohromady a společnými silami použijí vše možné aby se zbavily přítomnosti zla. Tady vidím podobnost s příslovím, že "v jednotě je síla"... Samotná hračka by toho moc nezmohla, ale za podpory a snahy všech se to k naší radosti povede. Zdálo by se jako když filmek poukazuje na to že režim by se dal zbourat nasazením, chtivostí a spoluprácí všech lidí. Film končí šťastně potupným vyhnáním zmetka. Příběh je natolik jednoduchý že jej pochopí i malé děcko, jako jsem byl já, když jsme si na chalupě promítali tento krásný snímek ještě na 8mm promítačce. (27.01.2006)