Vzpoura hraček

Česk(oslovensk)á loutkohra byla vždycky na hodně dobré úrovni a Hermína Týrlová patřila vždycky k její špičce. Na tenhle krátký film jsem úplně náhodou narazil (škoda že) až dnes ráno. Prostě jsem zapl telku a zrovna to dávali. Mohl jsem se, vzhledem k roku výroby a lehce tehdy tendenční tématice, klidně ušklíbat, ale rychle by mě to přešlo. Ta loutkohra, veškeré triky, jsou jednoduše perfektní. Výborná práce, která mě hned pohltila a k mému překvapení mého dvouletého syna taky. Jsem rád, že jsem to viděl, i když s asi dost velkým zpožděním. Krásná práce. (03.11.2011)

Přestože jsem "křehká dívka", která nemá ráda násilí, chápu, že jsou situace, kdy je potřeba, příp. i nutnost se bránit. Tady se brání dřevěné hračky, protože se už prostě "nemohou dívat" na horlivého SSmana, střílejícího a kopajícího kolem sebe na kohokoliv a cokoliv, co vypadá jen trochu podezřele. Úžasná animace, úžasná fantazie, úžasná vzpoura... úžasný zážitek. Můj dík patří tvůrcům, uživateli sportovec, který mě na tento film upozornil, i všem, kteří tu doplnili informace o hlavním hereckém protagonistovi. Zajímavé komentáře: sportovec, Radek99, Ej Hlemýžď, Karlos80, Mahulik. (05.06.2013)

Zřejmě jeden z prvních moderních českých animovaných filmů, zakladatelské dílo české školy tohoto uměleckého subžánru, které nás od prvních záběrů minimálně zdvojenou symbolikou vtahuje do ovzduší stále přetrvávající radosti z osvobození z nacistické okupace. Koordinované akce náhle oživlých hraček vzbuzují ve mně asociace na květnové české povstání z předcházejícího roku. Tehdy stále originální a navíc skvěle zvládnutá myšlenka na propojení animovaného a hramého filmu byla pro mne v dětském věku, kdy jsem tento film viděl poprvé na školním představení, zjevením. Zjevením je pro mne i dnes. Stejně tak jako jeho tvůrkyně, kterou jsem ponejprv poznal ve velkém dokumentárním cyklu Československé televize o historii a tvůrcích našeho animovaného filmu; uváděl ho režisér Eduard Hoffmann. Baťovy příspěvky se zkrátka objevují i tam, kde bychom je nejméně čekali. (26.08.2007)

Geniální zobrazení jediného českého schopného druhého odboje, jejž reprezentují dřevění vojáčci, hasiči, pejsek i další jedinečné postavičky. Linkersova esesáka vám nemůže nebýt líto, když vidíte, v jakém marastu se tu octl, že mu došly všechny náboje a ta dřevěná banda mu ne a ne dát pokoje. A sám führer, chudák, úpí někde v kamnech! (31.01.2005)

Hraná a loutková groteska z období protektoriátu asi nejlepší a nejslavnější počin této významné české animátorky. Výrobce dřevěných hraček Jindřich Láznička vyřeže karikaturu Hitlera. Gestapák Eduard Linkers chce zakročit a vnikne do opuštěné dílny kde ho čeká nemilé překvapení v podobě oživlých hraček které agresivního vetřelce zesměšní a vyženou. Autorka sklidila značný úspěch s tímto snímečkem na mezinárodních festivalech a to v Benátkách a v Bruselu. Už námět k tomuto filmu položily filmový rutinéři a to Elmar Klos, Bořivoj Zeman a L. Toman a to mluví samo za sebe. Jinak Eduard Linkers jak už napsal Ej Hlemýžd hrál ještě tedy ve filmu Nikdo nic neví ve kterém vytvořil asi svou největší roli a kde podal skoro podobný výkon a tam zase šel na oplátku po herci Filipovském a Marvanovi. Zemřel snad tuším v roce 2004...? A viděl jsem ho ještě navíc ve filmu Krakatit, naposledy ho mohli diváci tady u nás shlédnout v roce 1949 a to ve filmu Soudný den. Za svou kariéru natočil, nebo se podílel ještě celkem, krom tedy Vzpoury hraček, Krakatitu a Soudného dnu na dalších 10 filmech. (10.06.2006)