Jarmila Beránková

Jarmila Beránková se narodila 15. května 1919 v Kojeticích u Prahy. Započala se studiem na gymnáziu v Praze u profesora a spisovatele Miroslava Bedřicha Böhnela. Böhnel ve čtrnáctileté Jarmile, která měla pouze několik ochotnických zkušeností, rozpoznal herecký talent a doporučil ji svému příteli režiséru Janu Svitákovi a produkčnímu Janu Reiterovi, který hledal hlavní dívčí úlohu pro film režiséra a herce Josefa Rovenského ŘEKA (1933).

V ŘECE sehrála chudou Pepičku Matukovou, jenž vzplane více jak dětským přátelstvím ke spolužákovi a synovi starosty Pavlu Sychrovi (Václav Jalovec), který se rozhodne chytnout velkou rybu, za níž by získal peníze, aby mohl kamarádce udělat radost a koupit ji oblečení. Plán se mu povede, i když za to málem zaplatil životem… Film přinesl Beránkové nevídanou mezinárodní popularitu. Dostalo se ji pompézního uvítání na premiéře filmu v Paříži, Vídni a Berlíně, kde se dokonce setkala s nacistickým pohlavárem Adolfem Hitlerem (od kterého dostala dvě lvíčata) a jeho pobočníkem Rudolfem Hessem. Okouzlena mezinárodní slávou opouští studia na gymnáziu pro náš film, ale svoji první roli už nikdy nepřekonala.

Její krásná mladá slovansky měkká kouzelná tvář, lyrická postava mladého a zdravého venkovského děvčete a specifický typ mladé hrdinky, jež v našem filmu doposud chyběl, byl filmovou kamerou zaznamenán jako Boženka ve Svitákově komedii ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ (1934), Viktorka v nikdy nedokončeném dramatu Jana Svobody VIKTORKA (1935) na motivy románu „Babička“ Boženy Němcové, služebná ve Svobodově komedii KOHO JSEM VČERA LÍBAL? (1935), chůva Jarmilka v melodramatu BEZDĚTNÁ (1935) M J. Krňanského i titulní Lojzička v Cikánově operetce LOJZIČKA (1936), v níž u mlýna ve kterém idylicky žijí děvčátka havaruje letadlo s posádkou dvou mladých pilotů.

Dále jako Hanička ve válečném dramatu ZBOROV (1938) J. A. Holmana a Jiřího Slavíčka, prodavačka v automatu v Haasově a Cikánově komedii SVĚT, KDE SE ŽEBRÁ (1938), manekýnka Anča ve SLEČNĚ MATINCE (1938) Vladimíra Slavínského, sekretářka v Schorschově snímku PÁN A SLUHA (1938), Zdena v Binovcově JARCE A VĚŘE (1938), Anička v nedokončených Blažkových HRDINECH HRANIC (1938), schovanka Hanička v Lamačově LUCERNĚ (1938), Růža v operetě U SVATÉHO MATĚJE (1939) Jana Svitáka, dospělá Zorka v Bromově TULÁKU MACOUNOVI (1939), Jiřina v melodramatu SRDCE V CELOFÁNU (1939) režiséra Svitáka, komorná v NEVINNÉ (1939), Věra Skalská v Hašlerově komedii PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940), Anička Kalinová ve Svitákově POSLEDNÍM PODSKALÁKOVI (1940), Vilma v PEŘEJÍCH (1940) Karla Špeliny či komorná v RUKAVIČCE (1941) J. A. Holmana.

V letech 1939 – 1943 byla divadelní herečkou v Divadle Vlasty Buriana, v 50. letech v Alhambře a poté v Pražské estrádě. Byla vdaná za podnikatele Jiřího Vrabce, se kterým měla syny Jiřího (1942 – 1988) a Petra (1945 – 1998). Po dvou těhotenstvích přibrala na váze, ztratila hubenou dívčí figuru a začala se věnovat zejména rodině. Přesto se ještě několikrát do filmových atelierů vrátila v převážně epizodních úlohách ženy řezníka Kaněry (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), rekreantky (ANDĚL NA HORÁCH), sousedky (CO ŘEKNE ŽENA…), servírky (SLEČNA OD VODY), řidičky (CHLAP JAK HORA), venkovanky (MÍSTO V HOUFU), učitelky (DÍVKA NA KOŠTĚTI), uvaděčky (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU), bytné Roubalové (SMRT NA ČERNO), sousedky (POPRASK NA SILNICI E 4) a provozní v motorestu (JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA).

Výjimečně spolupracovala s rozhlasem a s televizí (JAK SE DĚLÁ DIVADLO), kde byla zejména seriálovou herečkou (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, CHALUPÁŘI a MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA). Paradoxně byla nejvíce zaměstnána prací v dabingových studiích, kde působila už od začátku působení dabingu v Československu. Herecká práce nesplnila očekávaní, které do ní Beránková vkládala a kvůli kterému se vzdala zamýšleného doktorského povolání. Poslední léta svého života herečka dožila v naprostém ústraní a bez přátel. Ráda si četla detektivky, luštila křížovky a sledovala televizi. Jarmila Beránková zemřela na ranění mrtvice 29. ledna 2002 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour