Biografie
Bohumil (Bohouš) Machník se narodil 12. října 1897 v Drachkově u Strakonic. Vyučil se zámečníkem v plzeňské Škodovce. Upoutalo ho však umění. Od roku 1920 začínal hrát u venkovských divadelních společností (třeba u J. O. Martina 1920 – 1923, V. Vrby 1923, O. Alferiho 1924 apod.). Hrál v Košicích (1925 – 1930) a v Olomouci (1930 – 1931). V letech 1931 – 1934 vystupoval v české činohře v Bratislavě, poté hrál v pražském divadle D 34 E. F. Buriana (1934 – 1941) a ve Vinohradském divadle (1941 – 1945).
Za války se také aktivně zapojoval do odboje a těsně po osvobození se stal členem Revoluční odborové rady divadelníků. Po válce opět působil pod vedením E. F. Buriana v Déčku (1945 – 1946). Od 1. srpna 1946 až svého náhlého úmrtí roku 1954 vystupoval v souboru činohry Národního divadla.
Machník byl charakterním hercem. Jeho menší postava, dobrácká a široká tvář ho předurčovala do epizodních rolí. E. F. Burian mu však dával velké role („Kupec benátský“, „Lazebník sevillský“). V Národním na něho čekaly pouze menší epizodní role. Postavu však propracoval gesty, mimikou a pečlivou dikcí. Pozornost si získal ve hrách „Lucerna“, „Čestný soud“, „Anna proletářka“ a další. Machník tíhnul k realismu, umocněném zvláštní barvou hlasu, pečlivou mimikou tváře i dikcí, střídmostí gest. Machník byl manželem herečky Pavly Machníkové, která s ním hrála v Burianově D 34.
Ve filmu se poprvé objevil až po 2. světové válce v roli krčmáře v komedii PANCHO SE ŽENÍ (1946) Rudolfa Hrušínského. Ve své krátké filmové kariéře vytvořil přes dvacet malých postav.
Vyjmenujme ty nejvýznamnější: kněze Ambrože z Hradce v historickém dramatu Vladimíra Borského JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947), ředitele dolů Rotha ve Steklého SIRÉNĚ (1947), pátera Šímu v dramatu Miroslava Cikána O ŠEVCI MATUŠOVI (1948), mistra Bohouše v Zemanově komedii PAN NOVÁK (1949), faráře ve filmu SLEPICE A KOSTELNÍK (1950) Oldřicha Lipského a Jana Strejčka, obchodníka a člena výboru v Hubáčkově povídkové komedii HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952), svářeče Stanislava Hrabala ve Weissově psychologickém dramatu MŮJ PŘÍTEL FABIÁN (1953), komisaře ve Fričově TAJEMSTVÍ KRVE (1953) či vrátného v JESTŘÁBU KONTRA HRDLIČKA (1953) režiséra Vladimíra Borského.
Svoji, a u diváků, nejznámější filmovou kreaci předvedl ve Fričově parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949). Vytvořil zde s roztomilou originálností sobě vlastní a s velikou dávkou komické nadsázky k smrti věrného sluhu Boltona, který, po vzoru anglických majordomů, se do roztrhání těla stará o pohodlí svého zaměstnavatele, milionáře René Skalského (Oldřich Nový).
Poslední rolí Bohumila Machníka byla postava purkrabího v dramatu Martina Friče PSOHLAVCI (1955). Slavnostní premiéry tohoto filmu (25. března 1955) se již nedočkal. Machník zemřel předčasně na vrcholu svých tvůrčích sil a před dalšími hereckými úkoly. Tudíž mu hlavní a životní filmovou i divadelní postavu Thálie zůstala dlužná...
Hojně spolupracoval s rozhlasem, a to zejména za doby svého působení u E. F. Buriana („Máj“, „Pohádky Boženy Němcové“, „Vojna“, „Zkrocení zlé ženy“, „Maloměšťáci“). Bohumil Machník předčasně zemřel 27. února 1954 v Praze ve věku pouhých nedožitých padesáti sedmi let.