Miroslav Svoboda

Miroslav Svoboda se narodil 3. května 1910 v Praze do umělecké rodiny. Jeho otcem byl divadelní režisér a pedagog Milan Svoboda (1883 – 1948) a sestrou známá divadelní a filmová herečka Eva Svobodová (1907 – 1992). Už od dětství projevoval hudební (dobře hrál na violu a housle) a umělecké nadání. Po maturitě odešel studovat práva na Univerzitu Karlovu. Kvůli filmové práci studia přerušil, ale nakonec byl promován 30. června 1939 a získal titul JUDr. Nejdříve byl hercem Osvobozeného divadla (1936 – 1938) a poté vystřídal do konce okupace několik zaměstnání (pracoval v Národní knihovně, jako advokátní koncipient a úředník na úřadě práce).

Po válce se opět vrátil do služeb českého filmu: hrál epizodní úlohy, stal se generálním tajemníkem 5. odboru Ministerstva informací (1945 – 1946), vedoucím sekretariátu Československé filmové společnosti (1946 – 1949), tajemníkem ústřední dramaturgie Filmového studia Barrandov (1949 – 1957), vedoucím Československého filmového ústavu (1957 – 1965) a od roku 1965 byl do svého odchodu na odpočinek tajemníkem a vedoucím archivu Českého hudebního fondu.

Roku 1932 se zúčastnil konkurzu na film PŘED MATURITOU (1932) Vladislava Vančury a Svatopluka Innemanna, kde nakonec získal druhou titulní tragickou úlohu studenta Karla Kafky. Při konkurzu a poté i další filmaře zaujala nevšední asketická Svobodova tvář. Vyhublé tělo, protáhlý obličej, magicky výrazné oči, sugestivní pohled a vysoké čelo byly největší silou Svobodova hereckého projevu. Často dostával úlohy různých slabochů, studentů, zádumčivých mladíků, ztroskotanců či duševně nemocných individuí.

Z dalších úloh vytvořených Miroslavem Svobodou do roku 1942 si vyjmenujme zrádného Toma Brandta (ZÁHADA MODRÉHO POKOJE), vojína Bláhu (PÍSNIČKÁŘ), podezřelého Vláďu Barocha (VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI), nezaměstnaného (HEJ – RUP!), šílence v zajateckém táboře (…A ŽIVOT JDE DÁL…), záhadného chemika Jožku Budila (STUDENTSKÁ MÁMA), vražedného člena Lionovy bandy Bergera (SVĚT PATŘÍ NÁM), chorého hospodáře Jana Albína (LIDÉ POD HORAMI), druhého asistenta Sigeliovy (Bedřich Karen) kliniky (BÍLÁ NEMOC), důlního zedníka Václava Machutu (DRUHÁ SMĚNA), fetišistického nočního chodce (RUKAVIČKA) a nebo projektanta Michala (VELKÁ PŘEHRADA).

Zatímco ve 30. letech získal většinou větší a výrazně charakterní úlohy, znárodněná kinematografie mu poskytla pouze malé a epizodní roličky – často „němé“, kde měl možnost využít jen svůj podivný zjev. Vždy se ale jednalo o hodnotné tituly, např. DALEKÁ CESTA (klarinetista v terezínském orchestru), CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (ceremoniář a císařský stolník), DIVOTVORNÝ KLOBOUK (kočébr Cikánek), TAJEMSTVÍ KRVE (voják raněný do břicha), VĚTRNÁ HORA (havíř), PSOHLAVCI (muž s listinou), DĚDEČEK AUTOMOBIL (starosta v Gaillonu), DNES NAPOSLED (alkoholik), ŠKOLA OTCŮ (učitel), ROMEO, JULIE A TMA (Wurm), PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (pobočník krále Kazisvěta), VYŠŠÍ PRINCIP (profesor), TRANSPORT Z RÁJE (průmyslník Mayer), SMĚŠNÝ PÁN (vězeň), JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (vodník z Lago Maggiore), CIRKUS V CIRKUSE (španělský zoofilolog), OSVOBOZENÍ PRAHY (nemocný terezínský vězeň Jan Hájek), politicky exponované drama VÍTĚZNÝ LID (novinář Novák), DEVÁTÉ SRDCE (šlechtic) či LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (gentleman).

Kromě hraní a organizační práce se v kinematografii uplatnil také jako asistent režie (NAD NÁMI SVÍTÁ, POSLEDNÍ VÝSTŘEL, DIVOTVORNÝ KLOBOUK), autor námětu, scenárista a režisér krátkých kulturních dokumentárních snímků z poloviny 50. let (KDO S KOHO, ZÁKLADY RUČNÍHO KOVÁNÍ, DIVADLO HUDBY, KLÍČ K HUDBĚ, RYBOLOV) a dvou agitek v roce 1974 (NÁŠ FURIANT a TANEČNÍK).

Aktivně se účastnil různých vzpomínkových setkání (př. s dalšími představiteli filmu PŘED MATURITOU). Miroslav Svoboda zemřel 17. prosince 1988 v Praze ve věku sedmdesáti osmi let. Jeho o tři roky starší sestra Eva Svobodová ho přežila ještě o další čtyři léta. Herectví se úspěšně věnovala také Svobodova neteř Zuzana Stivínová st. (*1940), synovec Jiří Stivín (*1942) a praneteř Zuzana Stivínová ml. (*1973).

Jaroslav "krib" Lopour