Jozef Kuchár

Známý a oblíbený slovenský zpěvák Jozef Kuchár se narodil 15. září 1928 v obci Bernolákovo na jižním Slovensku. Nejprve vystudoval operní zpěv u profesorů Dolanské a Eduarda Hakena. V osmnácti letech započal se svoji pěveckou kariérou v opeře v Košicích (1946 – 1948). Následně dosáhl velmi dobrých úspěchů v opeře bratislavského Slovenského národního divadla (1948 – 1950). Na krátký čas působil jako činoherec v českých oblastních divadlech v Teplicích a Hořovicích (1950 – 1954). Svoji uměleckou kariéru završil jako sólista bratislavské Nové scény (1955 – 1991), z které odešel na odpočinek.

Jozef Kuchár byl originálním představitelem různých komických charakterních pěveckých partů. Jako barytonista využíval svůj důstojně vyhlížející strnulý obličej, uměřenou mimiku a propracovaná gesta. Jako operní, operetní a muzikálový zpěvák má na svém kontě přes 130 postav a postaviček.

Z jeho nejúspěšnějších hereckých kreací si vyjmenujme ty, které zazářily v inscenacích „Polská krev“ (statkář Zaremba), „Mlynářka z Granady“ (Corregidor), „Žebravý student“ (Ollendorf), známý muzikál „My Fair Lady“ (Alfred Doolitle), „Loď komediantů“ (Joe) či „Cikánský baron“.

Filmaři Jozefovi Kuchárovi nedali nikdy moc příležitostí. Viděli ho jako populárního zpěváka, který má jejich filmu zejména přilákat diváky, proto na nějaké významné dramatické úkoly musel tento umělec zapomenout. Ke spolupráci ho sousední slovenští filmaři poprvé přizvali ke konci padesátých let pro úlohu zpěváka ve filmu „ze současnosti“ Jána Lacka ŠŤASTIE PRÍDE V NEDEĽU (1958).

V šedesátých letech ho diváci měli možnost zaregistrovat na plátně jako kapitána v Lackově satirické komedii VÝLET PO DUNAJI (1962), pána v Lettrichově detektivce VOLANIE DÉMONOV (1967), SNB člena (spolu s Jánem Gécem a Beňo Michalským) v prvním příběhu z povídkového triptychu DIALÓG 20 – 40 – 60 (1968) režisérů Jerzyho Skolimowského, Juraje Solana a českého Zbyňka Brynycha.

Ještě v Jakubiskově filmu ZBEHOVIA A PÚTNICI (1968) namluvil úlohu žandára. V 70. a 80. letech si zahrál Fajfára ve vesnickém dramatu KTO ODCHÁDZA V DAŽDI (1974) Martina Hollého, přednostu ÚŠB ve Filanově psychologickém snímku ČLNY PROTI PRÚDU (1981) a zahradníka v dětském filmovém muzikále GUĽÔČKY (1982) Jozefa Zachara. Jak vidno, filmové umění Kuchárovi přenechalo pouhých osm rolí ve slovenských snímcích a dvě postavy v našem filmu.

Díky své dobré znalosti češtiny ho dvakrát využili i čeští filmaři. V dodnes oblíbené filmové pohádce režiséra Bořivoje Zemana ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968) představoval vojáka Josefa. Díky tělesným dispozicím mu dal režisér Otakar Vávra jedinečnou příležitost vytvořit historickou postavu posledního protektorátního ministerského předsedy Richarda Bienerta ve svém normalizačním hraném dokumentu o květnových událostech v roce 1945 OSVOBOZENÍ PRAHY (1975).

Byl rovněž populárním interpretem tanečních písní a šlágrů („Nečekaj ma už nikdy“, „Miluška moja“, „Maria Mariana“, „Záhorácka polka“, „Vám o láske spievam“, „Šťastie príde v nedeľu“, „Starý klaun“), které vydával na LP deskách u českého Supraphonu a slovenského Opusu.

Zpíval rovněž v českém a slovenském rozhlase a vystupoval v Československé televizi. Jako herec si zahrál Burgera v inscenaci SMRŤ MALOMEŠTIAKA (1977) Daniela Michaelliho a objevil se i v TV seriálu ĽUDIA Z KANÁLOVEJ ULICE. Mj. také pořádal zájezdové koncertní představení a býval hostem na estrádách.

V roce 1979 byl za svoji práci obdařen z oficiálních míst titulem Zasloužilého umělce. Bohužel Kuchárův konec života nebyl již tak šťastný. Vážně onemocněl cukrovkou a roku 1995 mu museli lékaři amputovat obě nohy. Jako rozvedený dožíval v osamocení, zapomenutí a v těžké nemoci v jednopokojovém bytě. Radost mu přinášelo sbírání pohledů a pozdravů (měl jich přes dva tisíce), které mu posílali jeho bývalí posluchači, zejména z Čech. Jozef Kuchár zemřel 23. ledna 2009 v Bratislavě v nedožitých vysokých jednaosmdesáti letech.

Jaroslav "krib" Lopour