Renée Faure

Francouzská herečka Renée Faure dokázala ve své kariéře spojit pozici filmové hvězdy s členstvím v prestižním divadle v Comédie Française, což se podařilo jen málokteré z jejích vrstevnic. Pocházela z dobře situované rodiny, její otec René Faure byl uznávaným lékařem a také ředitelem slavné pařížské nemocnice Lariboisière. Jako dívka z lepší rodiny navštěvovala Renée Faure elitní školy, poté ale rodinu zaskočila přáním stát se herečkou. Proti vůli rodičů začala studovat herectví pod vedením René Simona a André Brunota a již v roce 1937 hrála v Comédie Française. Krátce po zahájení herecké dráhy se poprvé provdala, jejím manželem byl herec Renaud Mary (1918-1977).

Před filmovou kamerou stála poprvé za války, kdy vytvořila postavu dcery hlavního hrdiny (Harry Baur) v detektivce VRAŽDA OTCE NOELA (L'assassinat du Père Noel, 1941). Z její další filmografie stojí za zmínku tragické drama Roberta Bressona ANDĚLÉ HŘÍCHU (Les anges du péché, 1943), mezitím hrála velké úlohy i v dalších filmech, titulní roli mladé studentky ztvárnila v melodramatickém příběhu BEATRICINA TOUHA (Béatrice dévant le désir, 1944). Múzou slavného básníka byla také v životopisném filmu FRANCOIS VILLON (1945).

Od roku 1942 byla Renée Faure stálou členkou hereckého souboru Comédie Française, kde ztvárnila řadu velkých postav klasického repertoáru francouzských i zahraničních autorů, připomeňme alespoň jednu z titulních postav v Shakespearově slavné hře Romeo a Julie (1952). V roce 1947 se jejím druhým manželem stal režisér Christian-Jaque (1904-1994), s nímž se seznámila již při natáčení svého prvního filmu. Manželství s významným režisérem jí přineslo další velké filmové role; jako Clelia Conti vytvořila ústřední pár s Gérardem Philipem ve slavné adaptaci Stendhalova románu VĚZNICE PARMSKÁ (La chartreuse de Parme, 1948). V režii Christiana-Jaque hrála další velkou roli ve filmu ROZTOMILÉ BYTOSTI (Adorables créatures, 1952).

V roce 1953 byla členkou poroty na festivalu v Cannes, v témže roce se ale také rozvedla s Christianem-Jaque, což naopak omezilo její možnosti ve filmu, bohaté uplatnění ale nadále nacházela na jevišti Comédie Française. Později hrála větší role ve filmech s Jeanem Gabinem (LUČNÍ ULICE - Rue de Prairies, 1959; PREZIDENT - Le président, 1960). Herecký soubor Comédie Française opustila v roce 1964 ve velkém stylu titulní rolí v Schillerově hře Marie Stuartovna. V Comédie Française pak získala čestné členství, následně působila na různých divadelních scénách, hrála také na divadelních festivalech mimo Paříž. Z jejích dalších velkých divadelních rolí připomeňme Hugovu hru Marie Tudorovna nebo Čechovova Racka.

Během šedesátých let našla Renée Faure uplatnění i v televizi, hrála v seriálech nebo adaptacích divadelních her, velkou roli dostala například v seriálu LIDÉ Z MOGADORU (Les gens de Mogador, 1972), za připomenutí stojí i postava staré paní Bovaryové v televizním přepisu Flaubertova románu MADAME BOVARY (1974). Filmovým divákům se připomněla úlohou paní Rousseau, v níž byla matkou Philippe Noireta ve filmu SOUDCE A VRAH (Le juge et l'assassin, 1976). Role matek jí ostatně připadly i v dalších nepočetných výstupech před filmovou kamerou v režii významných tvůrců (MALÁ ZLODĚJKA - La petite voleuse, 1988).

Divadelní kariéru zakončila pohostinským účinkováním opět v Comédie Française ve hře Dialogy karmelitek v roce 1987. Důstojně se jí podařilo završit i filmovou kariéru, jako hospodyně Fine stála po boku J. P. Belmonda v justičním dramatu NEZNÁMÝ V DOMĚ (L'inconnu dans la maison, 1992). Úplně naposledy před kamerou stála v televizním romantickém dramatu z první světové války SENSO (1992), v němž hrála i s českými herci.

Renée Faure zemřela ve věku 86 let 2. května 2005. Za svůj přínos divadlu a filmu byla oceněna nejvyšším francouzským státním vyznamenáním a byla nositelkou Řádu Čestné legie.

Pavel "argenson" Vlach