Myrna Loy

Myrna Loy možná nepatřila k charakterním herečkám typu Katharine Hepburnové či Bette Davisové, ale co do popularity se s nimi měřit rozhodně mohla a na vrcholu své kariéry by patrně byla i vyhrála. Dnes jsou její filmy bohužel, až na pár vyjímek, pozapomenuty – smutný osud většiny filmů předválečného Hollywoodu. I přesto se najdou fajnšmekři, kteří těmto dnes tak opomíjeným filmům holdují. K nim se řadím i já, tudíž si dovolím seznámit vás v krátkosti s životem a prací této velké herečky.

Narodila se jako Myrna Adele Williamsová 2. srpna 1905 v Radesburgu v americkém státě Montana. Ke svému zvláštnímu křestnímu jménu, které později přispělo k její popularitě, přišla kuriózním způsobem: zpočátku onoho roku 1905 cestoval její otec po Montaně vlakem. Jméno jedné zastávky, Myrna, jej natolik zaujalo, že když se později Williamsovi nemohli dohodnout na jménu své dcery, řekl otec: „A co takhle Myrna?“ A tak započala legenda Rodina ještě nějakou dobu bydlela v Radesburgu a později se přestěhovala do Heleny, hlavního města Montany.

V roce 1918 Myrnin otec naneštěstí zemřel během epidemii chřipky a Myrna se se svou matkou a bratrem přestěhovala do Los Angeles. Za studií ve škole se začala zajímat o herectví, a roku 1920 se začala objevovat v divadle, aby pomohla zajistit rodinu. A odsud se příběh odvíjí jako podle hollywoodského scénáře: v divadle se jednou náhodou byla podívat žena producenta Rudolpha Valentina a Myrna ji natolik zaujala, že pro ni získala šanci v Hollywoodu. Šlo sice pouze o kamerovou zkoušku na (pochopitelně němý) film KOBRA (1923) – Myrna byla mimochodem se svým výkonem hrubě nespokojená – a nakonec byla vybrána jiná kandidátka, ale zdálo se, že v mladé dívce se skrývá netušený talent.

Jejím prvním filmem byl WHAT PRICE BEAUTY v roce 1925. Po něm se snažila – už se změněným příjmením – uchytit se jako exotická kráska á la Theda Bara – naštěstí však byla spasena nástupem zvukového filmu. Po několika nepříliš zajímavých rolích ve studiu Warner přešla pod MGM, kde na ni čekalo pár naopak velmi zajímavých rolí: nejprve se objevila po boku boxerské hvězdy Maxe Baera ve filmu THE PRIZEFIGHTER AND THE LADY (1933), potom po boku Clarka Gablea a Williama Powella v MANHATTANSKÉM MELODRAMATU (1934) a role, která ji katapultovala do nebeských výšin – Nora Charlesová v detektivní komedii HUBEŇOUR (1934).

Tento film, stejně jako oba předchozí, režíroval W.S van Dyke, známý pro extrémně rychlá natáčení a velice zábavné filmy. Jejím partnerem byl již podruhé její velký kamarád William Powell – už v Manhattanském melodramatu to mezi nimi velice dobře fungovalo, takže když studio hledalo představitele bývalého soukromého očka a jeho bohaté milované ženy pro adaptaci románu Dashiella Hametta, bylo v podstatě jasno. Film oslavil velký úspěch, a později (1936, 1939, 1941, 1945 a 1947) se dočkal pěti pokračování s úspěšnou dvojicí v hlavní roli. Zároveň však Myrně přidělil – jakkoliv lichotivou – nálepku, jíž se už nikdy nedokázala zbavit: „dokonalá žena.“

Vzhledem k úspěchu jejích filmů s Powellem bylo logické, že právě s ním se bude objevovat nejvíce – mezi jejich četnými spolupracemi byl životopisný film THE GREAT ZIEGFELD (1936), výtečná komedie URAŽENÁ DÁMA (1936), kde dvojici nahrával Spencer Tracy s Jean Harlowovou, a další komediální kousek LOVE CRAZY (1941). Na tomto místě se patří zmínit, že aktivně vystupovala proti Adolfu Hitlerovi a objevila se na jeho seznamu nepřátel – a politicky činná byla i jinak. V průběhu let třicátých bojovala proti studiové politice ve věci černošských herců a v letech padesátých byla první herečkou, která pracovala pro UNESCO.

Kromě Powella si zahrála také s Clarkem Gablem a Jean Harlowovou v dramtu WIFE VS. SECRETARY (1936), s Fredericem Marchem ve slavném Wylerově filmu NEJLEPŠÍ LÉTA NAŠEHO ŽIVOTA (1946) – z tohoto filmu ji patrně budou čeští diváci znát nejspíše – a také s Carym Grantem. Jejich spolupráce na snímcích THE BACHELOR AND THE BOBBY-SOXER (1947) a MR BLANDINGS BUILDS HIS DREAMHOUSE se ukázala jako nadmíru úspěšná. Od té doby se však Myrna začala objevovat ve filmech čím dál tím méně, ovšem když už se objevila, tak zpravidla zastínila všechny ostatní – jako třeba ústřední pár Doris Dayovou a Rexe Harrisona ve filmu MIDNIGHT LACE (1960). V tomto filmu podala vynikající výkon a navíc vypadala stále báječně (málokdo by jí byl tipoval 55 let), takže je velká škoda, že tou dobou už hrála v podstatě sporadicky. Ke skvělým výstupům patřil i její výkon v jedné epizodě COLUMBA (1973).

Když Neil Simon připravoval roku 1976 svou mistrovskou parodii VRAŽDA K VEČEŘI, oslovil Myrnu, jestli by si nechtěla zahrát Doru Charlestonovou, postavu pochopitelně vymodelovanou po Myrnině nejslavnější postavě. Myrna odmítla s tím, že „by bylo nemožné nechat Myrnu Loy parodovat Myrnu Loy“ – postavy se zhostila Maggie Smithová. Neil Simon, když už nemohl mít Myrnu ve filmu, jí alespoň složil hold – pes Charlestonových se jmenuje Myron.

Myrniným posledním filmem byl SUMMER SOLSTICE (1981) s Henrym Fondou (pro nějž to byl shodou náhod také poslední film). Je neuvěřitelné, že v průběhu své rozsáhlé kariéry nebyla ani nominována na hereckého Oskara – roku 1991 jí byla tato nespravedlnost vynahrazena Oscarem za celoživotní přínos. Když potom 14.12. 1993 zemřela během chirurgického zákroku, zanechala nám 129 filmů. Rozhodně je tedy co objevovat, a tato velká hvězda si zaslouží, abychom jí trochu času věnovali.

M. "Blofeld" Z.